Unesl ji, zneužil, brutálně zmrzačil a shodil ze srázu. Přesto ušla pět kilometrů, aby našla pomoc.

Existují lidé, kteří dokázali přežít skoro nemožné. Stali se ztělesněním bolesti, ale i síly a odhodlání. Prožili věci tak hrůzné, že si to jen těžko dokážeme představit. Přesto přežili - ne kvůli náhodě, ale především díky své nezlomné vůli, odvaze a touze přežít. Někteří byli hnáni vztekem a nenávistí, jiní vírou, že jejich utrpení musí mít nějaký smysl. A právě díky takovým lidem víme, že i z těch nejtemnějších míst vede cesta zpět. Stali se inspirací pro mnoho dalších lidí. Pro ty, kteří si mysleli, že už není naděje. Jejich příběhy jsou důkazem, že i v pekle může přežít jiskra života a že člověk dokáže téměř nemožné.

Zajímají vás články o lidech, kteří dokázali přežít vlastní smrt? Na toto téma bylo napsáno:

Mary Vincent (*1963)

Mary bylo sladkých 15 let. Děvče s rovnátky, které snilo o tom, že se stane profesionální tanečnicí a dostane se daleko od domova, protože rodiče se rozvedli a vztah mezi nimi byl plný konfliktů, což těžce nesla.

Byl podzim roku 1978, horký zářijový den v Kalifornii a Mary toužila aspoň na chvíli uniknout napětí, které doma vládlo. Šla po okraji silnice a rozhodla se, že si stopne auto a nechá se odvézt do Kalifornie, kde v Berkeley žil její dědeček. Brzy se jí ale začalo stýskat po domově a tak se rozhodla, že se zase stopem vrátí. Rozhodnutí, které ji však přivedlo k samotným branám pekla.

Řidič, jehož si stopla, byl Lawrence Singleton. Na první pohled působil neškodně. Byl to starší muž, padesátník, rozvedený a osamělý. Nabídnul jí svezení. Mary chvilku váhala, ale nakonec si k němu přisedla.

Cesta zprvu ubíhala klidně a Mary neměla důvod k obavám. Jenže po nějaké době začala mít pocit, že něco není úplně v pořádku. Singleton několikrát změnil trasu, nevysvětlitelně odbočoval, jel zpět a jeho cesta nedávala úplně smysl. Když mu Mary řekla, že nechápe jeho styl jízdy, začal se vymlouvat. Snažil se ji uklidnit vysvětlením, že se musí zastavit na určitém místě kvůli opravě auta a pak zmínil známého, u kterého se také musí zastavit. Snažil se znít nenuceně a upřímně, aby ji uklidnil, dokonce se jí naoko omluvil za zpoždění, které kvůli tomu budou mít. Pak zastavil u krajnice, aby si na chvíli odpočinuli. Mary byla unavená a trochu i zmatená, nevěděla, co si má o celé cestě myslet. Ale vystoupila z auta, aby si protáhla nohy.

V tu chvíli k ní zezadu přistoupil a uhodil ji kladivem. Jednou, dvakrát, třikrát. Ne tolik, aby jí rozbil hlavu, ale dost na to, aby ji omráčil a ona upadla do bezvědomí. Když se po nějaké době probrala, zjistila, že je svlečená a spoutaná. Za dobu, co byla v bezvědomí, ji odvezl na odlehlé místo, které nepoznávala. Tam ji několik hodin znásilňoval a psychicky i fyzicky týral. To nejhorší však mělo teprve přijít s příchodem noci.

Singleton přitáhl bezbrannou a zmučenou Mary ke kraji blízké rokle. V ruce držel tesařskou sekeru. Některé zdroje uvádějí, že k Mary chladně pronesl, že pokud by ji nechal jít, mohla by ho identifikovat. V soudních záznamech však nic takového není zapsáno, takže je možné, že celou dobu mlčel.

A pak jí začal tou sekerou usekávat ruce. Ne jedním silným úderem, ale menšími seky, dokud jí obě paže neusekal. Krev tekla proudem, ale Mary byla celou dobu při vědomí, v naprostém šoku. Šok a adrenalin ji však chránily od pocitu bolesti. Když Singleton skončil, srazil zmrzačenou Mary z více než desetimetrového srázu dolů, do rokle plné kamenů. Zcela oprávněně si v tu chvíli myslel, že je Mary mrtvá.

Jenže Mary žila. Tělo jí v šoku blokovalo bolest. Aby zastavila krvácení, zatlačila pahýly paží do špinavé půdy a částečně tak nahradila tlakový obvaz. Stále ještě v šoku pak vstala. Bez rukou, nahá, pokrytá krví. I v tak zuboženém stavu se však dokázala vydrápat po svahu rokle zpátky nahoru, kde vedla silnice. Podél ní pak v noci ušla téměř pět kilometrů, než potkala první auto. Jeho řidič však při pohledu na ni zpanikařil a ujel. Naštěstí jelo nedlouho poté druhé auto a pár, který v něm cestoval, zavolal pomoc.

Mary dokázala přežít. V nemocnici musela podstoupit desítky operací a samozřejmě o obě ruce přišla, ale později dostala protézy, s jejichž pomocí byla schopná po rehabilitaci fungovat více než obstojně. Dokonce se s nimi naučila i psát nebo malovat, což jsou činnosti vyžadující značné soustředění a zručnost.

Fyzické zotavení se však bylo jen prvním krokem. Čekal ji ještě těžší boj - postavit se muži, který ji málem zabil.

V soudní síni sedí Mary, patnáctiletá dívka bez rukou, a ukazuje na Lawrence Singletona. Policisté ho dopadli jen díky jejímu svědectví a spolupráci, kterou s nimi navázala ještě v nemocnici. Její výpověď je tak silná, že mnoho přísedících opouští soudní síň v slzách. Singleton dostává nejvyšší možný trest - 14 let. Ne, to není překlep. Tehdejší zákony v Kalifornii neumožňovaly vyšší trest za znásilnění, únos a pokus o vraždu. Ve skutečnosti si však odsedí jen osm let. Za „dobré chování“.

Mary byla procesem a jeho výsledkem zdrcená. A aby toho nebylo málo, když kolem ní Singleton v soudní místnosti procházel, tiše jí slíbil, že ji po návratu z vězení „dorazí“.

Veřejnost masivně proti rozsudku protestovala. Následná vystoupení Mary, její otevřenost a celkový tlak veřejnosti na zákonodárce alespoň vedly k tomu, že došlo ke změně zákona. Zpřísnily se tresty za násilné trestné činy a znemožnilo se předčasné propouštění pachatelů.

Když Singletona propustili, stal se jedním z nejvíce nenáviděných mužů v Americe. Nikde ho nechtěli, města ho odmítala a lidé demonstrovali. Nakonec se usadil v karavanu nedaleko věznice. V roce 1997 pak v Sulphur Springs zavraždil Roxanne Hayes, matku tří dětí. Během následného procesu v roce 1998 svědčila proti Singletonovi i Mary. A tentokrát dostal trest smrti. Spravedlnosti, alespoň té světské, se vyhnul - v roce 2001 zemřel ve vězení na rakovinu.

Mary Vincent se nikdy nenechala zlomit, ani když prožila něco, co si nedokážeme vůbec představit. Po svém zotavení vystudovala uměleckou školu, založila rodinu a přivedla na svět dva syny. Věnovala se kreslení, ale také práci s oběťmi trestných činů. Sama se však nikdy nestavěla do role oběti a nechtěla od ostatních soucit. Přežila a stala se inspirací pro tisíce jiných lidí, kteří si prošli násilím. V roce 1990 vystoupila v pořadu „America´s Most Wanted“ a její příběh si vyslechly miliony lidí.

Mary Vincent byla jen teenager, když jí jeden muž vzal vše - důvěru v lidi, bezpečí, budoucnost a málem i život. Ale právě tam, kde většina lidí podlehne, ona začala znovu žít. Bez rukou, s jizvami na těle i duši, se zvedla z prachu a doslova se vyškrábala zpátky do života. Její příběh je těžké číst, ale je ještě těžší ho ignorovat – protože v sobě nese syrovou pravdu o lidské odolnosti a touze žít. Její příběh není jen o utrpení. Je o tom, že někdy máme jedinou volbu – přežít. A že i když přijdeme o kus sebe, můžeme se stát celistvými znovu. Ne stejnými jako předtím, ale silnějšími.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://blurredbylines.com/articles/mary-vincent-lawrence-singleton-attack-survival/

https://www.openceilingsmagazine.com/features/mary-vincent-a-life-of-survival

https://en.wikipedia.org/wiki/Mary_Vincent_(artist)

https://www.frews.cz/pribeh-mary-vincent/

https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1997-02-25-ls-32048-story.html

https://www.lifee.cz/neuveritelny-pribeh-mary-vincent-i-s-useknutymi-pazemi-se-dovedla-vyskrabat-z-kanonu-sveho-unosce-pak-usvedcila-u-soudu-ef45c