Článek
O sérii otázek u pokladny, které vás leckdy zdrží v obchodě déle než celý váš nákup, jsem psal už zde. Kromě těchto otázek se ale velmi často setkávám ještě s jednou:
„Nemáte drobný?“
Aby bylo jasné, rozhodně to nemám prodavačům nebo prodavačkám za zlé. A tu situaci jim nezávidím, nicméně postarat by se o to měl především zaměstnavatel, nebo alespoň dát zaměstnancům možnost, jak si to zajistit.
Historie peněz
Doby, kdy se v obchodech platilo výhradně nebo alespoň převážně hotovostí, jsou už pryč. Přesto peníze a platba jejich prostřednictvím zabírá velmi dlouhou a zajímavou historii.
V úplných prvopočátcích šlo spíše o směny předmětů nebo produktů - výtvorů jednotlivých lidí. Jak se lidstvo postupně vyvíjelo a vytvářelo další a další věci, naturální směna už nebyla dostačující a některé produkty se samy vyčlenily tak, že byly symbolem určité hodnoty a jejich směnou se vyjadřovala hodnota ostatních předmětů. Zpočátku se jednalo hlavně o různé druhy zvířat, např. dobytek, ale i jiné zdroje potravin - obiloviny, oleje (a vyjádření jejich množství prostřednictvím měrných jednotek - třeba džbánů, později pak různé kovy, z nichž se tím nejzásadnějším stalo zlato. Odvažování drahých kovů jako způsob platby se datuje až 4 500 let zpátky do Starověké Mezopotámie.
V 7. století př.n.l. na území dnešního Turecka, v Lýdském království, začali používat pro směnu mince, respektive kousky kovů, které neměly přesně určený tvar, ale musela z nich být patrná hmotnost a hodnota. Před 2 600 lety byl vynalezen první razicí postup mincí, kdy se využívalo razníku a kovadliny a vzor se vyrýval ručně.
Od mincí k bankovkám
Mince ale byly pochopitelně těžké a pokud někdo disponoval větším obnosem, nebyly zrovna praktické. Ve staré Číně začali tedy obchodníci vydávat lidem psané stvrzenky v podobě rytých dřevěných destiček. Tento způsob od nich převzal i stát a začal vydávat oficiální stvrzenky, kterými bylo možné platit. Bankovkový papír, který nahradil destičky, se vyráběl z vnitřní kůry moruše a v roce 1168 n.l. vznikla i první papírna. V Evropě se ručně psanými stvrzenkami začalo platit až v 16. století a první tištěné peníze spatřily světlo světa až v roce 1671, kdy je začala vydávat Švédská Stockholmská banka (původně Ricket Standers Bank).
U nás se papírové peníze začaly vydávat za Marie Terezie a používaly se na celém území Rakouské monarchie v letech 1762-1811. Říkalo se jim bankocetle (německy Bancozettel) a jejich vzhled najdete např. zde.
V průběhu 16. a 17. století byly vydávané bankovky kryty drahými kovy. Banky jich však postupně tiskly stále více, aniž je měly něčím kryté. Ve Francii, současně s převzetím státního dluhu a riskantním transakcím se zámořím, došlo v roce 1720 k prvnímu velkému krachu.
V dnešní době se ve většině, zejména vyspělých států používají jako platidlo mince i bankovky a postupně je nahrazuje bezhotovostní platební styk, ale v řadě států (a nemusí jít jen o rozvojové nebo chudé státy) stále existuje i naturální směna.
Pravidla placení hotovostí
„Každý je povinen přijmout tuzemské bankovky a mince bez omezení, ledaže je oprávněn jejich příjem odmítnout.“
To znamená, že u nás můžete platit hotově kdekoliv, ale i hotovostní platba má své výjimky. Pokud chcete platit mincemi, můžete v rámci jedné platby platit maximálně 50 kusy mincí - pokud se s obchodníkem nedomluvíte jinak. V řadě obchodů ale s platbou i větším počtem mincí nejspíše nebudou mít problém.
Počet bankovek v rámci jedné platby není omezen, ale nesmíte hotově platit větší obnos než 350 tisíc - pokud potřebujete platit víc, platba musí proběhnout bezhotovostně.
Malý nákup velkou bankovkou platit můžete také, ale pokladní není povinna vám vyjít vstříc, zejména pokud nebude mít dostatek hotovosti na vrácení.
Podobně také nemůžete využít k platbě peníze, které již nejsou platné (v poslední době došlo např. k vyřazení bankovek s tzv. úzkým pruhem vyjma pětitisícové bankovky), jsou příliš znečištěné, zetlelé nebo příliš poškozené. Takové peníze mohou být odmítnuty. Samozřejmostí je, že nelze platit falešnými penězi, za to hrozí vysoké tresty.
Máte drobný?
A tak se vracím ke své úvodní otázce, kterou v obchodech často slýchávám. Velké množství lidí platí v dnešní době bezhotovostně. Ať už kartou, telefonem nebo chytrými hodinkami. Pro pokladní je to vlastně super, nemusí se večer počítat s takovým množstvím hotovosti, nemusí chodit tak často do banky s tržbami, nemusí se tolik bát přepadení a okradení o vysoký obnos. Ve většině obchodů dělají bezhotovostní platby zhruba 2/3 všech transakcí. Přesto se najdou lidé, kteří platbu hotovostí preferují a buď mají i příjem v hotovosti, nebo si před nakupováním dojdou vybrat z bankomatu.
U bankomatu obvykle neřeší, jaké bankovky jim budou vydány. A to i přesto, že bankomaty tuto volbu umožňují, i když třeba nenabídnou celé portfolio bankovek. Často si tak lidé vyberou tisícikorunovou, dvoutisícikorunovou nebo dokonce pětitisícikorunovou bankovku. A s tou pak v prvním obchodě zaplatí, často menší nákup. Když se v daný den sejde takových zákazníků několik, vydá se prodavačka mnohdy z veškeré své rezervy drobných. A pak se musí ptát zákazníků, zda by neměli drobné, protože by jinak nemusela mít příště na vrácení. Protože však většina zákazníků platí kartou, peníze u sebe většinou bohužel nemají.
Článek byl sepsán s využitím informací z následujících zdrojů:
https://byznys.hn.cz/c1-12055030-serial-historicky-vyvoj-penez-1-dil
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bankocetle
https://www.narodnipokladnice.cz/numismaticke-novinky/416-historie-vzniku-bankovek-u-nas-i-ve-svete
https://www.novinky.cz/clanek/finance-na-placeni-hotovosti-v-obchodech-jsou-zakony-pytel-minci-vam-neprojde-42662
https://www.pravniprostor.cz/clanky/financni-pravo/k-povinnosti-provozovatele-prijimat-hotovostni-platby
