Článek
Dlouhou dobu jsem předpokládal, že volební hlášky plné těch nejhrubších, až nepředstavitelných gramatických chyb jsou poněkud nešťastná snaha zesměšnit protistranu. V rámci mé sociální bubliny určené algoritmem Facebooku se mi na profilu zobrazovaly hodně špatnou češtinou psané urážky protistrany a obhajoba Andreje Babiše.
Místy byla gramatika tak bizarní, že se vymykala logice. Mohlo se jednat o fejk, o záměr udělat z voličů a zastánců Andreje Babiše lidi nevzdělané a mdlé duchem. Pokusit se někoho urazit slovem „debyl“ přece jen už chce nějakou kreativitu.
„OK, není to fér, ale jen odpověď na podobné ataky. Na hrubý pytel hrubá záplata,“ běželo mi při četbě podobných postů hlavou. Hlášky byly tak gramaticky absurdní, že byly až vtipné. Volby skončily, já napsal pár postřehů na povolební téma a v mejlu se mi sešlo hned několik reakcí Babišových voličů.
Tohle není fejk
Není to spekulace, ale přiznání, kterým uváděli zprávu a z hlediska informativnosti to snad bylo to jediné srozumitelné. Posty, jež jsem považoval za fejkovou součást předvolebního boje se ukázaly být reálnou ukázkou kvality části českého elektorátu.
V pedagogických kuloárech, sborovnách i na odborných seminářích se řeší, zdali naše školství je či není kvalitní. Do jaké míry je potřeba „natvrdo“ nahustit do hlav žáků množství vědomostí (třeba chemické značky jednotlivých prvků), a na druhou stranu jak moc cvičit kritické myšlení a ověřování informací.
Je třeba vyzdvihovat a posilovat silné stránky nebo se snažit přidat v těch slabších? Odpovědět neumím, nicméně pokud opravdu existuje velká skupina lidí, která neumí zformulovat větu, tak bych se za zachování drilu alespoň v češtině zatím stále přimlouval. Mimo jiné proto, že budou další volby.
