Článek
Když ho uvidíte ještě před rozkvětem, nejspíš ho budete považovat za plevel, něco jako bodlák. Rostlina je mohutná, trochu rozcuchaná, listy má hrubé a celé porostlé chloupky. Z upraveného bylinkového záhonu dokáže během několika týdnů udělat něco, co připomíná malou divočinu. Stačí ale počkat, až vykvete. Na koncích lodyh se začnou objevovat sytě modré květy připomínající malé hvězdy.
Na pohled je zajímavý, pro včely ještě zajímavější a v minulosti měl své místo také v kuchyni a domácí lékárně. Jeho mladé listy mají navíc zvláštní vůni a chuť připomínající okurku, což je vlastnost, kterou by u tak drsně vypadající rostliny čekal málokdo (na druhou stranu, i okurka dokáže být na dotek drsná). K brutnáku ale patří ještě jedna zvláštnost. Ačkoli český název obsahuje slovo „lékařský“ a po staletí se skutečně používal jako léčivá bylina, dnes už jeho schopnosti vnímáme trochu jinak.
Ze Středomoří se dostal téměř po celém světě
Brutnák lékařský (Borago officinalis) patří do čeledi brutnákovitých, kam se řadí například také kostival, plicník nebo pomněnky. Jeho původní domovinou je západní a střední část Středomoří. Přirozeně rostl například na Pyrenejském poloostrově, v severní Africe, Itálii, Řecku nebo na některých středomořských ostrovech. O zbytek jeho dnešního rozšíření se z velké části postaral člověk. Rostlina se pěstovala na jídlo, jako léčivka i jako okrasná bylina a postupně zplaněla v mnoha dalších částech Evropy i mimo ni.
K tak úspěšnému šíření ostatně brutnák nepotřebuje mnoho pomoci. Je to jednoletá rostlina, takže na podzim odumře, ještě předtím ale vytvoří dostatek semen. Jakmile se jednou zabydlí na místě, které mu vyhovuje, často se tam další rok objeví znovu bez jakéhokoli přičinění zahradníka. Někdy přesně na původním záhonu, jindy o několik metrů dál.
Právě tahle ochota k samovýsevu je důvodem, proč jej někteří zahradníci milují a jiní po několika letech začnou vytrhávat. Brutnák totiž není rostlina, která by spořádaně čekala tam, kam ji člověk vysadil. Pokud necháme semena dozrát, může se začít objevovat mezi zeleninou, u plotu, v květinových záhonech nebo v nejrůznějších škvírách. Na druhou stranu se mladé rostliny odstraňují snadno a tam, kde je necháme růst, dokážou celé léto zásobovat potravou opylující hmyz.
Pokud se mu daří, dokáže brutnák vytvořit mohutný trs. Na chudší půdě bývá slabší a s tendencí polehávat
Když nekvete, mnoho krásy nepobral
Brutnák se obvykle pohybuje kolem půl metru výšky, v dobré půdě však může být podstatně větší. Jeho lodyhy jsou silné, dužnaté a postupně se bohatě větví. Čím je rostlina mohutnější, tím větší má sklon polehávat a opírat se o všechno, co jí stojí v cestě.
Listy jsou nepřehlédnutelné. Spodní bývají široké a poměrně velké, vyšší jsou menší a protáhlejší. Celý jejich povrch, stejně jako lodyhy, pokrývají tuhé bělavé chlupy. Při přejetí rukou nejsou sametové jako u některých jiných bylin, ale naopak dost drsné. Citlivější pokožku může rostlina při delší manipulaci dokonce podráždit.
Květy jsou proti tomu téměř nečekaně jemné. Nejčastěji mají pět jasně modrých korunních lístků, mezi nimiž uprostřed vystupují tmavé prašníky. Z dálky skutečně vypadají jako modré hvězdičky rozházené po chlupaté zelené rostlině. Poupata přitom mohou být zpočátku růžová až načervenalá a svou typickou modrou barvu získávají až při rozkvětu. Existují také bíle kvetoucí formy.
Kvetení nebývá krátkou záležitostí. Pokud má rostlina dost světla a během léta úplně nezaschne, mohou se nové květy objevovat po dlouhé týdny. Jakmile jedna část odkvete, o kus dál se otevírá další. To je důležité především pro hmyz.
Kolem brutnáku bývá celé léto živo
Stačí chvíli pozorovat rozkvetlou rostlinu a člověk obvykle nemusí dlouho čekat. Na květech se střídají včely, čmeláci a další hmyz. Brutnák produkuje nektar a kvete dlouho, takže se v zahradě může stát poměrně spolehlivým zdrojem potravy právě v době, kdy už některé rostliny dávno odkvetly. Z tohoto důvodu se brutnák vysévá také do zahrad zaměřených na podporu opylovačů. Někteří zahradníci ho nechávají růst přímo mezi zeleninou.
Brutnák přitom není žádný zahradní rozmazlenec. Vyhovuje mu slunné místo a běžná propustná půda. Na příliš úrodném stanovišti dokáže vytvořit obrovské množství listů a někdy se vlastní vahou rozvalí do okolí. Na chudší půdě zůstane menší, ale zpravidla stejně vykvete. Hůře než občasné sucho snáší dlouhodobě podmáčenou zem.
Pro výsev není potřeba nic složitého. Semena jsou poměrně velká a lze je vysít rovnou ven. Jakmile rostlinky zesílí, je dobré kolem nich ponechat dost prostoru. Z malého semenáčku totiž může během krátké doby vyrůst kus zeleně široký několik desítek centimetrů.
Detail květu brutnáku
List utržený ze záhonu voní překvapivě po okurce
Největší překvapení brutnáku se neukrývá v jeho květu, ale v listech. Pokud utrhneme mladý list a rozemneme ho mezi prsty, objeví se vůně, která připomíná čerstvou okurku. Podobná je i chuť. V některých jazycích se proto v souvislosti s brutnákem objevovala lidová jména odkazující právě na okurky.
Dnes už v české kuchyni skoro nefiguruje, v minulosti to ale nebyla žádná exotika. Jedly se mladé listy i květy. Listy se přidávaly do polévek, zeleninových jídel nebo salátů, případně se vařily podobně jako jiná listová zelenina. Tepelná úprava měla ještě jednu praktickou výhodu - tuhé chloupky pak nejsou tak nepříjemné.
V některých částech Itálie se použití brutnáku udrželo dodnes. V Ligurii se například tradičně objevuje v náplních těstovin (občas bývá součástí směsí preboggion) a zeleninových směsích, jinde se listy obalují v těstíčku nebo přidávají do omelet. Modré květy se zase hodí spíš jako ozdoba. Dají se položit na salát, dezert nebo zamrazit do kostky ledu.
Brutnák ale není špenát, který bychom měli několik měsíců jíst po hrstech. Důvod souvisí s látkami, které byly v rostlině nalezeny a o nichž lidé používající brutnák před stovkami let samozřejmě nic netušili.
Jako léčivka míval mnohem větší slávu než dnes
Latinské officinalis se v botanických názvech objevuje u celé řady známých léčivých rostlin. Najdeme ho u šalvěje, meduňky, rozmarýnu i brutnáku. Obvykle připomíná dobu, kdy se daná rostlina uchovávala a používala v lékárnictví.
Brutnák měl dříve opravdu široké využití. Připravovaly se z něj nálevy při nachlazení a horečce, používal se při kašli a býval považován za prostředek podporující pocení. Objevoval se také v receptech, které měly zvyšovat tvorbu mateřského mléka.
Ještě zajímavější je pověst, kterou měl brutnák jako bylina na povzbuzení nálady. Staré herbáře mu připisovaly schopnost zahánět melancholii, dodat člověku odvahu nebo pozvednout ducha. Podobné představy se pak opakovaly v dalších textech a brutnák získal skoro symbolickou pověst rostliny dobré nálady.
Moderní zájem se přesunul k semenům
Zatímco naši předkové trhali především listy a květy, dnes je z brutnáku nejzajímavější něco jiného. Jeho semena obsahují olej s vysokým zastoupením kyseliny gama-linolenové neboli GLA. Ta patří mezi omega-6 mastné kyseliny a právě kvůli ní se brutnákový olej začal využívat v doplňcích stravy a kosmetických přípravcích.
Olej ze semen se proto prodává například v kapslích a objevuje se v kosmetice určené pro suchou nebo problematickou pokožku. To ale ještě neznamená, že všechny účinky, které mu přisuzují výrobci doplňků stravy, mají stejně dobré vědecké podklady. U brutnáku vznikla podobná situace jako u řady dalších tradičních léčivek - jedna skutečně zajímavá složka postupně přitáhla množství dalších tvrzení, která jsou někdy mnohem odvážnější než samotné výsledky výzkumu.
Z botanické kuriozity a staré kuchyňské byliny se tak místy stala i zemědělská plodina. Brutnák může být pěstován právě kvůli semenům, nikoli kvůli modrým květům nebo listům vonícím po okurce.
Proč dnes není dobrý nápad pít brutnákový čaj každý den?
Když se nějaká rostlina používá stovky let, automaticky předpokládáme, že musí být neškodná. Jenže právě moderní chemické analýzy ukázaly, že brutnák tak jednoduchý není.
V rostlině se mohou vyskytovat tzv. pyrrolizidinové alkaloidy. Některé látky z této skupiny jsou toxické pro játra a problémem může být především jejich opakované přijímání. Z toho důvodu je rozdíl mezi několika květy použitými jednou za čas na ozdobení jídla a pravidelným pitím koncentrovaného domácího nálevu.
To ale neznamená, že se brutnák náhle změnil v nebezpečný jed, kterého se nesmíme dotknout. Spíš se změnilo naše poznání. Před několika stoletími nikdo nevěděl, co pyrrolizidinový alkaloid je, natož aby dokázal změřit jeho množství v rostlině. Dnes už proto dává větší smysl chápat brutnák hlavně jako zajímavou zahradní a medonosnou rostlinu a s jeho dlouhodobým léčebným používáním experimentovat podstatně méně nadšeně než staří bylinkáři.
Pochopitelně ale není potřeba dělat z našich předků naivní lidi, kteří nevěděli vůbec nic. Dobře znali rostliny svého okolí a často velmi přesně věděli, jak je používat. Jen neměli prostředky, jak zjistit, co se po požití jednotlivých látek děje v játrech nebo jaké následky může mít pravidelná nízká dávka po dlouhou dobu.
Brutnák je zkrátka rostlina mnoha tváří. Dá se konzumovat jako zelenina, ale s opatrností a v rozumné míře. Obsahuje i látky, které nám mohou být prospěšné, ale stejně tak obsahuje i látky, které by nám v dlouhodobějším horizontu mohly způsobit závažné zdravotní potíže. A v neposlední řadě je v době květu pěknou rostlinou, která současně dává potravu hmyzu.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.ifauna.cz/drubez/clanky/r/detail/7649/8473-poklady-z-prirody-65-brutnak-lekarsky
https://pladias.cz/taxon/overview/Borago%20officinalis
https://radyzezahrady.cz/brutnak-lekarsky-modra-hvezda-zahrady-ktera-leci-i-chutna/
https://izahradkar.cz/brutnak-lekarsky-lecivka-ktera-prekvapi-i-rozmanitym-vyuzitim-v-kuchyni/
https://fresh.iprima.cz/magazin/clanky/brutnak-je-bajecna-rostlina
https://www.bylinkyprovsechny.cz/encyklopedie-rostlin/byliny/brutnak-ucinky-na-zdravi-co-leci-pouziti-uzivani-vyuziti
