Článek
Odkud přišla?
Pověsti o ženách, které po smrti bloudí v zámeckých pokojích nebo na hradních ochozech jsou známy po celé Evropě, do našich zemí se ale dostaly pravděpodobně z Německa.
Šlo většinou o ducha zemřelé ženy, který svým příchodem zvěstoval důležitou událost v rodině, ať už narození dítěte, smrt nebo nějakou pohromu.
Právě tam se totiž do jednoho norimberského purkrabího z rodu Hohenzollernů zamilovala vdova se dvěma syny. Ty zabila, jelikož si myslela, že novému ženichovi překáží, a za svůj hrůzný skutek byla odsouzena k smrti. Tím však příběh nekončí. Od té doby její duše nenalezla klidu a stále bloudí po hradech a zámcích patřící Hohenzollernům, tedy rodině jejího milého.
Hákový kříž na svém hradě nechtěla
U nás se bílá paní zjevuje nejvíce na panstvích, která spadala pod vládu rodu Rožmberků, tedy na stejnojmenném hradě Rožmberk, ale také v Českém Krumlově, v Telči nebo v Jindřichově Hradci. Na všech těchto památkách se má procházet jedna a tatáž žena, paní Perchta z Rožmberka. Nosí dlouhé bílé šaty a velký svazek klíčů. Byla to právě ona, kdo měl na nějakou dobu zaměstnat samotné německé gestapo vyšetřováním pozoruhodného incidentu, který se údajně odehrál na již zmíněném Rožmberku.
Rožmberk nad Vltavou a v zeleni se skrývající věž Jakobínka, která byla po dobu šesti let rekonstruována za použití autentických středověkých postupů.
V době právě zuřící druhé světové války se tady členky jedné německé dívčí organizace rozhodly tábořit. Dvě z nich vylezly na hradní věž Jakobínku, kde měly v úmyslu vztyčit vlajku s hákovým křížem. To se ale ani trochu nelíbilo místní bílé paní, která se děvčatům zjevila a pohrozila jim. Mladé nacistky se strachem utekly a o událost se začalo zajímat i gestapo, které za vyděšením dívek nevidělo přízračnou ženu v bílém, ale spíš protinacistickou provokaci.
Chudák paní Perchta
Proč se má za to, že oním duchem byla šlechtična Perchta? Šťastné mládí prožila v otcovském hradě v Českém Krumlově, potom ji ale čekalo jen utrpení a ponížení. Provdala se totiž za vdovce Jana z Lichtenštejna, který ji kvůli slíbenému, ale nevyplacenému věnu hrubě trýznil.
Tak si paní Perchtu představoval malíř Bedřich Ströbl v 19. století. Obraz dnes visí v jednom z působišť této bílé paní, v Rožmberku nad Vltavou.
Despotický manžel ji před smrtí stihl proklít a od těch dob se nešťastná paní Perchta zjevuje na většině rožmberských panstvích.
Zlý správce a hodná hraběnka
Svou bílou paní mají také v moravském Slovácku, celých 12 kilometrů od Uherského Hradiště, kde se rozpíná majestátní hrad Buchlov, který patří k nejstarším v České republice. Vypráví se zde pověst o oblíbené laskavé hraběnce, po jejíž smrti se panství i hradu ujal zlý správce, který svěřený lid svévolně a krutě týral. Zemřelá hraběnka se mu ukázala v podobě bílé paní a povedený správce se tak lekl, že hrůzou vyskočil z okna a zabil se. Poddaným se opět začalo dařit dobře a přízračná hraběnka se od těch dnů zjevuje vždy, když hradu hrozí nějaké nebezpečí.
Jeden hrad a dvě bílé paní
Další dáma v bílém bloudí třeba na jihočeské gotické hradní zřícenině Borotín.
Borotín leží 11 kilometrů od Tábora a v 19. století byla většina jeho zdiva rozebrána na stavební materiál. Přesto se dodnes část hradu dochovala.
Traduje se, že místní hradní dcera se zamilovala do neurozeného muže, ale otec ji přesto provdal za jiného. Ona se však se svým milým vídala i dále, dokud ji nepřistihl žárlivý manžel a nebohou dceru hradního pána probodl. Její duch v podobě ženy v bílých šatech se prochází po okolí dodnes. Známější bílá paní, která je spjata s Borotínem, je ta, co se zjevovala na hradním ochozu s lektvarem, kterým uzdravovala nemocné majitele hradu. Byla dokonce tak slavná, že v 19. století inspirovala rakouského dramatika Franze Grillparzera k napsání divadelní hry. Majitelkou Borotína byla i známá šlechtična Polyxena z Lobkovic, která byla dcerou další údajné paní, jejíž duše do dnešních dnů bloudí chodbami rodových sídel. Ale pozor, od ostatních, již zmíněných dam, se liší. Nosí totiž výhradně tmavé šaty, jde tedy o černou paní.
I po smrti jen v černé
Černá paní sídlí na Plumlově, ale vidět se nechává i na dalších místech spojených s rodem Pernštejnů, do kterého se přivdala ze slunného Španělska. Marie Maxmiliána byla dvorní dámou princezny Marie Španělské, naší budoucí císařovny, a manželkou Vratislava II. z Pernštejna, který se dokonce stal nejvyšším kancléřem českého království.
Marie se stala matkou 21 dětí, dospělosti se však dožilo jen 8 z nich, proto téměř celý život nosila jen černé šaty. Zde na obraze s dcerou Polyxenou.
Dal přednost milence
I západní Čechy mají svou bílou paní. Jmenuje se Ziguna z Gutštejna a údajně byla spatřena v Horšovském Týně, kde žila po svatbě s neoblíbeným hradním pánem Volfem z Ronšperka. Zdejší hrad, později přestavěný na zámek, je skutečným klenotem mezi památkami a jde o jeden z nejvíce zpřístupněných památkových objektů u nás. Sem si přivezl Zigunin manžel mladou a krásnou milenku a svou ženu nechal podle pověsti zazdít do hradní zdi. Nyní ji mohou náhodní návštěvníci potkat, jak obchází po svém bývalém domově a pláče.
Nejslavnější, ale vymyšlená
A víte, která bílá paní je ze všech nejznámější? No přece ta z Okoře, která chodívala o půlnoci strašívat až do té doby, než jí hrad obsadili trampové.
Okořská bílá paní je hrdinkou jedné z nejčastěji zpívaných táborákových písniček. Jednou za život ji snad už zpíval každý.
Na Okoři se však žádný bílý ženský přízrak nevyskytuje, ale je pravda, že jeden čas se tu mladá dívka zjevovala. Jmenovala se Juliána a byla to dcera hradního pána, který ji chtěl provdat za urozeného ženicha. Ona však milovala prostého mlynáře a uprchla s ním. Otec je dostihl a oba zabil. Duch ubohé Juliány se mu zjevoval do té doby, než kvůli němu zešílel. Ale onen příběh ve slavné táborákové písničce je veselejší, viďte?
Anketa
Zdroje:
WAGNEROVÁ, Magdalena. Tajemství zřícenin v Čechách a na Moravě. Praha: Plot, 2011. ISBN 978-80-7428-076-4
