Článek
Když jsem ještě nebyla šťastně zadaná, tak jsem se zkoušela seznámit přes internetové seznamky. Jo, určitě si říkáte, že to je pro zoufalce. No, myslím, že to není jen pro zoufalce, ale rozhodně tam na spoustu zoufalců narazíte, ale co si budeme povídat, na ty narazíme všude. Ale co je ještě horší než narazit na zoufalce, je narazit na psychopata. A to se stalo právě mně.
Určitě všichni znáte dvě nejrozšířenější internetové seznamky, tak je nemusím jmenovat. Já si vybrala právě jednu z nich. Na úvod bych chtěla jenom říct, že tam nenarazíte jenom na psychopaty, ale i na psychopatky, já ale dnes budu vyprávět o své zkušenosti s hledáním muže, takže budu mluvit o mužích.
Psalo mi tam spoustu mužských, někteří mi napsali třeba jenom „ahoj“, lepší bylo, když mi rovnou napsali reakci na některé mé zájmy, alespoň to trochu rozvedlo konverzaci. Některým jsem napsala první já a krom psychopata, o kterém dnes bude řeč, jsem tam našla i jednoho fajn kamaráda, se kterým se přátelím dodnes (tomu jsem třeba napsala první já). Jindy mi přišla do zprávy rovnou fotka jejich náčiní.
Dokonce mi tam psal i muž, který mi chtěl kupovat dárky a rozmazlovat mě a nic za to prý nechtěl. Možná bude pár čtenářek i vědět, o koho se jedná, jelikož jsem v průběhu několika let měla seznamku opakovaně zrušenou a zas obnovenou a on mi během těch let napsal třikrát, protože si mě nepamatoval. No, já jsem si ho pamatovala. Zprávu měl zřejmě nakopírovanou a rozesílal ji, jako spam, všem ženám.
Ale začněme už s mým prvním příběhem. Jednoho dne mi tam napsal takový, ne moc fešák, ale sympaťák, se kterým jsem si pak vyměnila i Facebook a psali jsme si pak už tam. Netrvalo dlouho a sešli jsme se. Rande bylo fajn, trvalo asi pět hodin a měli jsme si toho opravdu hodně co říct. Celé rande probíhalo bez alkoholu, protože tvrdil, že vůbec nepije. Já si většinou na nervozitu ráda něco dala, ale s ním to nebylo potřeba. Byla jsem z něj celkem nadšená.
Sešli jsme se za pár dní ještě znovu a opět jsme si skoro skákali do řeči, jak jsme toho oba měli spoustu na srdci, co si chceme říct. Jenže tentokrát už mi začal připadat trochu podivný, mluvil o tom, že ho jeho rodina nemá ráda, ale že si za to můžou sami, že jim chtěl jenom pomoct. Přesný důvod, s čím jim chtěl pomoct, mi nějak nesdělil, to se mu povedlo vždy zavést řeč jinam. Takže jsem se dozvěděla, že se se svou rodinou vůbec nevídá a že o poslední přítelkyni přišel kvůli nějakému „blbečkovi“, který ji teď prý mlátí.
V tuhle chvíli mi začínala trochu svítit červená kontrolka, když totiž mluvil o rodině a té bývalé přítelkyni, tak měl v očích něco zvláštního, až hnusného, řekla bych. Ten den mě doprovodil domů (to byla chyba), před barákem jsme se rozloučili a odjel. Druhý den jsem měla sraz s kamarádkou, bylo to v létě, koupily jsme si pivo, procházely se po Náplavce a vykládaly si. Vůbec jsem nekoukala na telefon.
To byl kámen úrazu, protože když jsem se na něj pak podívala, tak jsem tam od něj měla několik psaných a k tomu 27 hlasových zpráv na messengeru! To mě dost udivilo, řekla jsem to kamarádce a ona mi řekla, ať je pustím. Ještě, že jsme si to pustily spolu, kdybych si to totiž pustila až sama doma, tak by mi z toho asi nebylo moc dobře.
Nejdřív začal klasickým pozdravem a vyptáváním se, jaký mám den a co dělám. Jenže já mu to na to samozřejmě neodpověděla, ani jsem nevěděla, že mi psal. Pak se to začalo pomalu přehupovat na zprávy typu, že už se s ním nebavím nebo co mám za problém. Pak přišly na řadu hlasové zprávy, kde už mi regulérně sprostě nadával. Po pár zprávách byla hlasová omluva a po dalších pár minutách, když jsem stále nereagovala, další nadávky. Tam už začal, že jsem hnusná, tlustá a jak jsem si mohla myslet, že by o mě mohl mít vůbec zájem, že já nikdy nenajdu nikoho, kdo by mě miloval, protože takovou lůzu nemůže nikdo milovat.
Teď je důležité říct, že jsem v té době studovala předškolní pedagogiku, měla jsem chvíli před závěrečnými zkouškami a měla jsem z toho nahnáno. To se mu hodilo, protože ač mě celou dobu ubezpečoval, že jsem chytrá a šikovná a zvládnu to levou zadní, tak teď mi v hlasových zprávách nadával, že to v životě nemůžu zvládnout a ať to raději rovnou vzdám.
S kamarádkou jsme na to koukaly jak sůvy a pak mi pomohla vymyslet odpověď. Odpověděla jsem mu něco ve smyslu, že jsem s kamarádkou a zpráv jsem si nevšimla, ale že jsem za to ráda, jinak bych se tohle dozvěděla až pozděm, a ať mě nechá na pokoji. Dala jsem si ho do ignoru. V tu chvíli mi nedošlo, že jsme si už na druhém rande stihli vyměnit i telefonní číslo.
Uplynulo pár hodin a přišla mi od něj SMS zpráva, kde se mi horlivě omlouval a tvrdil že je blbec, že to tak vůbec nemyslel, že jsem ve skutečnosti skvělá a krásná holka a rád by mě ještě viděl. Že za to všechno může toxická psychóza, s kamarádem si prý něco dali (nevím co). Já jsem mu na to odpověděla, že omluvu nepřijímám a vidět už ho nechci. V tu chvíli opět naprosto obrátil a začal mi znovu nadávat a tentokrát dokonce i vyhrožovat, že takovou bečku by snadno sundal, přidal k tomu, že stejně strašně smrdím, že bych se měla umýt a ať mu nepíšu, že ho vůbec nezajímám (cože?). Jednoduše se mě snažil co nejvíc ponížit a urazit jak to šlo.
Dala jsem ho do blokace i na telefonu a od jeho hnusných zpráv jsem už měla klid, ale i tak mě to dost zasáhlo. Ačkoliv to byl evidentně totální a psychicky nemocný kretén, tak mi z toho zůstal šrám na srdci. Seznamky jsem vymazala a už nikdy znovu neobnovila.
Jenomže tímhle to nekončí, jelikož mám na svém profilu uvedeného svého staršího bratra, tak začal psát jemu. Psal mu jak příšernou má ségru (samozřejmě použil jiná, mnohem vulgárnější slova) a že prý mu mám vrátit jeho věci. Jeho věci jsem nikdy neměla, ale dost se mnou zacloumalo, když mi to brácha přeposlal a ptal se mě, kdo to je. Přišlo mi, že mi nevěří. Naštěstí jsem si udělala záznam obrazovky, kde byly vidět jeho zprávy i slyšet jeho nadávky v hlasovkách. Udělala jsem si je pro jistotu, protože mi po těch zprávách bylo hned jasné, že to je totální magor a měla jsem z něj strach, jelikož věděl kde bydlím (když mě z druhého rande doprovodil až před barák).
Protože mám z bytu okno přímo na tramvajovou zastávku, tak jsem ho tam ještě párkrát z okna viděla stát (asi na mě čekal?). Bydlel v úplně jiné části Prahy, takže bylo nepravděpodobné, že by tam tak často projížděl. Ale nikdy už na mě „nemohl“, nevěděl moje příjmení, na Facebooku ho totiž uvedené nemám (naštěstí!) a po nějakém čase to vzdal úplně.
Pak jsem ho už nikdy neviděla, jenom Bůh ví, kde je mu konec, ani bych se nedivila, kdyby byl ve vězení. Nechci si vůbec představovat, jaký teror by mi nastolil, kdyby se vydržel déle přetvařovat a nakonec bychom třeba skončili jako pár!
Zažili jste to také? Zdá se mi to čím dál častější.
