Hlavní obsah
Lidé a společnost

Jak židé ukradli Hitlerovi jeho koňak. A vypili ho na bar micva. Příběh Eda Shamese

Foto: Pavel Špindler, Creative Commons Attribution 3.0, Wikimedia Commons

Kehlsteinhaus - Hitlerovo Orlí hnízdo. V jeho útrobách američtí vojáci ukořistili vůdcův koňak.

Bývala by to možná největší potupa pro Führera. Větší než prohra v bitvě o Británii a sovětská vlajka nad Reichstagem dohromady. Poslední láhev vůdcova koňaku se vypila na oslavě dospělosti jednoho neznámého židovského chlapce.

Článek

Byl začátek května 1945. V Remeši se schylovalo k podpisu kapitulace nacistického Německa. Právě v tu dobu se první američtí vojáci chystali vystoupat do areálu Orlího hnízda vysoko v Alpách. Berlín byl dobyt, Hitler byl po smrti a Orlí hnízdo bylo jednou z posledních kořistí, které na spojence čekaly. Samotní řadoví vojáci ale neměli ani tušení o tom, že se chystají vstoupit do rekreačního komplexu samotného vůdce. Byl mezi nimi i jistý Edward Shames, velitel jedné z čet parašutistického pluku slavné 101. divize. Drsný voják, ale především - žid.

Ztracen v Normandii

Příběh Eda Shamese je vlastně příběhem ilustrujícím pád nacistů. Mladý žid to v armádě zprvu neměl lehké. Aby se vůbec mohl nechat naverbovat, musel zfalšovat matčin podpis. Nebylo mu totiž ještě dvacet let. Když už byl přijat, byl šikanován pro židovský původ. Navíc se s ním rozešla jeho žena, která pro neutuchající touhu sloužit u výsadkářů neměla žádné pochopení. Definitivní konec jeho snů mohl pak přijít už po prvním seskoku. Při tom si zle poranil koleno a hrozilo, že bude převelen. Tvrdohlavý mladík se brzo vrátil do výcviku a nedlouho po zranění ušel v plné polní přes 200 kilometrů za tři dny. Nadřízení byli nuceni uznat, že je schopen další služby.

Na to se jako dobrovolník přihlásil na operaci Overlord. Po výcviku v Anglii seskočil 6. června 1944 v Normandii na území nepřítele. Ale smůla ho opět neopustila. Po počátečních zmatcích nastoupil do jiného letadla. Výsadkář, který šel na seskok před ním uklouznul a než oba vyskočili, tak jejich letadlo přeletělo cíl. Ed s dalšími kolegy tak seskočili přesně nad městečkem Carentan, v té době doslova prošpikovaném německými jednotkami. Když se to mladý voják dozvěděl, rozhodl se vrátit přes území nepřítele na pozice. A muži z čety šli automaticky s ním. On a jednadvacet vojáků z jeho jednotky museli urazit deset kilometrů skrz obrannou linii Němců. Jeho četa při tomto postupu nepřišla o jediného muže.

Když dorazili na místo, dozvěděl se, že z letadla, kterým měl původně na výsadek letět, nikdo nepřežil. Následovala o mnoho pozitivnější zpráva - Ed Shames byl povýšen na poručíka a stal se velitelem své čety - které už stejně fakticky velel. Spolu se svými druhy byli příslušníky tzv. Easy Company, neboli roty E parašutistického pluku vzdušné 101. výsadkové divize. S tou postupovali dále do evropského vnitrozemí.

První výsadkář v Dachau

V prosinci 1944 po dlouhém bojovém nasazení v Beneluxu a na březích Rýna, se Ed Shames těšil na zasloužené volno. Byl ve službě v podstatě nepřetržitě od dubna toho roku. Našetřil si tak trochu peněz a když se objevila možnost opušťáku do Paříže, bylo jeho jméno první na seznamu. Náklaďák neurazil ani deset kilometrů, když ho dohnala hlídka vojenské policie. Němci právě prolomili spojenecký blok v Ardenách.

Jejich cílem bylo strategické město Bastogne, jehož dobytím měli docílit oddělení britských a amerických jednotek. Ed Shames, naštvaný a stále ještě oblečený v nové sváteční uniformě, se přesouval na nové pozice v Ardenách. Ani převléci se nestačil. Ještě to nevěděl, ale zanedlouho se měl podílet na nejslavnějším vítězství Easy Company a vůbec celé 101. divize. V belgických lesích čelili Američané místy až desetinásobné přesile, byli obklíčeni, ale stejně nápor Němců odvrátili. Částečně i díky kouskům odvážného Shamese. Tomu se při bojích u městečka Foy například podařilo zlikvidovat německý tank střelou z bazuky. Operace se ukázala být posledním velkým hurá nacistické armády. Posledním pokusem zvrátit porážku. Naštěstí marným.

Kromě bojových operací se Ed Shames a jeho muži zúčastnili také osvobození nechvalně proslulého koncentračního tábora v Dachau a tábora v Landsbergu. Ten byl vůbec největším na území Německa. Ed Shames měl tu smůlu, že byl mezi prvními vojáky, kteří branami koncentráků prošli. Hrůzy páchané na židech a dalších vězních tak viděl zcela bez příkras. Jako žida ho to samozřejmě velmi zasáhlo. Natolik, že to byla jediná etapa jeho služby za války, o které nikdy nemluvil.

Jak později sám vzpomínal, v jeho četě platila jasná pravidla. Na osvobozovaném území neměl pochopení pro nějaké rabování nebo zbytečné násilnosti. Jakmile ale překročili vojáci německé hranice, vzkázal Shames svým mužům, že si mohou vzít co chtějí, a pokud potkají kohokoliv s německými insigniemi, mají rozkaz ho zastřelit. Přesně v tomto rozpoložení dorazili četař Shames a jeho muži i do Berchtesgadenu.

Foto: PumpkniSky, Public Domain, Wikimedia Commons

Ed Shames v roce 1945

Orlí hnízdo, drahá bar micva a poslední z Neohrožených

Když prozkoumávali jednotlivá zákoutí Hitlerova sídla, našli tam samozřejmě po prchajících Němcích celou škálu kořistí. Najednou měli tolik jídla a pití, že by jim to stačilo na několik týdnů. Ed Shames si z garáže vypůjčil jednu z Hitlerových limuzín a několik dnů se v ní projížděl po okolí. Když to zjistil jeho nadřízený, donutil ho se auta zbavit. A tak Shames a jeho kamarádi s autem vyjeli nejvýše, jak to jen v horách šlo, a shodili ho ze skály.

Na Eda Shamese čekala jiná trofej. Na základě tipu místních se vydal do útrob zásobování Orlího hnízda. Tam objevil dvě láhve koňaku. Na jejich etiketě stálo „jen pro Vůdcovu spotřebu“. Jednu láhev si odnesl četař Shames a druhou jeden plukovník z jeho roty. Jejich cílem nebylo na tomto „suvenýru“ nikterak zbohatnout. Spíše se jednalo o jakýsi příslib pomsty do budoucna. Jakoby Hitlerovi vzkazovali, „vzali jsme si tvůj koňak, ale počkej, co s ním provedeme…“.

A přesně v tomto duchu naložil s jeho lahví i Ed Shames. Šetřil si ji až do roku 1961, kdy jeho nejstarší syn měl obřadem bar micva vstoupit mezi dospělé židovské muže. Právě při této příležitosti, velmi symbolicky, Ed Shames láhev otevřel. Spolu s rodinou a pozvanými kamarády z války si pak na dobrém pití pochutnali. Myslím, že lepší využití mohl pan Shames jen těžko vymyslet.

Jeden z jeho přátel se ho po letech ptal, kam že se poděla ona láhev. „Vyhodili jsme ji.“ Podivil se podle svých vzpomínek otázce. Proč by taky schovával něco po jednom z největších zločinců historie.

Ed Shames zemřel v prosinci 2021 ve věku 99 let. Byl posledním žijícím velitelem výsadkářů z 2. světové války. A také posledním z tzv. Bratrstva neohrožených. O dobrodružstvích jeho roty pak pojednává stejnojmenný seriál z dílny HBO. Mimochodem vynikající.

Zdroje:

https://www.armyweb.cz/clanek/konec-jedne-legendy-zemrel-posledni-clen-bratrstva-neohrozenych

https://www.telegraaf.nl/nieuws/109169908/van-de-slagvelden-in-normandie-tot-cognac-in-berchtesgaden-oorlogsheld-edward-d-shames-was-erbij

https://www.reallyinterestingpeople.co.uk/edward-d-shames-aged-99/

https://jewishnewsva.org/colonel-ed-shames-world-war-ii-hero/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz