Impozantní klášter v Melku je místem plným historie a vzdělání. Dodnes tady funguje gymnázium

Něco málo z historie

Markrabě Leopold I. si Melk vybral za svoje sídlo v r. 996. Jeho syn markrabě Leopold II. Věnoval hrad na šedesátimetrovém skalním výběžku řádu benediktinů. Vznikl tady klášter a v roce 1113 sem byli přivezeny ostatky svatého Kolomana a tím se zvýšila důležitost Melku.

Dle legendy svatý Koloman syn irského krále, vyrazil z Irska na poutní cestu do Jeruzaléma. Ve Stockerau ho považovali kvůli jeho oděvu a cizímu jazyku za špiona a byl mučen, nakonec ho oběsili na uschlém stromu bezu. Brzo pochopili, že se dopustili strašného omylu, protože strom najednou rozkvetl.

Během 12. století byla založena škola a knihovna. Díky založení školy klášter později unikl zrušení v důsledku reforem Josefa II. Dnes zde je prestižní veřejné gymnázium se zaměřením na staré i moderní jazyky.
Knihovna zaujímá patnáct místností, v nichž je ve dvou patrech umístěno přes sto tisíc spisů.

Jak to u historických památek bývá, ani tady se klášteru nevyhnul požár, a to v roce 1297 a v roce 1683 musel čelit vpádu Turků. V 18. století došlo k barokní přestavbě celého areálu pod vedením Jakoba Prandtauera, který na stavbě kláštera pracoval 24 let až do své smrti. Po jeho smrti přestavbu dokončil J. Muggenast.

V klášteře jsou umístěny dva cenné krucifixy. Jeden pochází z období kolem roku 1200, druhý tzv. Melcký kříž pochází z roku 1362. Oba dva jsou nejen vykládané drahokamy, ale mají obsahovat i úlomek z Ježíšova kříže.

Klášter je opravdu impozantní a vy máte možnost si ho jít prohlédnout, stejně jako my. Byli jsme tu v létě a venku bylo opravdu veliké horko, takže bylo příjemné navštívit tato místa, kde ze stěn nedýchala jenom historie, ale byl tu i příjemný chlad.

Celková délka komplexu dosahuje neuvěřitelných 362 metrů (někde na internetu jsem našla 320 m, tak či onak, je opravdu veliký).

Úchvatné už je samotné nádvoří, kde si zakoupíme lístky a můžeme konečně do vnitřních prostor. Začínáme v císařské chodbě, kde si prohlédnete portréty rakouských vládců. V klášteře přebýval i Napoleon, místa navštívila i Marie Terezie. Z chodby vcházíte do místností, kde jsou nejrůznější výstavy – od historie kláštera po sbírku minerálů.

Jistě vás ohromí i mramorový sál, uprostřed místnosti je zdobený vývod topení. Na stropě je freska s Palais Athénou a Herkulem.

Vcházíme ven na balkon a můžeme si užít fascinující výhled nejen na řeku Melk, ale i na Dunaj a široké okolí. Pokračujeme dál do jedné z místností, kde je knihovna. Miluji knihy, lákalo by mě prolistovat si je. Nesměly se tu používat svíčky, takže ve stěnách ze 4 stran jsou tajné dveře, které vypadají jako police s knihami. Za nimi jsou okna, která přivádějí dovnitř denní světlo. Ale proč to má tajné dveře a nejsou tu jenom okna bohužel nevím.

Po točitých schodech se dostáváme do kostela sv. Petra a Pavla. Zdobený je freskami od Johanna Michaela Rottmayra. Kostel je velmi zlatý, zdobený. Nevím proč, ale já se tu necítím dobře, přitom kostely mám ráda. Možná je to tím, že je tu opravdu hodně lidí. A i když se tu nesmí fotit, tak všichni fotí ostošest. Rychle se propletu mezi lidmi a jdu dál. Navštívím místnost s výstavou moderních obrazů a pak už hurá přes severní baštu, kde je také výstava, do parku. I sem potřebujete svoji vstupenku, takže si ji pečlivě uschovejte. Procházka parkem taky nějakou chvíli zabrala, v jeho nejlesnatější části jsme chvíli spočinuli ve stínu, protože tady bylo velmi příjemně. Nadšená jsem byla i z okrasné a užitkové zahrady.

A jedna zajímavost na závěr: Umberto Eco do kláštera v Melku zasadil děj svého románu Jméno růže. Klášter slouží benediktinům už přes 900 let. Opatství v Melku je místem plným historie, vzdělání, architektury a stojí za návštěvu.

_________

Zdroj: vlastní návštěva tohoto kouzelného místa, https://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%A1%C5%A1ter_Melk, https://rakousko.svetadily.cz/clanky/Melk-duchovni-centrum-rakusanu