Proč jsou dospívající děti pořád na mobilu a co děláme na hřišti my rodiče?

Vídám je celkem často. Tatínky i maminky na dětských hřištích a pískovištích, kteří chatují s kámoši na mobilu, dívají se na krátká videa a podobně, zatímco si jejich dítě pokouší vykopat na pískovišti hrob pro mrtvého brouka nebo zakopat klíče od bytu.

Nic proti mužům, ale z mého soukromého pozorování jde na hřišti s mobilem vidět častěji je, pokud už se tedy na hřišti nějakou souhrou osudu nebo osobním odhodláním, kterému moc fandím, vyskytnou. A vlastně se tomu nedivím, jsou to kluci, co se už od školky radši perou, jsou obecně dynamičtější a potřebují nějakou akci. Proto se také častěji dívají na akční filmy.

Sedět na pískovišti a několik hodin sledovat, jak se vyklápí bábovička ve tvaru housenky, srdíčka a medvídka je prostě hrozně statická a nedynamická činnost. Takže je mi jasné, že asi většina mužů to musí nést o něco hůř než my holky.

Ale ani pro nás to není žádný med. Já mám třeba limit zhruba 45 minut, kdy mě to na pískovišti baví a ráda si hraju s dětma. Nějakých dalších 30 minut se zvládám usmívat a hrát si dál. Pak už se neusmívám a představuju si, že jsem prostě někde jinde a dělám něco úplně jiného. Nastává pak doba diskuze, jestli nezměníme činnost na něco nového, ale když dítě nechce a dobře se baví, je sluníčko, je na čerstvém vzduchu a má srandu s kamarády, tak se snažím přemluvit sama sebe, že to vydržet jde a že je to fajn. Obvykle tak vydržím další dvě, dvě a půl hodiny.

Pak nastává doba hledání nějakého alternativního programu přímo na hřišti. Možností je hned několik. Jednak je tu možnost seznámit se s jinými maminkami. Jenže, tuhle jsem na webu České televize četla, že neurovědci prokázali, že se ženám po porodu zmenšují důležité části mozku. Myslím, že i tím, jak se žena snaží lépe komunikovat s dítětem, tak se jí i mění slovní zásoba a způsoby vyjadřování, takže je to přinejmenším často trochu zvláštní žvatlání a pak tu máme ty oblasti zájmu. Co chcete druhým sdělovat, když jste skoro celý den doma, perete, vaříte, přebalujete, perete, vaříte, přebalujete a pořád dokola? Jasně, jsou světlé výjimky. Po několikátém pokusu jsem je ale přestala hledat. Závěr? Opruzující pokec na téma opruzeniny a očkování můj menší se mozek nestimuluje.

A pak je tu skvělá alternativa - dělat dřepy, sklapovačky apod. Odběhnout si nemůžete, ale tohle je fajn. Nicméně když odhlédnu od toho, že to jde provozovat spíš za dobrého počasí a vypadá to trochu divně, tak to nejde taky dělat úplně dlouho.

To těžko, co chvíli vás něco vyruší, souvislý dlouhý text zpravidla pak nevnímám, jak je třeba. Pak by se ještě dalo plést. Ale kdo to dneska dělá, že? Takže? Mobil.

A tak dítě vidí, jak mamka sleduje videa, čte zprávy a chatuje s kamarády na sítích řadu volných chvil. Krátká videa a krátké zprávy jsou naprosto ideální. Udržíte pozornost, něco se dozvíte, pobavíte se. Funny konverzace s přáteli také potěší. Zejména v době, kdy se vás třeba řada známých, co mají rádi klid bez dětí, zdráhá navštívit.

V poslední době jsem měla to potěšení strávit čas se dvěma bratránky, jeden byl můj a druhý mojí dobré přítelkyně. Oba se vydali do našeho města strávit fajn čas se svým dospívajícím synem. Vzali si dovolenou, koupili lístky na vlak, letenky, zarezervovali skvělou restauraci a pak v ní seděli a ano, vedle nich seděli jejich synové, ale psychicky tam nebyli. Byli kdesi v útrobách svých mobilních telefonů.

Zklamání taťků vracejících se po týdnu trpkého osamění do běžného života bylo zjevné. Bylo mi jich líto, ale když jsem začala o té situaci víc přemýšlet, došlo mi, že děti se prostě nejlíp učí nápodobou a co je normální a přirozené pro nás dospělé, bude pak pravděpodobně normální a přirozené i pro ně. Píšou o tom třeba na stránkách Centra Locika, které nabízí služby dětem i rodičům.

Takže tohle je článek hlavně pro vás, bratránci, Martine a Leoši, ale i pro všechny ostatní a taky pro mě. My všichni, co se trápíme tím, že jsou dospívající děti často na mobilu. Zkusme tam nebýt tak často my sami.

Já sama jsem velkým fandou IT technologií a digitální vychytávky mě strašně baví. A jsem přesvědčená, že budoucnost je v tom, že i ve virtuálním prostředí můžeme být také více spolu. Zkoušíme proto hrát spolu videohry, dívat se na TikTok, který by mě jinak moc nezajímal, ale kromě spousty blbostí je na něm i mnoho užitečných hacků a vtipných videí. Za pokus to stojí.

A protože jsem velká milovnice výzkumů, zaujala mě prezentace mojí milé kolegyně a skvělé výzkumnice Magidy Sukkari ze Seznamu. Ta se prostřednictvím výzkumu od STEM/MARKu podívala na různé sociodemografické skupiny. A jednou z definovaných je i skupina Facebookové matky, typicky ženy ve věku 30 až 45 let. Detailnější pohled okem výzkumnice za mě dost napoví o tom, jak jsme my rodiče vlastně na tom.

Facebookové matky mají obecně menší množství volného času, s čímž souvisí i celkově nižší objem mediální konzumace. Televizi nezapínají každý den, ale když už si ji pustí, tak u ní vydrží sedět relativně dlouho. „Den bez sociálních sítí si neumí představit, dominuje Facebook, sekundárně Instagram, kde sdílejí své zážitky,“ říká Sukkari.

Internet využívají hodně, jeho obsah prohlížejí přes mobil. Na internetu nejraději procházejí sociální sítě nebo nakupují v e-shopech. Často si něco vyhledávají na Seznamu i na Googlu. Kromě Facebooku proklikávají nadprůměrně často i weby jako Bazos.cz nebo Slevomat.cz, nejspíše jako alternativy klasických e-shopů při online nákupech. A komunikaci na sociálních sítích označují dokonce za svůj koníček.

Za mě je to dost zajímavé a myslím, že máme rozhodně co do činění s novým trendem ve společnosti. A je myslím jen na nás, jak se bude vyvíjet. Držím všem palce, ať se potkají, ať už ve skutečném nebo i ve virtuálním světě. Ztratit se navzájem je dneska zřejmě lehčí než kdy dříve.