Hlavní obsah

Jsem učitelka a vaše děti mě štvou

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Freepic

Vzteklá dívenka

A je to tady, začal nový školní rok, každé ráno a odpoledne předškolní děti ve veřejné dopravě řvou a otravují ostatní cestující, zatímco si jejich maminka v klidu prohlíží Instagram.

Článek

V opačném případě můžeme narazit na netečné dítě civící do telefonu a neragující na svého rodiče. Samozřejmě druhý příklad je všem v okolí příjemnější a vůbec se tomu nelze divit. Myslím, že to zná (a nesnáší) každý z nás.

Školka je vzdělávací institut, ne hlídárna neschopných dětí.
Unavená učitelka

Po ranním „otravováníčku“ v MHD následuje nával těchto neřízených střel do školky, která se otřásá v základech. Jasně maminko, je rychlejší obout botičky dítěti sama, narvat mu tričko, svetr a kalhoty během dvou vteřin, strčit ho paní učitelce do třídy a potom mít celej den klid (nejlépe, když jste na mateřské s jedináčkem a svoji jedinou ratolest necháváte ve školce od rána až do večera). Víte, že vám to ušetří pět minut času, a učitelce to přidá třeba dvacet minut práce? Protože když to vynásobíte počtem dětí ve třídě (25), se kterýma potom jdeme na vycházku, tak to opravdu naroste.

Jasně, jako učitelky už jsme v podstatě roboti, kteří zvládají obouvat tři děti najednou, s dalšími sedmi dětmi naráz mluvit a poslouchat, jak byly včera s tátou u bazénu a do toho dávat pozor, abychom nějaké nezašláply, ale pořád je to zbytečná práce a čas, který by se dal uplatnit mnohem lépe, například vzděláváním vašich dětí - což je právě ta věc, kvůli které školky existují. Za tu dobu bych je naučila něco nového, místo, abych je učila něco, co už mají dávno umět. Těch svatých dvacet minut je asi tak maximální doba, po kterou zdravé čtyřleté dítě udrží pozornost a s tím taky pracujeme.

Opravdu nejsme hlídárna dětí, ale vzdělávací institut, a byla bych ráda, kdybyste se nad tím alespoň zamysleli, a to i nad pořváváním vašeho dítka ve veřejné dopravě.

O rodičích, kteří si myslí, že zrovna to jejich dítě je prezident zeměkoule, který se nikdy nemýlí, nikdy si nevymýšlí a je naprosto perfektní, o tom zase příště.

Pamatujte si, že vaše děti jsou vaše vizitka.

Na závěr bych za všechny učitelky chtěla poděkovat (a taky pogratulovat) těm rodičům, kteří nejsou otroky svých dětí, ale učí je samostatnosti, empatii, pokoře, pravdomluvnosti a základům slušného chování.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz