Článek
Členovci, mezi něž spadají i pavouci, jsou nejpestřejším kmenem živočišné říše. Některé druhy jsou větší, ale většina jich je drobná, aspoň pokud to srovnáme například s obratlovci. Svět těchto malých „potvůrek“ je fascinující a jsou nepostradatelnou součástí přírody. Pavouci mnoho lidí děsí, jiní je milují a považují za nádherná stvoření, některé druhy chovají dokonce jako mazlíčky. Sám se řadím do první skupiny, ve venkovním prostředí je zvládnu respektovat a vyhnout se jim, doma skáču metr vysoko. Na druhou stranu, jsou prostě fascinující. Zápřednice jedovatá byla v roce 2023 vybrána jako evropský pavouk roku.
Zápřednice jedovatá (Cheiracanthium punctorium)
O některých druzích jsem psal už dříve. Výčet pavouků, se kterými se můžeme běžně setkat, a to i v našich domácnostech, by však nebyl kompletní bez zápřednice jedovaté. Ta se docela podobá šestiočce ryšavé, o níž jsem psal nedávno (zde), ale je o něco větší, barevně lehce odlišnější a také trochu jedovatější. Přesto si však můžeme blahopřát, že u nás běžně nežijí jiné jedovaté druhy. I když nás zápřednice může bez problému kousnout a bolí to, dá se to bez problému přežít.
Pavouci čeledi zápřednicovití se nacházejí v podstatě na celé severní polokouli. Jedovatí jsou všichni, ale nedá se říct, že by se jednalo o agresivní pavouky. Většina kousnutí byla způsobena proto, že se pavouk cítil ohrožený, například když si člověk chtěl obout botu, do níž vlezl, obléct oblečení, v němž pavouk odpočíval a podobně. To samé platí i pro naši zápřednici jedovatou, která také neútočí jen tak.
Samec zápřednice jedovaté
Zápřednice jedovatá dosahuje velikosti až 1,5 cm (bez nohou), což platí pro samici, která je větší než samec. Jejich hlavohruď a chelicery jsou výrazně červené až červenohnědé, konce chelicer jsou černé. Toto výstražné zbarvení má odradit případné predátory, kteří by si na zápřednici chtěli smlsnout. Zadeček je zelenavý, u samečka velmi výrazně s přidáním žlutých pruhů, zatímco u samic méně výrazně a s věkem se zbarvuje do béžovohnědé barvy, podobné jakou mají i mláďata. Zbarvení souvisí s jejich způsobem života. Zatímco samci se potulují po travinách a hledají samičku, samičky bývají skryté v zámotcích. Samci se tedy svým zbarvením snaží odradit predátory a samičky se naopak snaží splynout se svým okolím.
Když samec najde samičku, která brzy pohlavně dospěje, postaví si kokon poblíž a čeká na svoji chvíli. Ta přichází obvykle v průběhu července a pokud se kopulace podaří, samec brzy poté hyne. Samice si zhruba po měsíce postaví zámotek s kokonem, v němž bude pečovat o svá nakladená vajíčka. Z nich se během září a října vylíhnou mladí pavouci. Pod ochranou zámotku zůstanou ještě nějakou dobu a následně jejich matka zámotek prokouše, aby mohli ven. Mladí pavoučci pak přezimují v malých pavučinách u země, zatímco jejich matka uhyne.
Zámotek může být poměrně velký, což láká děti k prozkoumávání
Když samička brání kokon s vajíčky, může být nebezpečná. Je to jediný okamžik, kdy únik nepřichází v úvahu a naopak se nebojí jít do boje, aby ochránila své potomky. Stačí se dotknout jejího kokonu/zámotku a už jde do útoku. Jejich silné a velké chelicery jsou schopné prokousnout lidskou kůži, a protože jako drtivá většina našich pavouků disponuje jedem, neváhá jej v tomto případě použít. Její kousnutí bolí a pro alergika může být samozřejmě smrtelně nebezpečné. Pro ostatní lidi jde však spíše jen o nepříjemnou záležitost, která do 24 hodin odezní. Místo kousnutí je bolestivé, může otéct a nejbližší okolí může být po nějakou dobu necitlivé/ochrnuté. U citlivějších lidí může kousnutí vyvolat pocení. Po několika hodinách pak bolest přechází v mírnější svědění. Nejedná se o nic, co by zdravý člověk nezvládl, ale prvotní bolest přirovnávají někteří k vosímu bodnutí a někteří ji považují za ještě silnější než u bodnutí. Rozdíl v účinku je daný nejen odolností člověka, ale i tím, zda bylo kousnutí způsobené samcem, či samicí, která má jedu více. A také záleží na tom, zda šlo o rychlý kousanec, nebo měl pavouk dostatek času vypustit jedu více.
Chelicery zápřednice jsou opravdu působivé
Většinou se zápřednice vyskytují na loukách, kde si samice vytvářejí svoje zámotky, které mohou být velké jako holubí vejce. Ty mohou lákat například malé děti, které je chtějí prozkoumat, což vede k útočnému chování samice. Největší nebezpečí v tomto směru hrozí ke konci léta, kdy hlídá kokon s potomky. Zápřednice jsou teplomilné, a tak se častěji vyskytují v oblastech, kde je tepleji. S globálním oteplováním se však, tak jako řada jiných druhů, dostávají i do míst, kde dříve nebyly. Jejich výskyt už byl prokázán například v Krkonoších. Lidská obydlí však příliš nevyhledává, dostane se do nich spíše jen velmi náhodně.
To se však nedá říct o její příbuzné, zápřednici Mildeově. Ta je o něco menší, dosahuje tak jednoho centimetru, přičemž samci jsou v jejím případě o chlup větší než samice. Jejich zbarvení je žlutozelené nebo spíše zlatavobéžové, rozhodně nepůsobí výstražně jako u zápřednice jedovaté. Na rozdíl od ní však zápřednice Mildeova s chutí vyhledává lidská obydlí a také v nich ráda přezimuje. Rozmnožuje se pak na jaře. Přes den si jí ale většinou nevšimneme, zůstává skryta ve svém zámotku a na lov se vydává s nastávajícím večerem.
Zápřednice Mildeova má nevýrazné zbarvení
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/zaprednice-jedovata-opravdu-nejjedovatejsi-pavouk.pdf
https://www.idnes.cz/hradec-kralove/zpravy/krkonose-klima-zmena-zaprednice-pavouk-krnap-druhy.A240809_105944_hradec-zpravy_tuu
https://www.denik.cz/regiony/pavouk-zaprednice-jedovata-vyskyt-jak-poznat-20240730.html
https://www.european-arachnology.org/esa/?page_id=3455
https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1p%C5%99ednice_jedovat%C3%A1
