Osamělý jezdec John Wayne: filmový hrdina, kterého dnešní Amerika už nechce

Když se řekne John Wayne, většině lidí se vybaví obraz osamělého muže, který stojí proti prachu, větru a celému světu. Klobouk stažený do čela, kolt po ruce a pohled, který nelze splést s žádným jiným. Wayne nebyl jen herec. Byl to symbol. Představa Ameriky, jakou sama o sobě chtěla mít – silná, zásadová, trochu tvrdohlavá, někdy až přehnaně sebejistá.

Jenže za tou ikonou se skrýval muž, který měl víc vrstev, než by kdo čekal. Marion Mitchell Morrison, jak znělo jeho skutečné jméno, byl synem lékárníka z Iowy, klukem z obyčejné rodiny, který točil westerny dřív, než je někdo bral vážně. A z obyčejného statného chlapíka se stala jedna z největších hvězd filmové historie - a zároveň postava, kolem níž se dodnes vedou spory.

John Wayne se narodil 26. května 1907 v městečku Winterset, stát Iowa. Doma mu říkali Duke – stejně jako jejich obrovskému psovi, který s ním všude běhal. A tahle přezdívka mu už zůstala. Když bylo Marionovi devět, rodina se přestěhovala do Kalifornie, kde jeho otec otevřel malou lékárnu. Peníze ale chyběly a Wayne brzy poznal, že svět není úplně fér.

Ve škole byl bystrý, na tělocviku silný. Miloval koně, filmy a moře. Nakonec získal fotbalové stipendium na University of Southern California. Tam se zdálo, že ho čeká kariéra sportovce. Jenže život se rozhodl jinak – po vážném zranění ramene musel s fotbalem skončit. Stipendium zmizelo a s ním i jistota.

Když zůstal bez peněz, přijal jakoukoliv práci. A jedna z nich vedla přímo do filmového studia Fox. Pomáhal s kulisami, stěhoval světla, rozvážel poštu. Občas si zahrál drobnou roli beze jména. V té době si ho poprvé všiml John Ford, režisér, který později z jeho života udělal filmový epos.

Roku 1930 dostal Wayne svou první hlavní roli – ve velkolepém westernu The Big Trail. Film se točil v nákladné širokoúhlé technologii, která předběhla svou dobu. Kritici byli nadšení, ale kina na to nebyla technicky připravená. Film finančně propadl a Wayne se ocitl zpátky na dně.

Zbytek 30. let strávil v laciných westernech, kde hrál šerify, honáky nebo psance. Točilo se rychle, scénáře byly jednoduché, ale právě tehdy se vybrušovala jeho filmová osobnost. Naučil se mluvit pomalu, s těžkým přízvukem, dělat dlouhé pauzy, používat tělo jako rytmus. Všechno, co později působilo tak přirozeně, vzniklo právě v těch levných kulisách.

Zlom přišel roku 1939, kdy ho Ford obsadil do filmu Stagecoach (Přepadení). Hrál Ringo Kida – osamělého psance, který má čestnější srdce než všichni kolem. Film byl průlomem nejen pro něj, ale i pro western jako žánr. Z béčkové zábavy se stal seriózní film a John Wayne byl ze dne na den hvězda.

Od té doby jeho kariéra prakticky neustále rostla. Red River, Rio Bravo, The Searchers, The Man Who Shot Liberty Valance – každý z těch filmů upevňoval jeho obraz neústupného muže, který se neptá, ale jedná. Byl prototypem amerického hrdiny: drsný, přímý, s vnitřním kodexem, který neporušuje.

A lidé to milovali. V době, kdy svět zažil dvě války, hospodářskou krizi a nejistotu, působil Wayne jako jistota, která se nemění.

Když vypukla druhá světová válka, mnoho hollywoodských herců narukovalo – James Stewart, Clark Gable, Henry Fonda. Wayne ne. Zůstal v USA a dál točil filmy. Vysvětloval to tím, že chtěl pomáhat „svým způsobem“ – tím, že bude hrát vojáky, kteří inspirují ty skutečné. Kritici mu to ale neodpustili. Mnozí mu vyčítali, že se vojně vyhnul.

Možná i proto se po válce pustil do filmů, které měly silně vlastenecký tón. The Sands of Iwo Jima (V písku ostrova Iwo Jima, 1949) mu přinesl první oscarovou nominaci. The Green Berets (Zelené barety, 1968) o válce ve Vietnamu už byl otevřeně propagandistický. Zatímco veřejnost protestovala proti válce, Wayne ji obhajoval. „Někdo musí ukázat, že naši vojáci nejsou zlí lidé,“ říkával.

Wayne nebyl člověk, který by se schovával za fráze. Byl konzervativec každým coulem – a ještě k tomu hlasitý. Nenáviděl komunismus, podporoval republikány, pohrdal hippies a nedůvěřoval novinářům.

V 50. letech se zapojil do práce Motion Picture Alliance for the Preservation of American Ideals, která měla „bránit Hollywood před rudým vlivem“. Aktivně podporoval vyšetřování umělců podezřelých z komunismu. Mnoho z nich kvůli tomu přišlo o práci.

Jeho kontroverzní postoje vyvrcholily v rozhovoru pro Playboy v roce 1971. V něm řekl věty, které by mu dnes zničily kariéru: že „nevěří, že černoši jsou připraveni zastávat vedoucí pozice“, a že „pocit viny bílých Američanů za osud Indiánů je zbytečný“. Dodal i to, že „bělošská civilizace byla prostě lepší“.

Slova, která tehdy prošla tiskem, dnes vyvolávají odpor. Ale jsou i obrazem doby, z níž Wayne vzešel – Ameriky, která se měnila, zatímco on zůstal stát uprostřed prachu jako hrdina ze starého filmu, který odmítá odejít ze scény.

V roce 1969 dostal konečně Oscara – za film True Grit (Maršál). Hrál v něm postaršího šerifa Roostera Cogburna, chlapa, který pije, nadává a má oči, co všechno viděly. Byla to role, ve které se jeho filmový obraz a skutečný život spojily.

Už tehdy měl za sebou operaci plic kvůli rakovině. Kouřil celý život – i čtyři krabičky denně. Později se nemoc vrátila, tentokrát v podobě rakoviny žaludku. Jeho poslední film, The Shootist (Střelec, 1976), byl symbolický. Hrál v něm stárnoucího pistolníka, který ví, že umírá. V reálu to tak také bylo. Kromě kouření holdoval ve velké míře i alkoholu, který k němu neodmyslitelně patřil. Podle ostatních však uměl pít „s noblesou“ - nebyl to pijan, který by končil válející se pod stolem. Množství vypitého alkoholu během celého života však jeho zdraví bezpochyby také nepřispělo.

John Wayne zemřel 11. června 1979 v Los Angeles, ve věku 72 let.

Po jeho smrti se jeho jméno stalo synonymem „staré Ameriky“. Letiště v Orange County nese jeho jméno, i když o tom vedou lidé spory. Jeho filmy běží v televizi dodnes. Ale s časem se mění způsob, jakým ho lidé vnímají.

Pro starší generace je pořád hrdinou. Pro mladší je symbolem doby, kdy bílí muži hráli všechny hrdiny a svět byl rozdělený na „dobré“ a „zlé“. Wayne sám ten svět nechtěl opustit, a tak v očích mnohých zůstal zamrzlý v čase.

Ale ať už se na něj díváme jakkoliv, jedno se mu nedá upřít: byl opravdovým tvůrcem mýtu. Bez něj by americký western nikdy nevypadal tak, jak ho známe. Byl to člověk, který dokázal proměnit obyčejné příběhy o pastýřích a psancích ve vyprávění o hodnotách – o loajalitě, hrdosti, spravedlnosti, o zemi, která si sama sebe vyprávěla ve filmech.

John Wayne byl složitější, než se zdá. Měl v sobě poctivost i předsudky, hrdost i tvrdohlavost. Nedokázal se přizpůsobit době, která se měnila, a možná právě proto se stal nesmrtelným. Zůstal tak, jak si ho lidé pamatovali – osamělý muž v klobouku, co mizí v zapadajícím slunci.

Na konci života prý řekl:

„Nemyslím, že jsem byl někdy dokonalý, ale snažil jsem se dělat správnou věc. A to je asi to jediné, co může člověk udělat.“

Možná právě v tom spočívá jeho síla. John Wayne byl hrdina, který se nezměnil – a proto zůstal symbolem.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.biography.com/actors/john-wayne

https://www.ebsco.com/research-starters/history/john-wayne

https://www.johnwayne.com/about/john-waynes-life/

https://www.britannica.com/biography/John-Wayne

https://eu.usatoday.com/story/life/movies/2017/05/24/remembering-john-wayne-with-never-seen-photos-on-his-110th-birthday/102083924/