Hřib žlučník: záludný hořčák si už mezi houbami nespletete

Hřib žlučník, lidově zvaný hořčák, na první pohled vypadá jako jedlý kozák. Jenže stačí jeden zatoulanec v košíku, a pokud ho neodhalíte včas, máte smůlu.

To, čím mate nejvíce, jsou rourky, které má většina houbařů za ten nejnápadnější poznávací znak „poživatelnosti“.

Zatímco jedlé lišky nebo ryzce mají lišty, a přesto jsou skvělou pochutinou. A takové „zvláštnosti“, jako je jedlá chorošovitá houba sírovec žlutooranžový. I když jsme skutečným národem houbařů, tak k jedlým chorošům sáhne málokdo.

Kozáky či hřib hnědý jsou skvělé jedlé houby a hřib žlučník se jim podobá. Dokonce roste ve stejném prostředí, což může k záměně přispět. Snad nejbližší podoba je s kozákem březovým, který má podobně jako „hořčák“ síťovanou nohu a podobnou barvu klobouku. Upřednostňuje bory, modřínové hájky a smíšené lesy, chudou kyselou hlinitou i písčitou půdu.

Najdeme jej i v ochuzených kyselých nížinných bučinách, tak ve smrkových monokulturách v rovině a pahorkatině ovšem na nevápenité půdě,“ píše o hřibu žlučníku populárně naučný server biolib.cz. Jeho extrémně výrazná a až nechutně hořká chuť brání houbu před okusem zvěří.

Ostatně i houbař, který udělá hořkou zkušenost, se jí pro příště vyhne. Odborný název Tylopillus felleus odkazuje na latinské slovo žluč (fell). Jde o široce rozšířenou houbu,najít se dáod východní Asii přes Evropu až po východ Severní Ameriky. Byť rod této houby má kolem 20 druhů a stále jsou popisovány další, hřib žlučník je jediný svého rodu, který se nachází v Evropě. Zato hojně.

Česká mapa rozšíření ukazuje, že hořčák se vyskytuje na značné části našeho území. Nejjednodušší je ochutnat. Houba není jedovatá, takže nic, kromě silné hořké pachuti nehrozí. Pojďme se podívat na jednotlivé identifikační znaky, které by měly zabránit nechutnému omylu.

Základním znakem jsou bělavé a později růžové rourky, které při poranění rezivějí. Třeň neboli laicky noha hřibu, je pokryta síťkou a v mládí má kyjovitý, později soudkovitý tvar do velikosti až 15 cm. Takže na dotyk sametový klobouk vynese nad trávu a stává se nápadným. Barva klobouku je proměnlivá, od žluté, přes světle hnědou až našedlou. Právě to může laika zmást.

Přesto, že existuje celá řada studií na obsahové látky skryté v hřibu žlučníku, využitelné například v onkologické léčbě, do kuchyně si ho raději nepouštějte. Když ho totiž usušíte a smícháte s jedlými hřiby, zničíte si celou práci a várku hub. Sušením totiž hořčák svou nechutnou pachuť neztrácí.