Lidový monarchismus aneb jak vnímáme prezidentskou funkci

Není tajemstvím, že naše vnímání prezidenta je velice ovlivněné postavou TGM. A jak tedy vnímáme Masaryka a prezidentskou funkci?

Na tuto otázku hezky odpovídá historik Martin Wihoda v článku Ve volbách vybíráme následníka Masarykova trůnu, říká historik. Když bych to uvedl vlastními slovy, tak pro nově vzniklou republiku by bylo těžké přijmout prezidenta ve formě, ve které ho mají v USA apod. Česká společnost nikdy před rokem 1918 neměla žádnou republikánskou tradici, natož nějakou podporu pro vznik republiky. Proto se musel nově vzniklý stát přizpůsobit monarchisticky smýšlející společnosti a podle toho zkonstruovat prezidentskou funkci. Někteří by mohli namítat, že přece před vznikem republiky ve Francii nebo USA neměli taky žádnou republikánskou tradici, ale rozdíl je v tom, že Československo vzniklo pokojným vyhlášením bez odporu monarchistických sil, což se o Francii a USA říct nedá. Masaryk se tak musel prezentovat jako stařičký mocnář, kterého měli všichni obyvatelé v paměti, a v určitém smyslu ho i nahradit. TGM chodil ve vlastní „uniformě“, jezdil na koni, působil jako starý moudrý muž, co pro svou zem každý den pracuje. Úplně stejně byl vnímán František Josef I., který sice nebyl korunován, ale Češi ho měli v oblibě, neboť si po jeho 68 leté vládě nic jiného nedokázali představit. A k monarchistické podobě první republiky dopomáhá Edvard Beneš vnímaný jako Masarykův korunní princ. Prezident se tak stal symbolem státnického majestátu a již nikdo po Masarykovi se toto vnímání nepokusil popřít.

V kolika republikách vlastně mají prezidenta na známkách? V kolika stojí dlouhé fronty, jenom proto aby viděli královské korunovační klenoty? V kolika z nich má prezident absolutní moc nad milostmi? A v kolika je oficiální prezidentské sídlo bývalé sídlo panovníků? V jaké z nich veřejnoprávní médium používá šlechtickou titulaturu? Zdravá republikánská společnost toto postrádá, ale česká nikoliv.

Češi při prezidentské volbě podvědomě hledají jistého moudrého a lid spojujícího panovníka, kterého mají zosobněného v TGM, ale již si neuvědomují, že každý kandidát bude vždy pro někoho nepřijatelný a nikdy celou společnost nespojí, spíše právě naopak.

Před koncem jedna anketa:

Děkuji za přečtení a přeji krásný den.