Mrchožraví supi Afriky - jeden je králem, druhý je mnichem. Sup královský/ušatý a sup hnědý

Slétávají se jako supi nad mršinou. Typické chování supů dalo vzniknout i přísloví o chování některých lidí, a to zrovna ne v příliš pozitivním smyslu. Chování skutečných supů má však v přírodě nezastupitelnou roli. V někom vzbuzují supi znechucení, ale přitom jde o zajímavá zvířata, která pomáhají s „úklidem“ a zabraňují tak v řadě případů šíření chorob. Bohužel, sami to mnohdy odnesou svým vlastním životem.

Supů žije v Africe několik druhů:

Jejich vzhled bývá v některých aspektech podobný, ale jinak je každý druh jiný, a to jak celkovým vzhledem, tak i chováním. Společnou mají především zálibu v mršinách a také specifický typ pohybu - využívají termických proudů, vztlakové síly teplého vzduchu, který vertikálně stoupá k obloze.

V následujícím textu bude řeč o supu hnědém a o supu královském/ušatém.

Sup hnědý (Aegypius monachus)

I když to podle jména nevypadá, jde o největšího supa tzv. Starého světa, který brázdí nebe a celkově jde o jednoho z největších dravců vůbec. Říká se mu také sup černý nebo sup mnich - to podle peří, které připomíná mnišskou kápi. Žije především v euroasijské oblasti, ale byl zaznamenán i v Africe, např. v Maroku. Není tak sice africkým druhem, současně mu však není Afrika úplně neznámá.

Sup hnědý je obrovským, a především těžkým ptákem, který nás fascinuje svojí velikostí. Jeho váha může dosahovat i 14 kg (u samic, samci bývají trochu menší) a rozpětí křídel je až neuvěřitelné - může lehce přesáhnout i tři metry. Jak už název napovídá, zbarvení peří je hnědé až hnědočerné s výjimkou hlavy, která je světlejší. Ve srovnání např. se supem africkým má však krk kratší a nepůsobí tak lyse, i když se s opeřením jiných ptáků nedá srovnávat - stále má na krku a hlavě spíše kratší peří až chmýří. Sup hnědý se však nemusí obávat znečištění a ulpívajících bakterií, protože nepotřebuje hlavu zanořit hluboko do zdechliny. Jeho zobák je velmi silný a ostrý, takže si hravě poradí s kůží mršiny.

Podobně jako jiní supi, i sup hnědý vyhledává především mršiny. Díky své velikosti a ostrému zobáku však nemá problém i s lovem menších zvířat. U mršin je schopný svým zobákem rozbít i kosti a dostat se tak ke vnitřnostem. Velký význam měl pro vyznavače zoroastrismu. Ti totiž své mrtvé nepohřbívají, protože mrtvá těla považují za nečistá a nechtějí kontaminovat základní elementy - vodu a půdu. K pohřebním rituálům využívají tzv. věže mlčení nebo věže ticha. Jde o stavby s plochým vrškem, kam mohou ukládat své nahé mrtvé. Ti jsou tak vystaveni slunečním paprskům a právě supům, kteří zlikvidují fyzická těla. Na mnoha místech jsou tyto praktiky již zakázány, ale přesto se i dnes najdou oblasti, kde k tomuto způsobu „pohřbu“ dochází. Supi hnědí patří mezi druhy, které se na likvidaci těchto těl podílejí nejvíce.

Sup hnědý žije spíše samotářsky nebo v páru, pouze při krmení se může sejít více jedinců. Tvoří monogamní svazky a samice snáší většinou jediné vejce, výjimečně dvě. Svá hnízda si staví většinou v horských oblastech. Oba jsou starostlivými rodiči a když se po zhruba 50-56 dnech vylíhne mládě, krmí a chrání ho oba dva. Po třech až čtyřech měsících, obvykle s příchodem podzimu, pak mládě vylétne z hnízda, které může mít i dva metry v průměru. I poté se však ještě nějakou dobu vrací a nechává se krmit. Dospělosti dosáhne až ve věku zhruba pěti let a dožít se může ve volné přírodě kolem 20 let, v zajetí se dožil i skoro 40 let.

Svému domovu jsou věrní obvykle celý život a nikam se nestěhují. Přestože během dne mohou za potravou nalétat i desítky kilometrů, vždy se zase vrací k hnízdu. Létají i ve vysokých nadmořských výškách. Aby zvládli život v tvrdých podmínkách a byli schopní absorbovat dostatek kyslíku, mají k tomu speciálně uzpůsobený hemoglobin v krvi.

Přestože jsou v ekosystému nepostradatelní, jejich počty podobně jako u jiných druhů supů neustále klesají. Ztrácejí přirozené prostředí, trpí nedostatkem potravy a umírají na otravy, ať už úmyslné, nebo neúmyslné. Jejich nedostatek pak vede k tomu, že na zdechlinách se v mnoha případech živí toulaví psi, hlodavci a jiní všežravci či masožravci, kteří však nemusí být odolní případným chorobám. Kromě nakažení a vlastního úhynu mohou tyto patogeny přenášet dál a ohrozit tím i lidskou populaci.

Míra ohrožení je závislá na oblasti výskytu. Celosvětově je řazen do kategorie téměř ohrožený, místně je však někde zranitelný nebo ohrožený. V Evropě obývá především Španělsko, kde probíhají i programy na jeho ochranu a zvýšení počtu. Zdejší populace se tak stabilizovala a je pro supy hnědé nadějí do budoucna.

Sup ušatý/královský (Torgos tracheliotos)

Král mezi africkými supy, to je sup ušatý. Mohutnost těla a mocný zobák budí respekt u všech ostatních supů i dalších zvířat. Pro mnoho lidí je však nejodpudivějším supem kvůli holé kůži, která je navíc vrásčitá s mnoha záhyby.

Vyskytuje se ve velké části Afriky, od oblastí ve středu, na východě a zejména na jihu Afriky v Jihoafrické republice. Preferuje suché oblasti s roztroušenými keři a stromy, kde má dokonalý rozhled po krajině. Je prototypem supa, kterého si mnoho z nás představí - suchý, opuštěný strom uprostřed pouště a na něm holohlavý, nepříjemně vypadající sup, který pomalu roztáhne křídla, aby vzletěl a vyhledal hnijící mršinu, do níž zaboří svoji hlavu.

Vážit může až deset kilo a rozpětí křídel má skoro tři metry, je tedy o něco menší než předchozí sup hnědý, ale zdatně mu sekunduje a někteří velmi dobře narostlí jedinci mohou vážit i 12-13 kg. Naštěstí se tito dva téměř nesetkávají. Zbarvení je tmavě hnědé, na hřbetě až načernalé, což často ostře kontrastuje s bílým peřím na silných stehnech. Krk a hlavu má lysou. Kůže na hlavě variuje podle místa výskytu a může se pohybovat od načervenalé, přes růžovou až po našedlou. Spodní část bývá až modrošedá. Kůže je vrásčitá, plná záhybů, zobák je mohutný a silný. Po stranách hlavy má laloky kůže, což může připomínat ušní lalůčky, podle kterých získal své jméno.

Právě díky silnému zobáku mohou být mezi prvními mrchožrouty u zdechliny, protože jsou schopni se proklovat tuhou kůží. Ostatní menší druhy supů jim jdou raději z cesty, ale často se také stává, že supi královští čekají opodál a přicházejí ke zdechlině až později a zkonzumují to, co ostatní nezvládli - tuhou kůži, šlachy a vazy. Mnohdy to probíhá tak, že jako první „načnou“ zdechlinu a pak hodně času stráví předváděním útoků na ostatní. Ti se mezitím postupně nakrmí a když se odkolébají, vrátí se ke zdechlině sup ušatý a sežere tuhé zbytky. A ani tito supi nepohrdnou občasnou živou kořistí v podobě malých savců, ptáků či oslabených a nemocných jedinců, podezíráni jsou z útoků na plameňáky. Spatřeni byli dokonce i u termitišť, kde pomalu sezobávali termity nebo lovili sarančata. Se svojí velikostí nemají problém zaútočit a ostrým zobákem kořist roztrhat. Během jednoho krmení je schopný zkonzumovat skoro 1,5 kg potravy.

Žijí převážně samotářsky, shromažďují se jen u zdechlin nebo zdrojů vody, i když tekutiny čerpají především z kořisti. Vodu využívají především k vlastní očistě. Vytváří monogamní páry, a i tento druh je spolehlivým rodičem, který o svého potomka zodpovědně pečuje. Samotné hnízdo může měřit i lehce přes dva metry a hostí rodiče a jejich jednoho potomka. Ten se z vajíčka líhne po zhruba 55 dnech a ve 4-5 měsících je schopný vylétnout z hnízda. Přesto o něj rodiče pečují i nadále, a to až do jednoho roku věku. Často se tak stává, že zahnízdí jen jednou za dva roky. Mladí jedinci pak pohlavně dospívají kolem 6. roku věku. Úspěšnost odchovu mláděte je však nižší než 50 %. Délka života je variabilní a záleží na mnoha okolnostech. Ve volné přírodě bývá kolem 20 let, v zajetí je schopný se dožít až 50 let.

I tomuto supovi hrozí vyhubení, ke kterému v některých oblastech už došlo. A nepřekvapivě je to právě člověk, kdo může za jeho klesající stavy. Nedostatek potravy, klidu na hnízdění (na což je citlivější než jiné druhy supů), otravy strychninem a dalšími jedy (dnes nejčastěji karbofuranem), to vše se negativně podepisuje na jeho populacích. Jeho nevábný vzhled u řady lidí ani nevzbuzuje přílišnou touhu udržet tento druh jako součást místní přírody. Přesto existují programy na jeho udržení nebo znovunavrácení do přírody, například v Izraeli, kde byl vyhuben.

https://peregrinefund.org/explore-raptors-species/vultures/cinereous-vulture

https://4vultures.org/vultures/cinereous-vulture/

https://animaldiversity.org/accounts/Aegypius_monachus/

https://svetobeznik.info/zoroastriani-zvyky-pohreb/

https://4vultures.org/life-aegypius-return/the-cinereous-vulture/key-facts-and-figures/

https://factanimal.com/cinereous-vulture/

https://en.wikipedia.org/wiki/Lappet-faced_vulture

https://projectvulture.org.za/the-vultures/lappet-faced-vulture/

https://peregrinefund.org/explore-raptors-species/vultures/lappet-faced-vulture

https://seaworld.org/animals/facts/birds/lappet-faced-vulture/

https://animalia.bio/lappet-faced-vulture