Článek
Víte, že nyní (do 31. května) máte možnost – v rámci „veřejné konzultace“ - vyjádřit se k pracovní verzi nového Rámcového vzdělávacího plánu (RVP), což je obdoba dřívějších školních osnov? Nahlédla jsem do ní a mé pocity jsou smíšené. Jak sám NPI (Národní pedagogický institut, přímo řízená organizace MŠMT) píše, „tento dokument dává všem mateřským, základním a středním školám jasné zadání, co se mají děti ve škole učit a jak je má vzdělávání připravovat na život“ a „významně ovlivní nejen každodenní práci učitelek a učitelů, ale promítne se do života celé společnosti“.
Vzhledem k tomu, že objem učiva, které dosud mělo být napěchováno do hlav školáků, se sníží, má vzniknout víc prostoru pro přizpůsobení výuky individuálním potřebám a rozvoji jedinečných vlastností každého dítěte. Jestli tomu tak skutečně bude, pak tomuto záměru tleskám.
Ovšem například to, že v předškolním vzdělávání je za jednu z tzv. klíčových kompetencí považována kompetence digitální, mě poněkud znepokojuje. Opravdu se budeme s dětmi v mateřské škole (je to závazné i pro lesní školky) zabývat digitálními technologiemi? Není na to dost času později? Vývojová psychologie ví, že v předškolním věku je pro děti důležité běhat venku, procvičovat zručnost rukou hrami se stavebnicemi, kresbou, také povídat si a poslouchat předčítání příběhů, a rozvíjet samostatnost. Jak přesně mají být digitální kompetence dětem ve školce předkládány, však v dokumentu nenajdeme. Po rozkliknutí se objeví věta „Na úrovni předškolního vzdělávání není těsná metodická podpora dostupná a bude dopracována v budoucnu“. Totéž při kliknutí na heslo Klíčové kompetence občanské: Jedná v souladu s myšlenkami udržitelného rozvoje.
Ve verzi pro základní vzdělávání už je udržitelný rozvoj rozepsán, a to mnohočetně. Z požadavků na učitele mě trochu mrazí:
- modeluji svým profesním, osobním a občanským chováním vhodné postupy z hlediska udržitelnosti
- vytvářím zadání, při nichž žáci mohou zjistit hlediska a principy udržitelnosti a aplikují je do jednotlivých oborů
- vytvářím prostor a bezpečné prostředí pro otevřenou diskusi žáků o hodnotách a chování ve vztahu k udržitelnosti, facilituji diskusi a využívám osvědčené diskusní techniky.
Cílem okruhu Odpovědný občan „je to, aby žáci přijímali, rozvíjeli a uplatňovali odpovědný přístup na všech úrovních občanského života“, Geografie „vnímat sebe sama jako součást propojeného světa, a proto si uvědomovat, že každé jejich rozhodnutí přímo či zprostředkovaně ovlivňuje udržitelnost života na Zemi“, Chemie a společnost „Zvláštní zřetel by měl být věnován každodennímu využití zdrojů energie pro pohon v dopravě, jejich dopady na životní prostředí, zásoby a dostupnost ve světě a zhodnocení jejich možných alternativ.“
A co třeba dějepis? Tam si žák mimo jiné „vytváří porozumění vztahu mezi Biblí, křesťanstvím a tím, jaké kulturní hodnoty západní/transatlantická civilizace vyznává“ a „očekávaný výsledek učení cílí proti náboženské nesnášenlivosti a pozitivně přispívá k utváření české a evropské identity, pro které jsou křesťanství i sekularizace zásadním zdrojem jak kulturní, tak politické tradice.“ Skutečně to má patřit do povinného vzdělávání?
A což průřezové téma „Udržitelné prostředí“? Není očekávaný výsledek, „prozkoumá a vysvětlí provázanost mezi klimatickou změnou, vlastním životním stylem, životem společnosti a ekonomickou činností“ trochu velkým soustem pro druhostupňové dítko, když si s tím evidentně nevědí rady ani dospělí?
Osobně mi velmi leží na srdci osud naší planety; řešení současných problémů však nevidím ve vštěpování myšlenek Zeleného údělu našim dětem, nýbrž ve změně chování nadnárodních společností, které zamořují Zemi nadprodukcí a zbytečným dopravováním všeho možného (mnohdy v nízké kvalitě a z nerozložitelných materiálů) přes obrovské vzdálenosti, a odpady pak „řeší“ jejich přesunutím do zemí třetího světa, a dále ničením lokálních výrobců, kteří nemohou svými cenami korporacím konkurovat. To se podle mého názoru opravdu nevyřeší tím, že se děti budou ve škole učit, že mají třídit odpad, podporovat elektromobily a radovat se z vysokých cen elektřiny, případně jejího nedostatku, protože tím zachrání planetu. Mohu se mýlit, ale jsem z toho, v jakém duchu se tak nějak celkově nese návrh nového RVP, poněkud rozpačitá.
Cesta pro druhý cizí jazyk je zřejmě stále otevřená, zatímco češtinu potká změna - „předmět není mechanicky rozdělený na jazykovou, slohovou a komunikační a literárněvýchovnou složku, jak tomu bylo doposud. Výuka je založená na komunikačním principu, který je výrazně zastoupený ve všech oblastech učiva a je naplňován v oborových výstupech.“
Povinná výuka podle nového RVP v prvním a šestém ročníku ve všech základních školách má nastat v září 2027, pro všechny ročníky pak v září 2029. Způsoby hodnocení zůstávají stejné jako dosud. Učitelé, od kterých se očekává zásadní změna přístupu k výuce (což by za určitých okolností vůbec nemuselo být špatné), se nemusí bát, že by na to byli sami. Budou mít k dispozici nové vzdělávací materiály, metodiky a školení, které jim pomohou přizpůsobit výuku potřebám dnešních dětí. Tvůrci RVP prý budou také úzce spolupracovat s nakladateli učebnic, tak aby byl obsah učebnic v souladu s novými vzdělávacími směry a požadavky.
Jak jsem psala v úvodu, můžete se k návrhu vyjádřit formou dotazníku, kde odklikáváte v tabulkách se skupinami výroků, které se postupně objevují, do jaké míry s nimi souhlasíte.
Ukázka z dotazníku NPI
Pokud se prokoušete různými „Redukce vzdělávacího obsahu v navrženém RVP, oproti stávajícímu RVP, poskytuje dostatečný prostor pro rozvoj klíčových kompetencí žáků.“ apod., nakonec se zobrazí textová pole, do kterých skutečně můžete napsat, co se vám konkrétně nelíbí a jak byste to chtěli změnit. Asi by to chtělo na začátku informaci, že taková možnost na konci dotazníku bude, jinak to podle mě spousta lidí po pár krocích vzdá. Ale chápu, strukturovaný dotazník se sám pěkně statisticky vyhodnotí a NPI bude mít úhlednou přílohu k závěrečné zprávě. V září to schválí.
