Nikdo vám o pohybu neřekne víc, než Desatero pohybů od Jaroslava Petra

Počítejte sami a zároveň se seznamte s názvy kapitol: Chůze a běh, plavání, létání, skákání, plazení, pohyb pod zemí, potápění, jízda na zvířatech, pohyby částí těla.

V každé z kapitol se dozvíte obrovské množství zajímavostí o daném pohybu a mnoha souvislostech, které vysvětlí proč to či ono funguje daným způsobem.

Proč kachně není zima, když v zimě stojí neopeřenou nohou na zamrzlém rybníku nebo proč nemáme tři nohy, když by to nám, dvounohým tvorům, zajišťovalo mnohem větší stabilitu? Proč se americkým vlaštovkám zkrátila křídla a proč netopýrům vybuchnou plíce poté, co se pokusí o průlet mezi lopatkami větrné turbíny?

Jak a proč putují roztoči na zobáku kolibříků z květu na květ, přičemž i když jsou slepí, nemohou si omyl dovolit. Zatímco kolibřík navštíví desítky druhů květů, někteří z roztočů jsou specialisty na jediný druh, a omyl tedy znamená smrt hladem. Na otázky, které by vás asi nenapadly, dává Desatero pohybů pochopitelnou odpověď.

Být fascinovaný články a knihami Jaroslava Petra je snadné. Ohromuje šíři znalostí a dodaných souvisí tak, že ani v nejmenším nemáte pocit, že se vytahuje. Prostě oznamuje, jak se věci mají. Například, že Robert Falcon Scott hrubě podcenil energetické nároky svých psů během polární výpravy na Antarktidu, což byl jeden z důvodů, proč tam zahynul. „Každý kilogram vydává (na trati extrémního závodu Iditarod Trail Sled Dog Race na Aljašce) osmkrát víc energie, než kolik generuje na kilogram tělesné hmotnosti cyklistický profesionál při extrémně náročných etapách Tour de France,“ píše Petr v kapitole věnované nám nejpřirozenějšímu pohybu – běhu a chůzi. Scott krmil psy suchary s dávkou tuleního masa, což evidentně nestačilo.

Knížka, kterou by měli číst učitelé přírodopisu nejen proto, aby se „nachytřili“, ale zejména proto, aby udělali své hodiny atraktivnější. Ani ten největší přírodovědecký fanda totiž neví to, co Jaroslav Petr nasbíral do své knihy.

Při čtení populárně naučných knih se zamýšlím nad tím, komu jsou určené. Někdy je to specifické publikum, jako v případě Propleteného života od Merlina Sheldraka. Houby, byť v nejširších možných souvislostech, budou zajímat zejména mykology (houby) nebo ekology (souvislosti), a s nimi část přírodovědných zvědavců.

Zato Desatero pohybů má výrazně širší záběr. Jednak logicky navazuje na Desatero smyslů od stejného autora, takže by po publikaci měli sáhnout čtenáři první knihy. Navíc v ní najdou obrovské množství informací zájemci z mnohem většího spektra oborů. Od učitelů a vedoucích přírodovědných kroužků až po fyzioterapeuty a milovníky přírody jako celku. Knížka je jako film od Davida Attenbourougha, jen u toho nemusíte mít zapnutou televizi a můžete si ji vzít do vlaku nebo k vodě.

Byť opět, ale to je v případě populárně naučných knih pravidlem, musí jít o lidi, kteří se chtějí něco dozvědět a ne ty, kteří spoléhají na to, že když něco neví, tak zapnou data v telefonu a zeptají se na internetu. A takových je, bohužel, čím dál víc. Dokud nejsou on-line, tak neví.

Jaroslav Petr je popularizátor, který vás nezahrne odbornými pojmy, a při čtení není nutno mít po ruce výkladový slovník. Vše je vysvětleno logicky, stačí středoškolské znalosti, byť on sám čerpá z odborných zpráv a sborníků. Tomu odpovídá přehled literatury, který najdete na konci mezi stranami 291-323. Kniha byla vydána ve spolupráci s nakladatelstvím Argo.

Jaroslav P.: Desatero pohybů, zvířata na souši, ve vodě i ve vzduchu, 2024, Dokořán s.r.o. ISBN 978-80-7675-179-8