Článek
Svobodu a liberální demokracii zde máme a je jedno, co říkají populisté, kterým jde o jejich prospěch. Právě populismus je jedno z moderních ohrožení toho, co se zde vybojovalo. Dalším ohrožením jsou východní autoritářské režimy jako je Putinova Ruská federace a Čínská lidová republika. V tomto článku chci navrhnout způsoby, jak zajistit lepší kontrolní a obranné mechanismy a směr politiky, který by nás měl vést k ještě kvalitnější a odolnější demokracii.
Státní reforma
První demokratický prezident po pádu komunistického režimu Václav Havel tvrdil, že Češi mají zvláštní vnímání prezidentského úřadu. Říkal, že za to může náš lidový monarchismus.
Měl pravdu, Češi chtějí hlavu státu, která bude symbolem a bude ochráncem spravedlnosti a ústavy. Češi chtějí panovníka.
Svobodnou společnost nedokáže udržet systém, kde je vše voleno. Konstituční monarchie je systém, kde vládu vykonávají lidem zvolené orgány a kontrolu nad nimi drží orgány nevolené, tj. panovník a jemu přímo podřízené instituce. V současnosti není monarchie systém, který vládne, ale který kontroluje, aby nic neohrožovalo zánik tohoto systému. Je to strážná věž svobody a demokracie.
Panovník oproti prezidentovi má tyto výhody, které mu lépe umožnují být onou strážnou věží:
- Není to politik, který slibuje v kampani přesně to, co umožní jeho zvolení.
- Je odpovědný pouze lidu (případně Bohu), ne politickým stranám a sponzorům.
- Již od dětství je připravován pro svou budoucí roli.
- Mívá zakázáno být členem politické strany a nesmí volit.
- Nemůže mu být jedno, jak se chová, neboť by špatným chováním mohl ohrozit svou rodinu a potomky.
Panovník je omezen ústavou a hlavou státu je díky tomu, že společnost ho jako hlavu státu bere. Pokud by ho již za hlavu státu nechtěla, tak se ho může demokraticky zbavit a dosadit následníka nebo může i celou monarchii zrušit.
O českém titulárním králi jsem psal zde.
Instituce monarchie je, ale pouze jeden z faktorů, který by mohl pomoct strážit demokracii. Další vliv má složení horní komory parlamentu a výběr jeho členů a i to jestli je stát centralizovaný či decentralizovaný.
Senátoři by podle mě měli být vybíráni jinak než dnes. Dolní komora má být hlas celého lidu bez rozdílů, horní komora má být opora panovníka, hlas společenských vrstev, profesí a regionů. Senát by mohl mít 144 členů a nebyl by přímo volený, ale 36 členů by bylo doživotně jmenováno panovníkem za zásluhy na návrh zemských sněmů (každý zemský sněm by navrhoval 12 lidí, tito senátoři by mohli být odvoláni panovníkem na návrh většiny senátu a schválení zemského sněmu), 1 senátor by byl z funkce nejvyšší hofmistr (vedoucí královské kanceláře + předseda senátu) a 4 další by byli jmenováni panovníkem (místopředsedové senátu), 76 členů by bylo tvořeno okresními hejtmany (voleni obcemi v daném okrese) a poslední by byli zástupci různých profesí (stavů) jako např. zástupci odborů apod. Takový senát by byl nezávislý na náladách společnosti a mohl by tedy dělat opravdu lepší ústavní pojistku.
Centralizovaný stát je stav, kdy politici v centru mají velkou moc nad zbytkem celého státu, pro státy střední velikosti jako Česko je to ráj pro korupci. Obnova významu okresů a zemského zřízení (Čechy, Morava a Slezsko) na podobný princip jako je v Rakousku by nám mohlo pomoct. Regiony by měly opravdu svůj hlas mohlo by jim to umožnit i rychlejší a lepší růst.
Zahraniční politika a Evropská unie
Česko je středně velká země, člen NATO a EU, je proto důležité, aby bylo silným a aktivním členem těchto organizací, která nás řadí do demokratického Západu.
Přestaňme si stěžovat na bájný Brusel, neboť my jsme ten Brusel. EU je v současnosti byrokratický kolos a my víme, že je to špatně. Česko pro to může něco udělat, spojit se s ostatními členy a lobbovat za reformu EU. Za EU, která by nám zajišťovala obranu proti východním autoritářským režimům. Za subsidiární a (kon)federalizovanou EU se společnou zahraniční, obrannou, bezpečnostní a zahraničně-hospodářskou politikou. Cestou není centralizovaný evropský superstát jako ani vícerychlostní EU, která by byla důsledkem „návratu“ k EHS.
NATO je naše bezpečnostní záruka, ale přesto se dnes již nemůžeme 100 % spolehnout na USA. Společná evropská bezpečnostní a obranná politika by nevedla k nějaké náhradě NATO, pouze by Evropu, tedy i Česko, postavilo jako rovnocenného partnera USA.
Závěr
Vždy, když se bavíme o demokracii a svobodě, si uvědomme, že demokracie ani svoboda ještě nevyhrály. Musíme dále za ně bojovat.
Děkuji za přečtení a přeji Vám krásný svátek.
