Článek
V přírodě můžeme najít nespočet zajímavých a fascinujících tvorů, kteří nás mohou svým vzhledem (ne)příjemně překvapit. Někteří vypadají bizarně, jiní imitují dravé či jedovaté druhy, další se maskují jako kus větvičky nebo kůra stromu. Jedním z takových tvorů je i dlouhozobka svízelová. Ta se nesnaží napodobit nebezpečné tvory, ale naopak roztomile připomíná drobné ptáčky kolibříky, kteří svými dlouhými zobáčky sají nektar z květů a jsou známí tím, že dokáží vydržet během letu na místě, dokud se nenapijí nektaru. Dlouhozobka svízelová je na jednu stranu vizuálně nepříliš nápadný motýl z čeledi lišajovitých, ale přesto velmi zajímavý. I když je to v podstatě noční motýl neboli můra, létá velmi často ve dne a tak není problém ji zahlédnout. Přelétává od květu na květ, dokáže stejně jako kolibřík zastavit ve vzduchu na místě a svým dlouhým sosáčkem sát nektar z navštěvovaných květů. Není tak divu, že se neznalí lidé zarazí a chvíli přemýšlejí, odkdy se u nás vyskytují kolibříci.
Dlouhozobka u motýlího keře
Dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum)
Dlouhozobka patří mezi středně velké motýly, který může měřit s rozpětím křídel až 5 centimetrů. Tělo je typicky „můří“ - robustní, hustě porostlé chloupky šedohnědé až narezavělé barvy. Křídla jsou úzká a protažená, s ohledem na mohutnost těla působí jako nedostatečně velká, ale opak je pravdou a dlouhozobka je skvělým a svižným letcem. Přední pár křídel je tmavší, šedohnědý s tmavými skvrnkami, druhý pár je výrazně rezavý až oranžový a po okraji je černě lemovaný.
Výrazným znakem je dlouhý sosáček, díky kterému získala i své jméno - dlouhozobka. Běžně je trubkovitě stočený, když se rozvine, může měřit téměř tři centimetry. Díky takto dlouhému sosáčku může podobně jako kolibřík dosáhnout i na nektar v hlubokém květním kalichu, kam se jiný hmyz běžně nedostane. Během krmení navíc nemusí na květu přistát, ale zvládne se udržet ve vzduchu díky rychlému kmitání křídel - zvládá neuvěřitelných 70-90 úderů za vteřinu. Kmity jsou tak rychlé, že je mnohdy lidským okem nedokážeme od sebe odlišit.
Přestože jde o lišajovitého motýla, je aktivní během dne a nejčastěji ji můžeme spatřit během slunečných teplých dní. Teplo miluje a s tím souvisí i její migrační chování. U nás a v dalších státech Evropy se s ní můžeme setkat od jara do léta, kdy migruje až do Skandinávie, v chladnějším období se zdržuje hlavně ve Středomoří a severní Africe. Díky tomu, že je skvělý letec, pro ni tato migrace nepředstavuje žádný problém.
Jinak je přizpůsobena různorodým podmínkám. Vyskytuje se jak na horských loukách, tak i na zahrádkách nebo i v městských parcích. Pokud bychom chtěli dlouhozobku přilákat i na svoji zahradu, měli bychom jí nabídnout květy s dostatečným množstvím nektaru a klidně i takové, které mají hluboký kalich. Ráda se objevuje tam, kde se pěstují petúnie, levandule, ale i tzv. motýlí keře. Odradit ji dokáže časté využívání chemických postřiků, nedostatek nektarodárných květin a příliš mnoho světla v noci, takže tam, kde svítí v noci lampy, se moc zdržovat nebude.
Hlavním zdrojem potravy dospělých motýlů je tak květový nektar. Díky sběru nektaru může květiny i opylovat, ale se včelkami a jiným opylujícím hmyzem se rozhodně nemůže rovnat. Její potomci - housenky - se živí především listy rostlin z čeledi mořenovitých, kam patří například svízel, po němž získala druhové jméno - svízelová. Housenka může měřit až 4,5 centimetru, je výrazně zeleně zbarvená, na boku má bílý proužek a na konci zadečku typický růžkatý výběžek.
Housenka dlouhozobky
Dospělé dlouhozobky kladou vajíčka jednotlivě na lístky rostlin, především tedy svízele (to je třeba ta rostlinka, jejíž kuličky jsme po sobě jako děti házely, psal jsem o ní zde). Z vajíčka se pak zhruba po týdnu líhne malá housenka, která musí postupně projít několika svleky. Housenka v posledním instaru (instary jsou období mezi jednotlivými svleky) se pak zakuklí, často skrytá ve spadaném listí nebo v zemi těsně pod povrchem.
I když se housenky dlouhozobky živí listy některých rostlin, nepatří mezi hospodářské škůdce. Naopak, je příležitostným opylovačem a přispívá k přirozené biodiverzitě. V naší republice není ani chráněná, protože patří mezi běžné a rozšířené druhy. Přesto si však zaslouží naši pozornost a pokud to okolnosti umožní, i nabídku květin, z nichž se může živit. Má dobrou paměť a vrací se tam, kde našla potravu. Z její přítomnosti se tak budete moci radovat opakovaně.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.stoplusjednicka.cz/kolibrik-stredni-evropy-dlouhozobka-svizelova-letec-na-cestach
https://www.discoverwildlife.com/animal-facts/insects-invertebrates/humming-bird-hawk-moth-facts
https://butterfly-conservation.org/moths/humming-bird-hawk-moth
https://www.sunshinecoast.qld.gov.au/environment/education-resources-and-events/environment-resources-and-publications/invertebrates/hummingbird-hawk-moth
https://butterfly-conservation.org/news-and-blog/did-you-spot-the-moth-that-looks-like-a-hummingbird-in-your-garden
https://biodiversityireland.ie/app/uploads/2023/06/Species-13-Humming-bird-Hawk-moth-final.pdf
https://www.farmersalmanac.com/hummingbird-moth-facts
https://www.birdsandblooms.com/gardening/garden-bugs/facts-about-hummingbird-moths/
