Článek
Populaci postihla epidemie obezity a část generace Z bude mít menší ochotu podřídit vojenské disciplíně, než byli vojáci, jenž opuštění československá pohraniční opevnění v roce 1938. Kluci a holky, kteří vyrostli s mobilem v ruce, se dnes už nechtějí nechat zabít dronem, jak se to stalo stovkám tisíc vojáků v ukrajinsko-ruské válce. Zásah paintballovou kuličkou je něco úplně jiného než zásah ráží 5,45 mm, což je náboj do moderního kalašnikova vzor 74.
Nesmí se zapomínat, že válka se extrémně rychle mění, a to vyžaduje relativně vysokou úroveň technických znalostí. Rusové aktuálně ukazují, že stačí posadit vojáka na motorku a poslat ho směrem k frontové linii, a Ukrajinci zase předvádějí, jak takového člověka umí zlikvidovat operátor dronu. Ovšem k tomu, aby se „záklaďák“ stal dobrým operátorem, je potřeba umět mnohem víc než pochodovat a rozebrat samopal. O to delší a sofistikovanější by výcvik měl být.
Vojenská knížka vydaná Ministerstvem národní obrany
Zavedení plošné vojenské služby by zřejmě do kasáren vrátilo šikanu, která byla v československé armádě naprosto běžnou součástí služby. Jakmile by se do ubytoven dostali lidé povinně a bez výběru, zřejmě by tomu úplně zabránit nešlo. „V některých jednotkách byla rozšířená šikana a část důstojnického sboru byli lemplové,“ napsal v březnu 2025 Viliam Buchert v magazínu Reflex.
Důstojníci hromadně přehlíželi šikanu nováčků, kteří museli uklízet, zatímco „staří leželi na bidlech“. Hlavně, že bylo uklizeno. Když se mazáci opili z „vína“, které vzniklo vykvašením chleba někde u radiátoru v dílně nebo sklepě, mohla být situace mnohem horší. Drobné posluhování a krádeže nikdo jako šikanu nebral, protože to k vojně patřilo. Fyzické týrání, které někdy vedlo až k sebevraždám. O něco mírnější režim vládl u útvarů, kde se doopravdy fasovaly zbraně a střelivo (typicky u útvarů, kde se chodilo do stráže s jedním plným zásobníkem). Náboje byly na rozdíl od tupých bodáků ostré.
„Ve výcvikovém roce 1964/65 (počítá se rok od září do září) zahynulo při výkonu vojenské služby nebo v souvislosti s ní 237 vojáků a 429 utrpělo těžké zranění. Za mnoha sebevraždami stálo také šikanování mezi vojáky. V roce 1965/66 se dobrovolně zabilo nebo pokusilo zabít celkem 192 vojáků,“ lze se dočíst na stránkách Českého rozhlasu.
Anketa
Pomineme-li riziko šikany a současnou snahu o ideální work life-balanc, který v armádě není možný, tak jsou ve hře ještě další komplikace. Dnes personálně poddimenzovaná a podfinancovaná armáda by musela být posílena, protože by bylo nutno nejen zajistit poddůstojníky a důstojníky na výcvik, mít lidi na celou řadu dalších činností s pobytem nováčků souvisejících. Pro zavedení povinné vojenské služby by bylo potřeba nového, velmi nepopulárního zákona, což by byl naprosto klíčový problém. Při obecně známé potřebě politiků neschválit nic, co by jim sebralo politické body, by chtělo navržení zákona hodně osobní odvahy a ochoty politicky riskovat.
Se stejným problémem, tedy nechutí narukovat se potýkají i americké ozbrojené síly. Zejména bílá střední vrstva se vojně vyhýbá, což v praxi znamená, že se do uniformy dostane více Hispánců či Afroameričanů. Armáda musela zjemnit fyzické testy, protože ty původní byly na dnešní mládež příliš náročné. „Je třeba si uvědomit, že pro naprostou většinu rekrutů budou výkony požadované v přijímacím procesu jen zlomkem toho, co budou později muset plnit už ve službě u svých útvarů,“ píší stránky Ministerstva obrany.
Rusko, které chce bojovat, má základní povinnou službu. Estonsko, které má Rusko za souseda, ji má taky. U nás se o ni tu a tam šeptne, ale její reálné zavedení je nejspíš neprůchozí. Na vojnu se nikomu nechce (komu ano, stane se vojákem z povolání), takže není divu, že na toto téma politické strany statečně mlčí.
