Článek
Tygr, lev, gepard… její velké příbuzné kočkovité šelmy jsou celosvětově známé. Kočka domácí, která je malá, je pro změnu součástí mnoha domácností. Ale o manulovi (Otocolobus manul) mnoho lidí neslyšelo, což je velká škoda. Tato malá kočkovitá šelma, ač nenápadná, je velmi zajímavá a prostředí, ve kterém žije, se dokázala dokonale přizpůsobit.
Manul, kočka s dokonalým kožíškem
To, co nás na manulovi zaujme na první pohled, je její hustý kožich. V základu je světle šedý až stříbřitý, konečky chlupů mohou být černé nebo bílé. Odstín celého kožíšku však může být okrový nebo načervenalý. Zbarvení se částečně mění v závislosti na ročním období - v zimě je tmavší a odstíny nebo konečky chlupů jsou méně výrazné.
Hlava působí kulatějším dojmem, uši jsou malé a nízko posazené, což má za následek, že kočka může působit nepřátelským dojmem. Na čele a na hlavě má černé skvrnky, oči jsou bíle lemované. Zajímavé jsou zorničky, které jsou kulaté i ve staženém tvaru. Oči jsou chráněny třetím víčkem, tzv. mžurkou, která zamezuje jejich poškození vlivem přílišného chladu nebo prachových bouří.
Celková velikost manula je podobná běžné kočce domácí, ale díky huňaté a dlouhé srsti působí podsaditějším a větším dojmem. Nohy jsou velmi krátké, ocas je silný a je lemovaný několika černými kruhy a zakončený černou špičkou. Na břiše a na zádech má srst až dvakrát delší než na bocích. Kromě toho je jejich srst nejhustší ze všech koček. To proto, že manul žije i ve velmi chladných oblastech a taková srst mu pomáhá udržet tělo v teple. Délka manula se pohybuje mezi 65 a 95 cm, měřeno od nosu až po špičku ocasu, přičemž ocas měří zhruba polovinu délky těla.
Sucho, málo vegetace, chladné zimy
Manula najdeme za Kavkazem. Jeho areál sahá až do střední Asie, najdeme ho i na Tibetské náhorní plošině, v Mongolsku či Íránu. Celkově se vyskytuje ve zhruba 16 státech, ale nejvíce je v Číně a v již jmenovaném Mongolsku.
Jeho životní prostředí je na první pohled poměrně strohé. Jsou to suché pastviny, křovinaté oblasti, skalní masivy, rokle, ale i travnaté kopcovité oblasti nebo mezihorská údolí. I v těchto místech ale není vegetace nadbytek.
V oblasti jeho výskytu jsou typická suchá teplá léta s minimem srážek a chladné zimy. V některých místech klesá v zimě teplota dokonce až k mínus 50°C. Aby manul přežil i v takovém prostředí, je jeho kožíšek právě proto tolik hustý. Výhodou ovšem je, že i zimy jsou suché, proto není chlad tolik vlezlý, jako kdyby byly zimy vlhké.
Manul si v tomto prostředí vyhledává vhodné úkryty, které používá jako doupata. Skvěle se k tomu hodí jeskyně, skalní průrvy, ale nepohrdne ani svištími norami, které si upraví podle potřeby. Doupata se mění i v závislosti na ročním období, respektive jejich umístění. Protože jsou manulové samotářští a teritoriální, mají doupě obvykle jen pro sebe, vyjma samic s mláďaty. Jejich areály se však vzájemně překrývají, především samec sdílí část svého areálu s několika různými samicemi, ale výjimkou není ani sdílení části území s jiným samcem. Velikost jejich areálu se může pohybovat od několika kilometrů čtverečních až po několik desítek. V zimě jsou menší, zatímco v létě často přesahují i sto kilometrů čtverečních. Během jara a léta jsou aktivní především za soumraku, kdy teplota trochu klesne, na podzim a přes zimu jsou aktivní spíše přes den.
Manulové nejsou příliš vytrvalí. Jejich specializací je spíše „přepadnutí“ nebohého hlodavce při vykouknutí z jeho nory. Pokud je nora mělká, je schopný hlodavce i vytáhnout tlapkami. Mezi jeho nejčastější oběti patří pišťuchy, syslové, rejskové, pískomilové, hrabošové, někdy uloví i zajíce a též byly v trusu koček v jedné oblasti nalezeny i zbytky kaprovitých ryb.
Pozdější pohlavní dospívání, krátká říje
Manulové se vyznačují jednak pozdější pohlavní dospělostí, jednak poměrně krátkou říjí. Pohlavně dospívají až v roce věku. Kdo zná domácí kočky a zejména ty venkovní na vesnicích, tak ví, že jsou schopné se rozmnožovat mnohem dříve. Manulové si však musejí počkat zhruba rok. Samice se pak dostávají do říje, která trvá pouhých 26-42 hodin. Podle výzkumu samce drženého v zajetí došlo během období říjení samic k nárůstu hladiny testosteronu a samec zároveň vykazoval o něco agresivnější chování. Jeho ejakulát byl koncentrovanější a spermie pohyblivější než mimo rozmnožovací období.
Samice je v případě úspěšného nakrytí březí 66-75 dní. Na jaře, většinou v průběhu května, rodí několik malých koťat, obvykle 2-6. Mláďata jsou slepá po dobu ještě asi dvou týdnů, ale už jsou osrstěná. Sama začínají lovit až ve věku čtyř až pěti měsíců, do té doby je krmí matka, která jim přináší malé hlodavce. Ve věku šesti až sedmi měsíců mají velikost dospělé kočky. Průměrně se pak manulové dožívají v přírodě zhruba šesti až osmi let.
Ochrana manula
Dříve byli manulové poměrně hojně loveni pro svůj kožich. Když mezinárodní obchod ustal, snížil se i tlak na jejich populaci. Loveni jsou i nadále, ale většinou jen pro tuzemské obchodování s kůžemi a kožichy, a to ještě jenom v Mongolsku. Jinak je jeho lov zakázaný.
Kromě lovu bývají ohrožováni i fragmentací jejich areálu, což vede k izolovanosti jednotlivých populací, dále nedostatkem přirozené potravy, zejména pokud dochází k likvidaci hlodavců rodenticidy. Jejich nedostatek je pak závažným problémem pro všechny dravce, ale i drobné šelmy typu manula. Mnohdy bývají uloveni i pasteveckými psy.
Na Červeném listu IUCN je veden v kategorii málo dotčený, protože jeho areál rozšíření je značný a předpokládá se tedy i dostatek jeho populace. V jednotlivých státech je však veden v ohrožených kategoriích. V Mongolsku je veden jako téměř ohrožený, v Číně ohrožený a v Turkmenistánu jako kriticky ohrožený vzhledem k nedostatku informací o jeho výskytu.
Jeho chovu se věnují některé zoologické zahrady, např. v zoo Praha mají manuly v expozici Gobi.
Anketa
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://en.wikipedia.org/wiki/Pallas%27s_cat
https://www.wired.com/2014/08/pallas-cat-facts/
https://pallascats.org/species-information/
https://www.discoverwildlife.com/animal-facts/mammals/pallas-cat-guide-facts