Článek
Svět kolem nás se ustavičně mění. Druhy se adaptují na nové podmínky, zejména teplotní, některé ustupují a jiné se naopak šíří. To se většinou děje za přirozených podmínek, ale v mnoha případech stojí za invazí člověk, který, ať už úmyslně, nebo neúmyslně, zavlekl svou činností některý z nepůvodních druhů na nové stanoviště.
Některé druhy jsou schopné existovat i za velmi skromných podmínek a k tomu disponují výbornou rozmnožovací strategií. Takové druhy jsou pak schopné vytlačovat ostatní druhy, které považujeme za původní, a nahrazovat je. Druhová rozmanitost tak může významně klesat a ztráta jednoho druhu může velmi významně ovlivnit řadu dalších druhů. Mezi nejznámější invazní druhy patří například pajasan žláznatý (psal jsem zde), bolševník velkolepý, křídlatka japonská, ale i psík mývalovitý, rak signální nebo pruhovaný a řada dalších. Často nám přijde, že to hezké zvířátko nebo líbivá rostlina nemůže přeci nadělat žádnou výraznější škodu a je hezké tady něco takového mít, ale opak bývá často pravdou.
Netýkavka vytváří husté porosty
Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera)
Netýkavek existuje řada druhů a jeden z nich - netýkavka nedůtklivá - je i naším původním druhem. Kromě ní se můžeme v ČR setkat ještě s dalšími druhy, které sice nejsou naše původní, ale zdomácněly tu. Jedná se o netýkavku malokvětou a netýkavku žláznatou, která už je považována za invazní druh. Další druhy jsou pěstované jako okrasné, ale nejsou rozšířené do volné přírody.
Tzv. zdomácnění je jedním ze tří stupňů, kterými se označuje postup při zavlečení nepůvodního druhu. V případě rostlin jde často o úmyslné zavlečení - přivezli jsme si semínka rostlin, která se nám líbila v jiných zemí a pěstujeme je na svých zahrádkách, v parcích, botanických zahradách atd. Někdy se sem semínka dostanou neúmyslně třeba s jiným zbožím. Řada rostlin není schopná v našich podmínkách celoročně přežít, pokud jim k tomu neposkytneme podmínky, takže příliš nehrozí, že by se rozšířily do volné přírody. Ale část z těchto druhů se dokáže adaptovat, přežít a množit se - tzv. zdomácní. A z těchto adaptovaných zdomácnělých druhů se malá část stane invazivními, tzn. že se masivně šíří a utlačují ostatní druhy.
Netýkavka žláznatá se k nám dostala ze své domoviny v Himálaji. Jako tomu bylo u řady jiných druhů, i ona sem byla dovezena úmyslně jako okrasná a medonosná květina. Poprvé se u nás objevila v roce 1846, kdy se stala součástí zámecké zahrady v Červeném Hrádku u Jirkova. Netrvalo však dlouho a dokázala zplanět a rozšířit se do volné přírody. Zprvu se objevovala především v blízkosti vodních toků, kde čerpala dostatek vláhy pro svůj bujný růst. Jenže v poslední době se už šíří i v lesích a dalších biotopech, vyhýbá se zatím jenom horskému prostředí.
U vodních toků se jí extrémně daří
Proč je považována za invazní a nechtěný druh?
Přestože ji hmyz bezpochyby velmi ocení jako medonosný zdroj, pro jiné druhy je pohromou. Dokáže vyrůst až do třímetrové výšky a tvoří souvislé porosty bujných a listnatých jedinců, kteří však zastíní vše, co by chtělo růst pod nimi. A bez dostatku světla neporoste téměř nic. Pokud bychom netýkavku odstranili, zbyde na jejím místě téměř holá zem.
Pokud by vytvářela jen malá společenství a zbyl prostor pro další druhy, asi by ničemu nevadilo, že pod ní nic nevyroste. Jenže netýkavka je velmi odolná, nenáročná a především schopná efektivně se šířit. Zvládne velký rozptyl životních podmínek, najít ji tak můžeme na vlhkých místech, suchých místech, v půdě bohaté na živiny i v půdě chudé, na slunci, v polostínu i stínu. Zde všude se dokáže uchytit a díky tomu, že její semena mají skoro 100% klíčivost, se neomezeně šíří dál a dál.
Další její výhodou je, že krásně voní a disponuje množstvím nektaru, čímž láká opylovače, kteří jí dají přednost před jinými rostlinami. Ty pak nemají takovou šanci být opyleny a úspěšně se rozšířit. Zato její vlastní šíření je doslova explozivní.
V neposlední řadě jsou její významnou zbraní i látky, které vylučuje svými kořeny nebo při rozkladu svých částí. Tyto látky snižují schopnost klíčení semen jiných druhů a také snižují schopnost jiných rostlin využít živiny z půdy. Tím potlačuje jejich růst a šíření, opět ve svůj vlastní prospěch.
Boj s netýkavkou je těžký, ale není marný
S některými invazními druhy je nesmírně těžké bojovat a jejich likvidace je obtížná, ne-li skoro nemožná. U netýkavky je situace v některých ohledech snazší. Zaprvé má mělké kořeny, takže není těžké ji vytrhnout ze země. Za druhé, šíří se primárně semeny, takže pokud jí zabráníme dozrát, nemůže se tolik rozšířit a mateřská rostlina zahyne, protože se jedná o jednoletou bylinu. Na druhou stranu, zakořenit dokáže i z úlomku lodyhy. Ve volné přírodě je samozřejmě těžší ji takto likvidovat, proto se jí u nás stále daří a šíří se dál a dál. Úplná likvidace není reálná, ale cílem je zamezit jejímu šíření na nová místa a chráněné lokality. Na našich zahrádkách či v našem okolí ji však můžeme (resp. musíme) alespoň takto omezit. Důležité je, abychom ji vytrhli předtím, než dozrají jejich tobolky ukrývající semínka. Ve chvíli, kdy jsou téměř zralé nebo už zralé, stačí pouhý dotyk, tobolka sama praskne a semena vystřelí i do velké vzdálenosti. A celý koloběh začne nanovo.
Netýkavka disponuje okrasnými květy
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://strednicechy.rozhlas.cz/netykavka-zlaznata-je-sice-hezka-ale-nebezpecna-na-zahrade-ji-mit-nesmite-9047278
https://mzp.gov.cz/sites/mzp.cz/files/tiskove-zpravy/ODOIMZ-netykavka_zlaznata-20092022.pdf
http://www.kvetenacr.cz/detail.asp?IDdetail=98
https://www.prirodovedci.cz/aktuality/ochrana-lesu-pred-invazi-netykavky-zlaznate
