Článek
Padl mi do oka hned první den návštěvy města Veracruz, jednoho z nejdůležitějších přístavů v Mexickém zálivu. Pirátská perla, město námořníků. A přitom působí distingovaně, upraveně, slušně, až s rodinným klidem. Ale když vás toulavé nohy dovedou o něco hlouběji do přístavu, tam co je tržnice s rybími plody a šamanskými potřebami, zjeví se vám jiný pohled: šedivé baráky s vytlučenými okny, torza lidí v kalužích ve škarpách, nevstřícné pohledy, princezny ulice.
Procházel jsem fascinovaně tím místem, byl pátek ráno. Všiml jsem si, že po levé straně se za zády ospalých stárnoucích prostitutek nachází pár podniků se závěsy místo dveří. To v Mexiku neznačí nic dobrého. Respektive značí to, že něco nemá být vidět. V tomhle případě nezřízené pití od božího rána. Když má nějaký podnik ve dveřích zástěnu nebo závěs nebo nějakou podobnou překážku, aby dovnitř nebylo vidět, můžete si být jisti, že uvnitř se nezřízeně leje, lidi s podlitýma očima se tam sotva drží na nohou a řada z nich už to dávno zalomila.
Ne, to ještě není ta putyka. To je jen obchůdek na promenádě.
Jeden z těch podniků se nacházel na konci ulice a obzvlášť zaujal mou pozornost. Nevím proč, asi byl nápadnější než ostatní, rozhodně do něj bylo trochu víc vidět, a tak jsem mohl spatřit několik spících hlav na stolech, několik ubrečených očí ve vrásčitých tvářích, které se topily v hlasitých mexických baladách o neopětované lásce, pak taky hodně padlých pouličních krásek, kterým už toho z krásy moc nezbývalo.
Nemohl jsem se dlouze zastavovat, protože v okamžiku, kdy jsem nahlédnul, se ke mně zvedlo několik zvědavých očí. Neměl jsem toho dne chuť splývat s tímhle prostředím. Protože abyste tady splynuli, musíte si objednat co největší pivo, co nejrychleji ho do sebe vyklopit, pak panáka nějaké nejodpornější pálenky, pak co nejrychlejší další pivo a pak začít hulákat španělsky. Pak si snad vysloužíte odpuštění za narušení téhle místní seance a lidi vám začnou vyprávět svoje příběhy.
Mezi dravou zvěří
Ten správný den přišel až o něco později. Byla neděle odpoledne a mě cesta zavedla zase na tohle místo. Odpadly mi odpolední plány, a tak jsem si řekl, že to je moje chvíle zastavit se v tomhle proklatém místě na dohled od vlídných restaurací a pláží s idylickými scénami.
A tak jsem se osmělil a vyšel do frontové linie po schůdcích z ulice. Už ode dveří jsem ale vycítil, že tady nejsem správně. Přišlo mi to jako vystoupit na safari z vozu rovnou do klubka zvířat, které se právě dělí o kořist. I ty mokvající oči, které už sotva mžouraly do podlahy, se najednou zvedly ke mně. V místnosti mohlo být asi třicet lidí. V jednom rohu stála nadživotní socha Santy Muerte, patronky narcos a mexických kriminálníků.
Jediný záběr prostoru, který jsem se odvážil pořídit. Směrem k „nejklidnější“ části lokálu
Kolem jednoho stolu sedělo několik žen, které vypadaly, jako by je vyvrhla sama ulice. Opilost jim křivila koutky úst, když se snažily ke mně posílat vzdušné polibky a roztahovat nohy, což byly spíš kosti obalené povislou kůží. Opodál seděli muži, kteří na mě posílali jen nevraživé pohledy, na nic jiného – zdálo se – nebyly síly. Jeden spal s předkloněnou hlavou a z pusy mu na hruď skapával vodopád slin. I tak jste ale věděli, že ani s unavenými místními štamgasty není radno si zahrávat.
Jednomu z nich si právě sedla na klín baculka, která vypadala stejně vyřízená jako ostatní, ale stála na nohách a v ruce měla nenačatou lahev piva. Pochopil jsem, že to asi bude místní servírka. I když se teď přilepila na rty svému princi hned pod televizí, ve které běželo soft-porno snad z 80. let.
Abych trochu zapadnul a odvrátil nedůvěřivé pohledy místních, pokynul jsem sebevědomě na servírku, ať přikvapí s pivem. Kývla směrem do ledničky, zda chci tohle, a já kývl znalecky zpět, že až to vedle. S třísknutím přede mě přistavila 1,2 litrový lahváč laciného moku a špinavou sklenici. Nalila do ni pivo a řekla si asi o sto pesos. „Dýško není v ceně,“ zahyhňala se a nastavila mi svoje otevřené vlhké rty a popadla mě kolem ramen místo obejmutí. Vyhnul jsem se tomu pokusu a radši vytáhnul z peněženky ještě dvacku. Znovu se mi nastavila a chtěla se na mě přisát jako před chvílí na onoho štamgasta, ale uhrál jsem to na pusu na tvář. Naštěstí se poroučela.
Pasák „Jágr“
I tak ke mně dál mířily lascivní (v případě žen) a výhrůžné (v případě mužů) pohledy ze všech koutů hospody. Snažil jsem se tvářit nad věcí, jako že mi to prostředí kdesi uprostřed ničeho nenahání hrůzu. A s hranou rozhodností pil pivo. Musel jsem ukázat, že umím pít hodně. A rychle. Hlavně rychle. Tady se nesmím opít, odsud musím co nejrychleji a co nejstřízlivěji zmizet.
Jak jsem se snažil nikoho si neprohlížet a raději opíral pohled do piva nebo na stěny, uniklo mi, že do místnosti přišel jakýsi obr s kloboukem na hlavě. Oproti ostatním se zdál poměrně živý, a taky nevypadal jako člověk z ulice. Měl na sobě červené triko a pozdravil se s několika štamgasty. Zastavil se i u skupinky opilců nedaleko mého stolu.
Nemohl jsem uvěřit svým očím, když se ke mně otočil zády. Z toho červeného trika jsem pomalu zprava doleva četl: „R…G…Á…J…“ Co?! Ale i číslo sedělo. Byl to skutečně dres české hokejové legendy, tuším podle barev z dob, kdy hrál za New Jersey Devils. Kde se tady v tom zapomenutém koutě, sakra, vzal?
Mexický „Jágr“ vychází na ulici a mě dochází, na co jsem mu právě kývnul.
Zíral jsem na tu scénu jako puk. Muž se náhle otočil a vydal se rovnou mým směrem. Jako bychom se znali, zastavil se přede mnou a bez váhání mi podal pravici. V tom šoku jsem mu jí mlčky potřásl a tvářil se, že mě to vůbec nepřekvapuje. Pak ke mě vyslal jednoslovný dotaz a já bez přemýšlení odpověděl: Sí. Chlápek přikývl a ztratil se ve dveřích.
Až teď jsem začal přemýšlet, na co se mě to vlastně ptal. A vzápětí mi došlo, že jsem mu právě odsouhlasil nabídku erotických služeb. Jenže to už na mě mával ze dveří, že má pro mě společnici a ať ho následuju.
Byl by to krásný konec historky, kdybych se za ním vydal a nabídky využil. Ale v danou chvíli a za dané situace jsem nehodlal nic riskovat. Stačí, že jsem se jako už tolikrát na svých cestách ocitl tam, kde jsem neměl co dělat. Jen jsem na něj zamával zpátky a s díky odmítl. Vyexoval jsem pivo a mazal z tohohle doupěte pryč.
Tolik k mému setkání s mexickým Jágrem v přístavu Veracruz.
Mimochodem, o své návštěvě státu Veracruz chystám rozsáhlou fotoreportáž, kterou budete moci shlédnout na mém webu, kde najdete také moje další práce z Mexika.
