Hlavní obsah
Práce a vzdělání

Kreativitou proti nerovnosti ve vzdělávání

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované.

Foto: SPKV

Jsou problémy, které se nás netýkají až do chvíle, kdy se nás začnou týkat. Rovnost a rovné příležitosti řeší každý stát v Evropě. Vzhledem k tomu, že v českém systému evidujeme jednu z nejnižších motivací ke školní docházce, jde o zásadní výzvu.

Článek

Můžeme se opakovaně odkazovat na finský vzor, kde je rovnost jednotná odpověď na nejen čísly potvrzený úspěch.

Nemáme výběrová gymnázia a pozornost je věnována každému, protože nerovnosti si zkrátka nemůžeme dovolit, říká ředitel finské národní agentury pro vzdělávání Olli-Pekka Heinonen.

Program Kreativního partnerství se na podporu učitelů a  problém rovné příležitosti zaměřil v Anglii již před dvaceti lety. V Česku stejný program realizovala Společnost pro kreativitu ve vzdělávání pod názvem Kreativní partnerství pro inkluzivní školu (2016–2019) a zapojila do něj přes tisíc žáků. Hlavní cílovou skupinou byli žáci ohrožení vyloučením ze vzdělávání, a to zejména žáci romského původu. Když jsem prošla prostředím základní školy v  pozici konzultantky, pochopila jsem, kolik odhodlání práce učitele obnáší, ale i to, kolik skrytých talentů, dovedností a zájmů v dětech zůstává. Obě strany potřebovaly větší individuální podporu. Program se zaměřil na efektivní nástroje a  postupy jejich podpory v rámci výuky na středních školách bez maturitních oborů a základních školách a na rozvíjení spolupráce kolektivu.

V této formě vzdělávání je dítě zapojeno do učení na všech úrovních, nejen skrze aspekty svých duševních procesů, ale i svého těla, emocí a sociálních dovedností. To je základ úspěchu naplnění rovných příležitostí, který dokládají i evaluační zprávy programu.

Vzpomenete si na šanci, kterou jste (ne)dostali?

Láďa chodil v době realizace Kreativního partnerství do šesté třídy. Spolu s ním do třídy chodilo dalších více než dvacet romských žáků. Moje zadání od třídního učitele znělo spojit matematiku a předmět řemeslné dílny. Přizvala jsem architektku a zkušenou pedagožku, která vzala spolupráci s dětmi od podlahy. Několikáté setkání přineslo zajímavý objev, když se na povrch dostal Láďův vysoký zájem o literaturu, který s ostychem dokládal svým padesátistránkovým autorským příběhem. Zdálo se, že je to vůbec poprvé, co se o jeho zálibě a častých návštěvách knihovny někdo ve třídě dozvěděl. Ve druhé a čtvrté třídě bylo výmluvné pozorovat radost učitelek jen z toho, když se dostavila do školy většina žáků. Zároveň nebylo lehké odrážet nižší ambice třídních učitelek v projektu, které se soustředily na docházku a písemky, jež měly ve své běžné výuce stihnout. Šlo o postoj, který omezoval chuť inovovat a s důvěrou se oddat kreativnímu učení a fokusu na žáka. Právě klapky na očích většinou mohou za to, že nám něco uniká, jakkoli to leží na dosah ruky, ať už je máme nasazené z různých obhajitelných důvodů. Stimulují náš strach z nových vstupů do naší komfortní zóny. Naplňujeme snad rovné šance na vzdělávání už tím, že se děti vzdělávání jakkoli účastní? Cítili jste sami u sebe pocit spravedlnosti a šance jen získáním místa v lavici, vyplněním standardizovaného testu? Byla známka to, čím jste se cítili skutečně doceněni? Nebo ten pravý pocit naplnění a sebehodnota přišly ve chvíli, kdy se vám podařilo obhájit svou pozici v kolektivu, překonat ostych a přednést vlastní nápad, názor, odpověď na danou otázku?

Škola není příležitostí. Škola je tvůrcem příležitostí

Podobně není až tak složité vytvořit podmínky projevenému talentu, jako naopak pracovat se zdánlivě nepodstatnými, ale autentickými projevy a potřebami studentů. V tomto směru byla mně tlumočená rada, že od žáků na takto segregované škole a ze sociálně znevýhodněného prostředí nemůžu čekat to co od jiných žáků, lichá. Pokud by mělo jít o nás, něco podobného přeci slýchat nechceme. Skutečnost je naštěstí jiná.

„Obecný názor zaměstnanců škol je, že program vyvolal pozitivní dopady na celou instituci: byly vyvinuty nové přístupy se zaměřením na studenty, otevřely se jim příležitosti, o kterých nikdy předtím neuvažovali. Výrazně se zlepšily výsledky, přičemž výsledky sociokulturně znevýhodněných studentů překonaly celorepublikový průměr,“ píše se v evaluaci pilotního projektu Kreativního partnerství, který proběhl před deseti lety ve škole v maďarské Pésci.

Vidíš to co já?

A  proto okem externistů bylo pro mě a zapojené umělce snadnější vidět množství detailů, které nenápadně, ale někdy i nápadně podkopávaly šance dětí. Jakožto pedagogové i rodiče můžeme začít s tím, že se rozloučíme se strachem, že dítě ve druhé třídě maluje střechu školy zelenou, i když je v reálu červená, že vymýšlí pohádku, ve které se ožení tučňák s liškou, protože zvířata se přece nežení, že dívky čtvrté třídy píšou písně o lásce, byť jsme přesvědčeni, že na záludnosti vztahů, jakkoli v nich mimo školu žijí, mají ještě čas. Možná tyto a podobné tlumiče individualit živí školní statistiky negativními čísly víc, než si vedení tamní školy myslí. Počet přihlášek do pokračujících vzdělávacích zařízení by možná byl s důsledným a vnímavým přístupem k rovným příležitostem vyšší. Přijmout externí pohled na věc nicméně není jednoduché. V procesech spolupráce je především v pilotních projektech úspěch to, co popsala po dokončení projektů Kreativního partnerství ředitelka jiné segregované ZŠ:

Z profesního hlediska pro mě bylo přínosem uvědomění si, že není problém, když do školy vstupují experti zvenku. Žádným způsobem nenarušují chod školy, splynou s ní a ve třídách se naprosto přirozeně dostanou k dětem. Po téhle stránce byl projekt úžasný a  jedinečný. Nic takového jsme v  projektech zatím nezažili.

Jinými slovy rovná příležitost nekončí tím, že dostaneme žáky do tříd. Začíná tam, kde žáci získají chuť se v pro ně emočně a sociálně bezpečném prostředí autenticky projevovat. Smyslem je proto tvořit vysoce funkční prostředí tak, že žáci necítí ostych, sami pociťují vlastní wellbeing a my následně nebrzdíme jejich potenciál. Přejme si v tomto roce odvahu otevřít se novým „světům“ a příležitostem, ve kterých kreativita je vždy dostupným průvodcem.

V rámci Festivalu umění a kreativity ve vzdělávání proběhne 18. dubna od 13:00  diskuze Kreativitou proti nerovnosti mj. za účasti ministra kultury Martina Baxy.

Autorka: Lucie Ševčíková, Společnost pro kreativitu ve vzdělávání

ZDROJE:

COLLARD, P. a  kol. Creating Creative Learning Environments by Creative Partnerships Programme. 2016. Finland: Learning by Equality. YouTube [online]. 21. 5. 2019, Voxpot.
Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=D89×HaQI7Mc.

Článek vznikl pro potřeby časopisu Učitelský měsíčník.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz