Článek
Vlci jsou obdivovaná i zatracovaná zvířata zároveň. Jedni v nich vidí symbol divoké přírody a nespoutanosti, jiní v nich vidí nebezpečné predátory, které by nejradši vyhubili. Vlci se dokázali adaptovat na různorodá prostředí, ale v průběhu časů byli v mnoha oblastech zcela nebo téměř vyhubeni. Na řadě míst tak probíhají snahy o jejich reintrodukci a někde se daří jejich počty navyšovat. To však zase naráží na nelibost chovatelů hospodářských zvířat, kteří se bojí o svá stáda.
Sandra Piovesan z městečka Salemu patřila mezi lidi, kteří vlky bezmezně obdivovali. Jejich majestátnost, síla, pronikavý pohled, to vše ji uchvátilo. A tak ji napadlo, že by mohla založit vlastní chov, ve kterém by zkřížila tato nádherná, ale divoká zvířaty se psy, kteří jsou zase kontaktnější a dají se vychovat. Tuto myšlenku neměla sama, podobných chovatelů by se dalo najít více, i když se zrovna nejedná o běžné křížení. Její touha ochočit si divoká zvířata, s nimiž ji bude pojit silnější pouto, se jí však krutě vymstila.
Řadu lidí napadne, proč by někdo chtěl křížit divoké a poměrně nebezpečné zvíře se psem. Sandra to však viděla jinak. Podle jejího názoru se jednalo o spojení, které si mělo z obou druhů zvířat vzít to nejlepší. Z vlka sílu a majestátnost, ze psa věrnost a schopnost výcviku. Jak už to však bývá, počítat vždy s tou nejlepší variantou se nevyplácí. Křížení a šlechtění je obvykle velmi dlouhý proces plný úskalí, kde stačí málo a vše se zvrtne směrem, který člověk nechce. Vyšlechtit něco podle představy je mnohdy celoživotní dřina a ani tehdy nemá člověk jistotu, že se vše povede.
Sandra Piovesan však nedostatkem nadšení netrpěla. Svůj domov přizpůsobila chovu takové smečky a zasvětila jí celý svůj život. Cynik by prohodil, že nepříliš dlouhý život.
Ilustrační foto.
Veškeré své finanční zdroje, čas a sílu investovala do svého snu - vyšlechtit ovladatelného křížence psa a vlka. O svá zvířata se snažila pečovat s maximálním možným úsilím. Rozhodně se nedá říci, že by zvířata v její péči trpěla. Na druhou stranu, i když se bude člověk sebevíc snažit, jsou věci, které divokým zvířatům či jejich potomkům zajistit nedokáže. Například dostatek prostoru. Vlci jsou zvířata zvyklá naběhat ohromné vzdálenosti a patrolovat po rozsáhlé oblasti, která je jejich teritoriem. Takový prostor jim člověk dopřát úplně nemůže. Některým jedincům stačí i menší prostor, pokud je dobře vybavený a přizpůsobený jejich dalším potřebám. V jiném případě může být zvíře frustrované nemožností projevovat své přirozené chování. Příkladem byl např. medvěd Teddy chovaný v zajetí, který byl frustrovaný životem v malém výběhu a nemožností nalézt si útočiště, kde stráví zimu. Jeho frustrace pak vygradovala v útok na majitelku (psal jsem zde).
Sandra se při šlechtění musela potýkat se zásadními problémy. Kříženci byli divočejší, než by si představovala. Jejich socializace nebyla nemožná, ale byla velmi obtížná a zabrala více času. Jejich vzájemné vztahy také nebyly ideální. I psi si mezi sebou neustále vyjasňují vzájemné pozice v žebříčku hierarchie, ale jejich bojůvky jsou hrou ve srovnání s tím, jak tvrdě si tyto postoje a dominanci vyjadřují vlci. A kříženci měli chování bližší chování vlků než psů. Udržovat mezi nimi pořádek nebylo vůbec lehké. Těžko říct, jestli by dalším přikřižováním psů došlo ke zmírnění těchto přirozených instinktů a chování. K tomu už totiž nemělo dojít.
Ono osudného dne šla Sandra svoji smečku nakrmit. Byla sama, což zvyšuje nebezpečí, protože kdyby se cokoliv stalo, nebyl by na blízku nikdo, kdo by mohl pomoci zvrátit neštěstí. Sandra je však takto krmila běžně a ani jí nepřišlo, že by se svých zvířat, i když divočejších, měla jakkoliv obávat. Tak jako mnoho jiných chovatelů exotických a divokých zvířat, i ona uvěřila tomu, že má se svými svěřenci zvláštní pouto, které ji dostatečně ochrání.
Ani odborníci později nedokázali říct, k čemu přesně došlo a především proč, když předtím byla smečku krmit nespočetněkrát a bez problému. Tentokrát se ale stalo něco, co smečku vyprovokovalo k agresivnímu a brutálnímu útoku. Když Sandra vešla do výběhu, který byl za jiných okolností chráněn mj. elektrickým ohradníkem, aby nakrmila svých osm vlčích kříženců, došlo k tragédii. Podle znalců byl útok tak rychlý a tvrdý, že ke smrti Sandry došlo nejpozději během několika málo minut.
Ilustrační foto.
Po její tragické smrti se vzedmula vlna bouřlivé diskuse, jestli a do jaké míry je rozumné odchovávat křížence vlků. Názory laické veřejnosti se střetávaly s názory chovatelů a odborníků, ale i samotní chovatelé se ve svých názorech mnohdy rozcházeli. Podle některých lidí jsou kříženci vlků a psů nevyzpytatelní, špatně vychovatelní a mnohem nebezpečnější než vlci čistokrevní, kteří se lidí alespoň většinou bojí. Jiní s tímto názorem nesouhlasily a podle jejich zkušeností nebyli kříženci vlka a například aljašských malamutů, huskyů či ovčáků o nic více agresivnější a útočnější než psi samotní. Na druhou stranu ale souhlasili s tím, že výchova kříženců je velmi specifická a musí být přísná, kříženci nesmějí být ponecháni, aby vyrůstali tzv. jako dříví v lese. John Davis, viceprezident americké asociace chovu „psovlků“ v návaznosti na událost zveřejnil, že asociace se snaží vést registr chovatelů kříženců psa a vlka a jejich cílem je zlepšení charakteristiky tohoto kříženého plemene, ale že jméno Piovesan v registru nikde neeviduje. I tato skutečnost může odrážet fakt, že Sandra se o šlechtění pokoušela spíše jako amatérský chovatel.
Chov Sandry Piovesan byl označen za nedostatečný, co se podmínek pro zvířata týče. Jejich výběh měřil jen něco málo přes 500 metrů čtverečních, což pro zvířata s instinkty divokých vlků, kteří potřebují několikanásobně větší teritorium, nebylo dostatečné. Malý prostor mohl vést ke zvýšenému napětí mezi jednotlivými členy smečky, která čítala osm kříženců. Devátý žil se Sandrou a jejími psy v domě.
Sandra byla po své smrti podrobena pitvě, která vyloučila, že by zemřela z jiných důvodů (např. na infarkt) a fyzické poškození těla ze strany kříženců bylo jen posmrtné. Naopak pitva potvrdila, že příčinou bylo brutální napadení a následné vykrvácení. Protože však nebylo svědků a nebylo možné určit, který z kříženců se na útoku podílel, bylo všech osm jedinců utraceno. Ušetřen byl pouze devátý žijící v domácnosti a posléze byl převezen do útočiště pro vlky a jejich křížence. Po tragédii také vyšlo najevo, že její kříženci už jednou útočili - a to na Sandřina přítele. Útok se však obešel bez následků a přítel nikdy nepodal oficiální stížnost.
Sandra tak doplatila na svou lehkovážnost a zcestnou představu, že kříženci jsou jen trochu divočejší psi, kteří však ke svému majiteli cítí pouto, které jim zabrání v útoku. Smečka, ať už psí nebo vlčí, však stojí na přísné hierarchii a jednotlivé pozice jsou neustále testovány a upevňovány. Sama neměla šanci vzdorovat útoku těchto šelem. Bohužel, svoji naivitu a chybu zaplatila svým životem. A nejen ona, životem zaplatilo i osm vlčích kříženců.
Ilustrační foto.
Anketa
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.upi.com/Top_News/2006/07/18/Pittsburgh-wolf-dog-breeder-found-dead/60761153242034/
https://archive.triblive.com/news/woman-bled-to-death/
https://medium.com/@eaerietales/wolf-dogs-turn-deadly-a-tragic-tale-7ea7adb96c27
https://allthatsinteresting.com/pets-that-killed-their-owners/6
https://www.youtube.com/watch?v=6Hcz9i_TGGA
