Článek
Hlavním nešvarem zejména základních škol je to, že se od sametové revoluce jejich metody příliš nezměnily. Když jsme se v roce 1989 stali demokratickou zemí, měnilo se toho mnoho. Na spoustu historických faktů se začalo pohlížet jinak, protože jejich interpretace komunistickým režimem byla značně zkreslena. Jenže v té době byl internet teprve v počátcích. Být online tehdy nic neznamenalo.
Jediným dostupným zdrojem vědomostí tak byl výklad učitele, učebnice, případně další doplňková literatura, v neposlední řadě pak naučné televizní programy. Děti se tak musely vše učit nazpaměť, biflovat se. Naučené vědomosti si pak ve své hlavě zastrkovaly do přihrádek, z kterých je v případě potřeby vytahovaly. Často ale ani nerozuměly tomu, o čem mluví. Měly to prostě jen naučené a to stačilo.
Jenže doba se mění. Dnes jsme online prakticky všichni. Všechny informace světa jsou dostupné na internetu, cokoli si hned mohu ověřit. A s těmito technologiemi je třeba změnit i přístup k žákům a metody výuky. To se ale za celých téměř 35 let nestalo. Vyučuje se stále stejně. Moderní technologie se při výuce používá jen jako doplňkový prvek. Místo meotaru tak dnes existují digitální promítačky, které nám na plátně zvětšují monitor počítače, kde má učitel připravené pomocné materiály. Jiný význam při výuce ale mnohdy nemívají.
A to je ta chyba. Dnes nemusí mít žáci všechno v hlavě, nemusí si vše pamatovat. Fakta si totiž mohou vždy dohledat. Stačí, když budou mít povědomí o tom, kam danou věc zařadit a jak se k ní rychle a efektivně dostat, pokud budou nějakou informaci z této oblasti potřebovat. Musíme je učit dovednosti, aby se i ve věcech, které neznají, dokázali zorientovat a dohledat si odpovědi. Tím učitelům a celému školství zbyde více prostoru pro to, aby vše, co se dříve učilo stroze prostým memorováním, dokázali dát do souvislostí. Jedině takto vzdělané děti budou schopny se v životě, který je čeká po škole, neztratit.
Současný systém školství dělá z dětí stroje, které si pamatují konkrétní informace a data, aniž by mnohdy věděly, o čem mluví. Znalosti pak v praxi vůbec nedokážou použít. Vzhledem k nechuti žáků k takové výuce se požadavky na ně kladené snižují na minimum a jim pak často chybí i základní všeobecný přehled, který je po nich vyžadován například při přijímacích zkouškách na střední nebo vysoké školy.
Už nyní tlačí zkostnatělost školství na bedra žáků nesmyslným tlakem, protože se prostě tímto stylem neumí učit. Pokud se brzy školství razantně nepromění, tak pod svou tíhou tyto žáky rozdrtí a připraví nám další generaci, která je v praktickém a pracovním životě absolutně nepoužitelná. My ale s přibývajícím procentuálním podílem seniorů v naší zemi potřebujeme schopné mladé lidi, kteří náš stát, který se poslední roky potýká s řadou problémů, posunou zase o kousek dopředu a ukážou, že jsme důstojným členem Evropské unie i pravým srdcem Evropy.
