Spánková paralýza - stav na pomezí snu a bdělosti, ochrnete a sevře vás extrémní strach a úzkost

O náměsíčnosti už určitě slyšel každý. Jedná se o stav, kdy vlastně spíte, ale přitom se pohybujete a vykonávat i různé činnosti, aniž byste si toho byli vědomi. Tento stav může být nebezpečný, pokud během náměsíčnosti vykonáváte složité činnosti, odcházíte mimo domov atp., ale jinak vás to zase až tolik neohrožuje a ráno si většinou nic nepamatujete.

O paralýze, která je také jednou z poruch spánku, se však tolik nemluví a přitom je její vliv na člověka mnohem výraznější. Jde v podstatě o opak náměsíčnosti. Jste vzhůru, i když se současně nacházíte v REM fázi spánku. Vaše tělo vás však absolutně neposlouchá. Nejste schopni se pohnout, křičet, nic. A kvůli tomu, že zároveň sníte, začnete mít halucinace, které budete vnímat jako velmi reálné. Velmi, velmi reálné.

Spánková paralýza není nic vzácného

Přestože si řada lidí řekne, že spánkovou paralýzu nikdy nezažili, opak je pravdou. Odhady se různí, některé zdroje uvádějí výskyt u 15-40 % populace, jiné zdroje uvádějí i 50 a více procent, přičemž u každého může trvat jinak dlouho a s jinou frekvencí. Pokud u někoho bude trvat pár sekund, pak to může člověk vnímat jen jako probuzení ze zlého snu a nenapadne ho, že by se už mohlo jednat o paralýzu. Někdo ale může paralýzou trpět i několik minut a ještě k tomu opakovaně.

Nejčastěji se objevuje u dětí nebo mladistvých, časté bývají epizody u lidí mezi 20.- 30. rokem věku, pak postupně ubývají.

U savců se nachází v zadní části mozku tzv. Varolův most, který je zodpovědný za navozování REM fáze (fáze snění) a za paralýzu svalů. Tato neschopnost dočasně ovládat svaly se nazývá atonie a je důležitá, protože jen díky ní můžeme v noci spát, aniž bychom kolem sebe mávali rukama, kopali a všelijak se hýbali. Problém nastane ve chvíli, kdy nás atonie paralyzuje, ale my jsme přitom do určité míry vzhůru.

Vědci zatím neví, co je přesnou příčinou této dysfunkce. Existuje několik teorií, ale 100% nebyla potvrzena žádná z nich. Co se ví, to je skutečnost, že tato porucha spánku může být částečně geneticky daná. Dále se na jejím vzniku nebo výskytu mohou podílet další faktory jako špatná kvalita spánku, silný stres, konzumace alkoholu či drog, psychická vyčerpanost, práce na směny nebo některé nemoci a poruchy, např. narkolepsie, ale i duševní poruchy a častá bývá u lidí s posttraumatickou stresovou poruchou.

Jedna z teorií praví, že jednotlivé nervové funkce, které se na spánku či bdění podílí, nejsou z nějakého důvodu v rovnováze, což vede k překrývání jednotlivých fází. A tak zatímco jedny buňky, které mají za úkol nás ze spánku vzbudit, se snaží vyslat podněty k probuzení, jiné nás stále udržují ve spánku, ale už se jim to nedaří v tak dokonalé míře, jako kdyby je nerušily buňky zodpovědné za probouzení. A člověk se tak nachází na pomezí spánku a bdělosti, neschopný jakéhokoliv pohybu. Tedy téměř jakéhokoliv - je schopen hýbat očima.

Poté, co paralýza odezní a člověk se definitivně probudí, čelí často přetrvávajícím bolestem hlavy, úzkosti, celkové slabosti nebo i paranoie. Samozřejmě záleží na délce a intenzitě prožitku.

Halucinace jako častá součást spánkové paralýzy

Velmi často trpí postižený ve stavu spánkové paralýzy halucinacemi. Ty mohou být trojího druhu a mohou se objevit buď samostatně, nebo v kombinaci:

Tyto prožitky si dříve lidé vysvětlovali různě a s dnešními znalostmi můžeme odhadovat, že povídky o démonech, kteří se objeví v místnosti u spícího člověka, únosy UFO a mimotělní zážitky mohou mít s velkou pravděpodobností spojitost právě s těmito halucinacemi přítomnými u spánkové paralýzy.

Strach a úzkost dosahují vysokých úrovní

Člověk nemusí být bojácný, aby ho takový zážitek vyděsil, protože jeho vědomí je přítomno jen částečně a člověk tak není schopen rozeznat přelud od reality. Halucinaci vnímá jako něco velmi skutečného, přičemž on sám je neschopen pohybu a tedy jakékoliv obrany. Není schopen mluvit, natož křičet. Někdy může mít pocit, že je dokonce připoutaný. Paralýzu tak někdy doprovází tachykardie (nepřiměřeně zrychlený tep) a nepravidelné dýchání, někdy až pocit udušení.

Jak bylo psáno výše, paralýza může trvat jen několik málo vteřin, ale i dvacet minut. Nejčastější interval je kolem 6-7 minut. Pak obvykle epizoda paralýzy samovolně skončí, někdy však může být přerušena dotykem jiné osoby nebo velmi silnou snahou se pohnout a překonat atonii.

Léčba spočívá především v lepší spánkové hygieně

Konkrétní léčba na tuto poruchu v podstatě neexistuje. Pokud někdo trpí epizodami spánkové paralýzy, pak by měl vyhledat lékaře a společně by měli přijít na nejpravděpodobnější příčiny a následně se je snažit odstranit. To obvykle spočívá v nastavení lepšího denního a nočního rytmu, vytvoření dobré atmosféry na spaní, nekonzumovat alkohol či nápoje s kofeinem apod. V případě, že jsou přítomny nějaké psychické poruchy, pak je vhodné zapracovat na těchto poruchách, aby se jejich případný negativní vliv co nejvíce snížil. Může se také stát, že lékař objeví jinou spánkovou poruchu, která paralýzu zapříčiňuje.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://ispanek.cz/spankova-paralyza/

https://en.wikipedia.org/wiki/Sleep_paralysis

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sp%C3%A1nkov%C3%A1_paral%C3%BDza

https://www.webmd.com/sleep-disorders/sleep-paralysis

https://my.clevelandclinic.org/health/diseases/21974-sleep-paralysis