Článek
Když léto zvolní a večer je najednou potřeba i svetr, většina záhonů ztratí dech. Mnoho lidí tak nabyde dojmu, že sezóna je u konce. Záplevelák (Helenium) to má ale naopak – jako by mu chladnější vzduch prospěl. Najednou se zvedne vlna žluté, oranžové, rezavé i červenohnědé a zahrada chytne druhý dech. Jméno přitom zní skoro jako trest: „záplevelák“. Málokterému druhu tak škodí české jméno jako právě zápleveláku. Žádný plevel to totiž není.
Přemýšlíte, čím osvěžit zahradu na podzim? Co třeba vřesy, astry nebo třapatkovky?
Jak vypadá, když se mu daří?
Záplevelák patří do čeledi hvězdnicovitých. Květy nejsou jednotlivé, ale složené úbory: uprostřed vypouklý terč z trubkovitých květů, okolo paprsky jazykovitých květů – ty „lístky“, co dělají barvu a tvar. U rodu Helenium často jemně svěšují, takže celý květ působí jako malý plamínek. Barvy? Od máslově žluté přes měděnou až po cihlově červenou, někdy i se žíháním nebo tmavším okrajem. Keřovitý trs bývá 80 až 150 cm vysoký, stonky drží vzpřímeně a nesou desítky úborů, které se otevírají postupně, takže kvetení vydrží i týdny.
Když si k tomu připočtete lehký pohyb ve větru, je na podzim na co koukat. Není to okázalost růží ani pestrost letniček – spíš klidná, sytá záře, která záhon „rozehřeje“, i když se dny krátí.
I při podzimních deštích je stále na co koukat.
Odkud přišel a proč se mu říká „kýchací bylina“?
Domov má záplevelák v Severní Americe, často v okolí vodních toků, na vlhkých loukách a v nivách. Tamní původní obyvatelé znali jeho sílu dávno předtím, než dorazil do evropských zahrad. Sušené části rostliny přimíchávali do šňupacího tabáku – směs vyvolala prudké kýchání, které mělo „vyčistit“ tělo a odehnat nemoc i zlé duchy. Odtud anglické sneezeweed. Zní to úsměvně, ale v tehdejších souvislostech to byla vážně míněná očistná praxe.
Latinské jméno rodu Helenium připomíná staré bylinářské označení „helenion“ známé ze starověku; jen pozor na záměnu – neplést s omanem pravým (Inula helenium), který má jinou botanickou i léčivou historii. Záplevelák se dnes v léčitelství prakticky nepoužívá: obsahuje seskviterpenové laktony (například helenalin), tedy látky, které mohou být ve vyšších dávkách dráždivé až toxické. V zahradě je to však spolehlivý a bezpečný společník – jen ho nejíme a vařit čaj z jeho listů opravdu není dobrý nápad.
Narazit můžete na různě barevné odrůdy - od žluté po žíhanou, přes červenou až po bronzově hnědou
Jak se dostal do Evropy a co s ním udělali šlechtitelé?
V 18. století začaly botanické zahrady i soukromé sbírky přivážet do Evropy severoamerické rostliny. Spolu s dřišťály, platanem a třapatkami dorazil i záplevelák. Z raritních záhonů se brzy posunul na záhony okrasné a pak do rukou šlechtitelů. Ti si všimli, jak ochotně tvoří různé odstíny a jak dlouho kvete, a během 19. a 20. století vznikla pestrá škála kultivarů.
Možná znáte jména jako „Moerheim Beauty“ (tóny od cihlové po rezavou), „Sahin’s Early Flowerer“ (umí začít kvést už v červenci) nebo „Butterpat“ (zářivě žlutá). Každá odrůda má trochu jinou výšku, sytost barvy i termín kvetení. To je pro zahradníka výhoda: vhodnou kombinací si natáhne „záplevelákovou sezónu“ klidně od vrcholného léta až po říjen.
Odrůda Waltraut nabízí krásně oranžovo-červenou barvu
Co má rád: slunce, vodu a trochu prostoru
Záplevelák není citlivka, ale má jednu zásadní podmínku – vláhu. Pochází z vlhčích stanovišť, a když ho zasadíte do horkého sucha, dá to najevo: stonky ztrácejí pevnost, květy blednou, kvetení je kratší. Ideální je slunné místo se živnou, humózní a stále mírně vlhkou půdou. V praxi to znamená: přidejte při výsadbě kompost, dopřejte mulč (zadržuje vodu a brání přehřívání půdy) a v parných týdnech zalévejte důkladně, ale méně často – ať voda proteče až ke kořenům.
Roste do šířky a časem vytvoří mohutnější trs. Každé 3–4 roky mu prospěje dělení – nejlépe na jaře, když se probouzí. Jednak omladíte rostlinu, jednak získáte nové kusy na jiná místa v zahradě. Vyšší kultivary někdy ocení nenápadnou oporu nebo rané zaštipování (v červnu), které sníží výšku a podpoří větvení. A pokud průběžně odstraňujete odkvetlé úbory, udržíte keř čistý a často prodloužíte kvetení.
Záplevelák odrůdy Flamingo září pěknou žlutou s příměsí červené
Společníci do záhonu: teplé tóny a podzimní klid
Záplevelák je barvou výrazný, proto mu sluší kontrastní sousedé. Skvěle funguje s fialovými astrami, bílými rozchodníky (dnes často vedené jako Hylotelephium), s tmavolistými dlužichami nebo s jemnými okrasnými travami (třeba metlice či ozdobnice). Trávy mu dodají pohyb a lehkost, astry a rozchodníky přinesou chladnější tóny, které záplavu oranžové a červené vyváží. Pokud máte rádi přirozeně působící výsadby, ponoří se Helenium do směsí trvalek jako ryba do vody – nepůsobí strnule, spíš „žije“ s ostatními.
A pak je tu ještě praktický bonus: v době, kdy spousta rostlin už „dohrála“, jsou květy zápleveláku bohatým bufetem pro opylovače. Včely, čmeláci i motýli si na něm rádi smlsnou, takže kromě barvy do zahrady přivedete i život a zvuk – to charakteristické bzučení pozdního léta, které uklidňuje skoro jako praskání dřeva v kamnech.
Jak si ho nesplést: třapatky, rudbekie a spol.
Na první pohled může záplevelák někdo zaměnit za příbuzné hvězdnicovité – třapatky (Rudbeckia), kokardy (Gaillardia) nebo třapatkovky (Echinacea). Rozdíl bývá v tvaru středového terče a v postavení jazykovitých květů. U Helenium je terč výrazně vypouklý a paprsky často ležérně svěšené, zatímco u Echinacea je terč kuželovitý, ostnitý a okvětní lístky bývají nápadně reflexní dozadu. Tyhle detaily stačí, abyste v záhonu vždycky poznali, kdo je kdo. Krásu však udělají všechny.
Pár praktických rad
Stanoviště: plné slunce až lehký polostín; v horkých pásech léta ocení odpolední stín.
Půda: živná, propustná, ale nevysýchavá; těžší zahradní půdě neuškodí příměs kompostu.
Zálivka: raději vydatně a méně často než „po troškách“ každý den; mulč šetří vodu.
Hnojení: jaro – kompost nebo pomalu rozpustné hnojivo; později stačí udržovací dávky.
Řez: průběžné vyštipování odkvetlých úborů udrží keř v kondici; po sezoně zkraťte nad zemí.
Dělení: na jaře (případně na podzim); z jednoho přerostlého trsu získáte 3–5 životaschopných kusů.
Řezaná květina: výborná do vázy; stříhejte ráno, když jsou květy čerstvé, a dejte jim čistou vodu – vydrží kolem jednoho týdne.
Proč mu „záplevelák“ křivdí
Jméno umí nadělat paseku. Když někomu řeknete „záplevelák“, představí si nechtěného hosta, který se šíří bez dovolení. Realita je jiná. Helenium drží tam, kam ho zasadíte, nekoliduje s okolím a chová se ukázněně. Je to vděčná trvalka, která si vás získá nejen barvou, ale i načasováním doby kvetení: když ostatní končí, ona začíná. „Pozdní květiny“ mají zvláštní kouzlo – člověk se u nich na chvíli zastaví, protože ví, že brzy přijde zimní ticho.
Rozrostlý trs zápleveláku, odrůda Fiesta
Krátké okénko do historie pěstování
Záplevelák se stal oblíbeným až ve chvíli, kdy zahradníci pochopili, že podzim si zaslouží vlastní paletu. Dřív se sázel spíš „na okraj“, dnes se stává pilířem pozdně letních kompozic. V Británii a Nizozemí ho proslavily přírodní výsadby, kde se mísí s travami a trvalkami do uvolněných obrazů – žádné pečlivě střižené obdélníky, ale spíš „zahradní krajina“. V takovém pojetí působí Helenium přirozeně, skoro jako by na záhon přišlo samo.
Choroby, škůdci a co s nimi
Obecně je záplevelák odolný. V přesušené půdě může trpět, a tím se otevře cesta k chorobám – typicky padlí nebo skvrnitosti listů. Nejlepší prevence je vlastně pořád stejná: správné stanoviště, vláha, cirkulace vzduchu a nepřehnojovat dusíkem. Se škůdci (mšice apod.) si většinou poradí příroda sama, když dáte prostor užitečnému hmyzu.
Množení bez alchymie
Nejspolehlivější je dělení trsů – rychlé, čisté, víte přesně, co dostanete, a zachováte vlastnosti kultivaru. Výsev ze semen se hodí spíš pro „divoké“ směsi nebo pro trpělivé experimentátory: semenáčky se mohou barvou a výškou lišit od mateřské rostliny. Občas se využívají i řízky z mladých vrcholových výhonů na jaře – zakořeňují ochotně, pokud mají vláhu a lehký substrát.
Příběh jedné podzimní hvězdy
Kdybyste měli vybrat jednu rostlinu, která si nese „dvojí tvář“, záplevelák by byl horký kandidát. V dávných kulturách byl spojován s kýcháním a rituály, dnes je to spolehlivá okrasa záhonů a vítaný zdroj potravy pro opylovače na konci sezóny. Ten kontrast je sympatický: z užitkové a trochu drsné minulosti do klidného, barevného podzimu, kdy se v zahradě zpomalí čas.
Ať už ho posadíte k plotu, do smíšeného trvalkového záhonu nebo k jezírku, jeho barvy budou fungovat jako pozvánka: pro oči i pro hmyz. Když se na něj podíváte proti nízkému slunci, jazykovité květy se rozzáří a celé to vypadá, jako by vám zahrada na chvíli poděkovala za vodu v červenci a trochu péče na jaře.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.ireceptar.cz/zahrada/zaplevak-vysoka-trvalka-se-zarivymi-kvety-a-dlouhou-dobou-kveteni.html
https://zahradkarskaporadna.cz/clanek-312695-severoamericky-krasavec-zaplevak-podzimni
https://www.thespruce.com/helenium-flowers-1316035
https://www.gardenia.net/genus/helenium-sneezeweed
