Článek
Úvodní seznámení s průběhem příprav setkání Čechů a Bavorů
V loňském článku uveřejněném na hlavní stránce Medium cz. s názvem Tetřev jako rukojmí Národního parku Šumava a vyhoštění Juránkovců z Čech je uvedena historie spolkové aktivity Otevřené Šumavy z.s., která usiluje o zpřístupnění Juránkovi chaty na Svarohu v bezprostřední blízkosti státní hranice. Letošní 17. ročník mezinárodního setkání na Juránkově chatě pořádaný občanským spolkem Otevřená Šumava z.s. Špičák a Kulturverein Über d´ Grenz e.V. (Kulturní sdružení Přes hranici z.s.) se uskutečnil 3. října 2026 již podruhé na bavorské straně Svarohu. Důvodem bylo opětovné zamítnutí žádosti a následného odvolání spolků Ministerstvem životního prostředí ČR.
Zamítavé rozhodnutí správního úřadu vycházelo ze svého posouzení převažujícího veřejného zájmu ochrany přírody nad doloženým veřejným zájmem odborné exkurze a environmentálního vzdělávání účastníků setkání, týkajícího se degradace biotopu tetřeva. Toto rozhodnutí ovšem koliduje s tím, že Juránkova chata jako legendární symbol kulturního odkazu společné historie Čechů a Němců není „jinde“ a nejvíce postižené chráněné ekosystémy horských smrčin jsou právě tam, kde je tetřev, tedy v Národní přírodní rezervaci Černé a Čertovo jezero založené již v roce 1911.
Jedním z hlavních poslání sdružení obou spolků, které dlouhodobě spolupracují v přeshraničním regionu, je podle jejich stanov schválených v roce 2011 Ministerstvem vnitra ČR ochrana přírody a krajiny v souvislosti s rozvojem šetrného turismu na Šumavě. V minulosti na toto téma uspořádala Otevřená Šumava z.s. odborné environmentální semináře v roce 2012 v Bayern Ensensten a 2024 v Železné Rudě, kterých se zúčastnili starostové, starostky a lesní hospodáři z obou stran příhraničí.
Už v žádosti o povolení akce 16. ročníku setkání na Juránkově chatě v roce 2025 občanské spolky poukazovaly na svůj celostní přístup posuzování ochrany životního prostředí a přírody v Národní přírodní rezervaci Černé a Čertovo jezero v jejímž místě je od roku 1922 Juránkova chata. To m.j. vedlo k tomu, aby se ve svých aktivitách začaly věnovat intenzivněji vzdělávacím akcím týkajícím se racionální ochrany životního prostředí na Šumavě. Tento názorový rozpor je jádrem diskusí občanské společnosti a vědecké obce v Čechách již od roku 1991. Vývoj sporu občanských spolků a některých obcí s Národním parkem Šumava vedl k tomu, že po zamítnutém odvolání proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí v roce 2025 pozval Juránkovce starosta Lohbergu Franc Müller na setkání v roce 2026 opět na bavorskou stranu Obberer er Bayrrischer Wald Svaroh (Zwerchecku), cca 100 m od Juránkovi chaty. Toto místo zvané Naturkino, je pro německou a českou veřejnost přístupné po turistické trase Lo 5 z parkoviště Scheiben.
Program setkání, kterého se zúčastnili zástupci obou bavorských obcí přilehlých ke Královskému hvozdu Lohbergu a Lamu byl připraven tak, jak bylo zevrubně a podrobně doloženo v zamítnuté žádosti spolků o povolení akce v roce 2026, tedy formou exkurze s přednáškami týkajícími se stavu lesů v Národní přírodní rezervaci Černé a Čertovo jezero a hřebenové partii Přírodní památky a Klidové oblasti Královský hvozd.
Vlastní průběh exkurze na Naturkinu
Úvodem přivítal účastníky setkání místopředseda Otevřené Šumavy z.s. Milan Hampl, který stručně připomněl dlouhotrvající přeshraniční spolupráci a konstatoval, že další cestou vpřed, je podpořit informovanost a vzdělání občanské společnosti o reálném stavu a prohlubujících se problémech životaschopnosti šumavského regionu. Po Milanovi Hamplovi promluvil starosta Lohbergu Franc Müller. Přivítal přátele a hosty v Bavorech. Jeho hlavní myšlenkou bylo srovnání cíle spolků sjednocovat a odstraňovat hranice v kontrastu s vyhrocenou mezinárodní situací, včetně války na Ukrajině a v Perském zálivu. Starosta pozdravil účastníky shromáždění a vyjádřil přání úspěchu v úsilí o propojení České republiky a Bavorska.
Následovaly odborné přednášky, tak jak bylo doloženo žadateli setkání v žádosti na Správu Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava. Obsahově byly zaměřené na prohlubující se degradaci ekosystému horských smrčin v Národní přírodní rezervaci Černé a Čertovo jezero v souvislosti s rostoucím úbytkem vzrostlého lesa, zvyšujícího se oteplování povrchu půdy, vysoušení vegetačního pokryvu, ale i ztráty krajinného rázu, který souvisí s osobní a kolektivní identitou obyvatel místa (§ 12, zák. 114/1992 Sb.)
Prvním přednášejícím byl Ing. Václav Alexandr Mazín P. h. D, pedolog a krajinný ekolog, soudní znalec, působící dříve ve Výzkumném ústavu meliorací a ochrany půdy v.v.i., v Praze, později na Jihočeské univerzitě, Fakulta projektování a plánování krajiny a na Fakultě aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni, autor recenzovaného článku Zachrání přírodní procesy Šumavu? (Vodní hospodářství 1/2024). Časopis je sledován v Chemical abstract.
Poukázal na historický kontext vzniku moderní ekologie jako vědy o společné domácnosti (Oikos) přírody s člověkem, který o ní pečuje. To je stále společná shoda převážné části vědecké obce do současnosti. Zmínil také světoznámého moravského botanika Antonína Zlatníka autora první souborné učebnice o ekologii z roku 1973 a jeho dodnes platných vegetačních stupňů lesa. Podle něj, ale i podle lesního zákona vyžadují horské smrčiny jako jsou zbytky lesa hřebenové partie národní rezervace na Svarohu nebo Jezerní hoře lidskou péči. Hlavní sdělení přednášejícího se týkalo současného rozdělení společné domácnosti Oikos, mezi člověkem a přírodou. Tato základní teorie moderní ekologie formulovaná Ernst Haccklem je platná do současnosti. Nabízí se srovnání s německou stranou pohoří, kde jsou jak turistické, tak ski alpinistické trasy (Bodenmais-Hojsovka) vyznačeny a využívány ve stejném biotopu tetřeva a právním prostředí EU.
Závěrem apeloval na potřebu celostního přístupu, rozumné péče a demokratizace ochrany přírody. V souvislosti s těmito hodnotami připomněl odkaz Arny Juránka, který byl nejen zakladatel chaty z roku 1922, ale i filantrop a svobodný zednář sjednocující všechny lidi dobré vůle a ochránce kvality života. Jestliže zapomeneme příběhy těchto předků a symbolická místa vzpomínek, hrozí ztráta identity, sounáležitosti a solidarity ve společnosti.
Úvodní seznámení s průběhem příprav setkání Čechů a Bavorů
V loňském článku uveřejněném na hlavní stránce Medium cz. s názvem Tetřev jako rukojmí Národního parku Šumava a vyhoštění Juránkovců z Čech je uvedena historie spolkové aktivity Otevřené Šumavy z.s., která usiluje o zpřístupnění Juránkovi chaty na Svarohu v bezprostřední blízkosti státní hranice. Letošní 17. ročník mezinárodního setkání na Juránkově chatě pořádaný občanským spolkem Otevřená Šumava z.s. Špičák a Kulturverein Über d´ Grenz e.V. (Kulturní sdružení Přes hranici z.s.) se uskutečnil 3. října 2026 již podruhé na bavorské straně Svarohu. Důvodem bylo opětovné zamítnutí žádosti a odvolání spolků Ministerstvem životního prostředí ČR a zákaz vstupu na Juránkovo chatu.
Zamítavé rozhodnutí správního úřadu vycházelo ze svého posouzení převažujícího veřejného zájmu ochrany přírody nad doloženým veřejným zájmem odborné exkurze a environmentálního vzdělávání účastníků setkání, týkajícího se degradace biotopu tetřeva. Toto rozhodnutí ovšem koliduje s tím, že Juránkova chata jako legendární symbol kulturního odkazu společné historie Čechů a Němců není „jinde“ a nejvíce postižené chráněné ekosystémy horských smrčin jsou právě tam, kde je tetřev, tedy v Národní přírodní rezervaci Černé a Čertovo jezero založené již v roce 1911.
Jedním z hlavních poslání sdružení obou spolků, které dlouhodobě spolupracují v přeshraničním regionu, je podle jejich stanov schválených v roce 2011 Ministerstvem vnitra ČR ochrana přírody a krajiny v souvislosti s rozvojem šetrného turismu na Šumavě. V minulosti na toto téma uspořádala Otevřená Šumava z.s.odborné environmentální semináře v roce 2012 v Bayern Ensensten a 2024 v Železné Rudě, kterých se zúčastnili starostové, starostky a lesní hospodáři z obou stran příhraničí.
Už v žádosti o povolení akce 16. ročníku setkání na Juránkově chatě v roce 2025 občanské spolky poukazovaly na svůj celostní přístup posuzování ochrany životního prostředí a přírody v Národní přírodní rezervaci Černé a Čertovo jezerov jejímž místě je od roku 1922 Juránkova chata. To m.j. vedlo k tomu, aby se ve svých aktivitách začaly věnovat intenzivněji vzdělávacím akcím týkajícím se racionální ochrany životního prostředí na Šumavě. Tento názorový rozpor je jádrem diskusí občanské společnosti a vědecké obce v Čechách již od roku 1991. Vývoj sporu občanských spolků a některých obcí s Národním parkem Šumava vedl k tomu, že po zamítnutém odvolání proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí v roce 2025 pozval Juránkovce starosta Lohbergu Franc Müller na setkání v roce 2026 opět na bavorskou stranu Obberer er Bayrrischer Wald Svaroh (Zwerchecku), cca 100 m od Juránkovi chaty. Toto místo zvané Naturkino, je pro německou a českou veřejnost přístupné na turistické trase Lo 5 z parkoviště Scheiben.
Program setkání, kterého se zúčastnili zástupci obou bavorských obcí přilehlých ke Královskému hvozdu Lohbergu a Lamu byl připraven tak, jak bylo zevrubně a podrobně doloženo v zamítnuté žádosti spolků o povolení akce v roce 2026, tedy formou exkurze s přednáškami týkajícími se stavu lesů v Národní přírodní rezervaci Černé a Čertovo jezero a hřebenové partii Přírodní památky a Klidové oblasti Královský hvozd.
Vlastní průběh exkurze na Naturkinu
Úvodem přivítal účastníky setkání místopředseda Otevřené Šumavy z.s. Milan Hampl, který stručně připomněl dlouhotrvající přeshraniční spolupráci a konstatoval, že další cestou vpřed, je podpořit informovanost a vzdělání občanské společnosti o reálném stavu prohlubující se problémech životaschopnosti Šumavského regionu. Po Milanovi Hamplovi promluvil starosta Lohbergu Franc Müller. Jeho hlavní myšlenkou bylo srovnání cíle spolků sjednocovat a odstraňovat hranice v kontrastu s vyhrocenou mezinárodní situací, včetně války na Ukrajině a v Perském zálivu. Starosta pozdravil účastníky a vyjádřil přání úspěchu v úsilí o propojení České republiky a Bavorska.
Následovaly odborné přednášky, tak jak bylo doloženo žadateli setkání v žádosti na Správu Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava. Obsahově byly zaměřené na prohlubující se degradaci ekosystému horských smrčin v Národní přírodní rezervaci parku Černé a Čertovo jezero v souvislosti s rostoucím úbytkem vzrostlého lesa, zvyšujícího se oteplování povrchu půdy, vysoušení vegetačního pokryvu, ale i ztráty krajinného rázu, který souvisí s osobní a kolektivní identitou obyvatel místa (§ 12, zák. 114/1992 Sb.)
Prvním přednášejícím byl Ing. Václav Alexandr Mazín P. h. D, pedolog a krajinný ekolog, soudní znalec, působící dříve ve Výzkumném ústavu meliorací a ochrany půdy v.v.i., v Praze, později na Jihočeské univerzitě, Fakulta projektování a plánování krajiny a později na Fakultě aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni, autor recenzovaného článku Zachrání přírodní procesy Šumavu? (Vodní hospodářství 1/2024). Časopis je sledován v Chemical abstract.
Poukázal na historický kontext vzniku moderní ekologie jako vědy o společné domácnosti (Oikos)přírody s člověkem, který o ní pečuje. To je stále společná shoda převážné části vědecké obce do současnosti. Zmínil také světoznámého moravského botanika Antonína Zlatníka autora první souborné učebnice o ekologii z roku 1973 a jeho dodnes platných vegetačních stupňů lesa. Podle něj, ale i podle lesního zákona vyžadují horské smrčiny jako jsou zbytky lesa hřebenové partie národní rezervace na Svarohu nebo Jezerní hoře lidskou péči. Hlavní sdělení přednášejícího se týkalo současného rozdělení společné domácnosti Oikos, mezi člověkem a přírodou. Tato základní teorie moderní ekologie formulovaná Ernst Haccklem je platná do současnosti. Nabízí se srovnání s německou stranou pohoří, kde jsou jak turistické, tak ski alpinistické trasy (Bodenmais-Hojsovka) vyznačeny a využívány ve stejném biotopu tetřeva a právním prostředí EU.
Závěrem apeloval na potřebu celostního přístupu, rozumné péče a demokratizace ochrany přírody. V souvislosti s těmito hodnotami připomněl odkaz Arny Juránka, který byl nejen zakladatel chaty z roku 1922, ale i filantrop a svobodný zednář sjednocující všechny lidi dobré vůle a ochránce kvality života. Jestliže zapomeneme příběhy těchto předků a symbolická místa vzpomínek, hrozí ztráta identity, sounáležitosti a solidarity ve společnosti.
Jan Pokorný využil k demonstraci měřiče teplot povrchu půdy a dopadajícího slunečného záření
Druhým přednášejícím byl doc. RNDr. Jan Pokorný CSc., který v minulosti působil na České akademii věd ČR – specializace obnova jezer a ekofyziologie, později Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, fyziologie rostlin a v současnosti se angažuje ve firmě ENKI, o.p.s. Třeboň. Věnuje se se svým kolektivem Projektu TL01000294 TAČR Sluneční energie, voda v krajině, vegetace, který je zaměřen na vzdělávání pracovníků městských úřadů a inovaci školní výuky. Jako realizační výstup projektu je již k dispozici vydání publikace Slunce-voda-rostliny-klima: Podklady k poznání a výuce (ISBN 978-80-908090-3-1). Zájem veřejnosti o tuto učebnici vysvětlující celostní (holistické) pojetí procesů na úrovni ekosystémů je veliký, a proto vyšlo druhé rozšířené vydání.
Pro svoji přednášku v terénu zvolil Jan Pokorný nejen donesené panely na stojanu, ale i metodu demonstrace měření přírodních jevů in natura. Pomocí infračerveného teploměru (pyrometru) změřil vyzařovanou teplotu povrchu holé půdy paseky Naturkina v místě, na kterém stál. Druhým přístrojem termo-anemometrem zjistil okamžitou teplotu a vlhkost vzduchu. Naměřené hodnoty kolmého dopadu byly 1200 W/m2 a vodorovného 800 W/m2. Zdravý vzrostlý les o výměře 100 ha přitom ochlazuje povrch Země intenzitou několika stovek MW. Les působí skrze kořeny, kmen a jehličí jako chladič a biotická pumpa. Silné kořeny jsou až 7 m dlouhé a na ně navazuje 1 km absorpčních vlásečnic a tisíce km mykorhitických hub. Kdežto uschlý les s vývraty stromů po vichřici má oproti zdravému lesu vyšší teplotu a tím ohřívá celý poškozený ekosystém a zároveň zrychluje vzestupné proudění suchého vzduchu. Vysušuje se tím nejen samotný les, ale i okolní krajina a mikroregion.
V případě Šumavy postižené opakovanými vichřicemi se střídanými vlnami horka a sucha jako v letošním roce včetně následných kůrovcových kalamit bez hospodářských zásahů, je zřejmé, že dotčená plocha cca 22 000 ha mrtvých stromů a holin musí mít negativní dopady na mikroklima regionu a životaschopnost krajiny. Tato postižená plocha sice místy zarůstá hustými nálety smrčků monokulturních lesů, ale bez pěstitelských zásahů je obtížně predikovat jejich vývoj a plnohodnotnou funkci vzrostlého lesa. Úloha kulturních lesů Šumavy, které „vyčesávají vodu“ z tvořících se mraků a „šahají si“ po Slunci nebyla dosud řádně doceněna právě ve vyrovnávání teplot a přibývajících klimatických extrémů.
Závěrečné poučení
Je možné konstatovat, že oba spolky byly sice poškozeny na úsilí vloženém do dlouhého a náročného správní řízení se Správou Národního parku Šumava a jeho nadřízeným orgánem Ministerstvem životního prostředí ČR. Možná utrpěly částečně i morální újmu a chvilkový environmentální žal, ale edukační, kulturně-společenský a veřejně prospěšný cíl jejich snahy byl i přes všechny překážky dosažen a zbývá než poděkovat bavorským přátelům za poskytnutí dočasného politického azylu. Akci narušila jen hádka se strážcem národního parku, který plnil svoji povinnost a střežil hranice České republiky a Juránkovu chatu před vstupem Čechů.
Druhým přednášejícím byl doc. RNDr. Jan Pokorný CSc., který v minulosti působil na České akademii věd ČR – specializace obnova jezer a ekofyziologie, později Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, fyziologie rostlin a v současnosti se angažuje ve firmě ENKI, o.p.s. Třeboň. Věnuje se se svým kolektivem Projektu TL01000294 TAČR Sluneční energie, voda v krajině, vegetace, který je zaměřen na vzdělávání pracovníků městských úřadů a inovaci školní výuky. Jako realizační výstup projektu je již k dispozici vydání publikace Slunce-voda-rostliny-klima: Podklady k poznání a výuce (ISBN 978-80-908090-3-1). Zájem veřejnosti o tuto učebnici vysvětlující celostní (holistické) pojetí procesů na úrovni ekosystémů je veliký, a proto vyšlo druhé rozšířené vydání.
Pro svoji přednášku v terénu zvolil Jan Pokorný nejen donesené panely na stojanu, ale i metodu demonstrace měření přírodních jevů in natura. Pomocí infračerveného teploměru (pyrometru) změřil vyzařovanou teplotu povrchu holé půdy paseky Naturkinav místě, na kterém stál. Druhým přístrojem termo-anemometrem zjistil okamžitou teplotu a vlhkost vzduchu. Naměřené hodnoty kolmého dopadu byly 1200 W/m2 a vodorovného 800 W/m2. Zdravý vzrostlý les o výměře 100 ha přitom ochlazuje povrch Země intenzitou několika stovek MW. Les působí skrze kořeny, kmen a jehličí jako chladič a biotická pumpa. Silné kořeny jsou až 7 m dlouhé a na ně navazuje 1 km absorpčních vlásečnic a tisíce km mykorhitických hub. Kdežto uschlý les s vývraty stromů po vichřici má oproti zdravému lesu vyšší teplotu a tím ohřívá celý poškozený ekosystém a zároveň zrychluje vzestupné proudění suchého vzduchu. Vysušuje se tím nejen samotný les, ale i okolní krajina a mikroregion.
V případě Šumavy postižené opakovanými vichřicemi se střídanými vlnami horka a sucha jako v letošním roce včetně následných kůrovcových kalamit bez hospodářských zásahů, je zřejmé, že dotčená plocha cca 22 000 ha mrtvých stromů a holin musí mít negativní dopady na mikroklima regionu a životaschopnost krajiny. Tato postižená plocha sice místy zarůstá hustými nálety smrčků monokulturních lesů, ale bez pěstitelských zásahů je obtížně predikovat jejich vývoj a plnohodnotnou funkci vzrostlého lesa. Úloha kulturních lesů Šumavy, které „vyčesávají vodu“ z tvořících se mraků a „šahají si“ po Slunci nebyla dosud řádně doceněna právě ve vyrovnávání teplot a přibývajících klimatických extrémů.
Závěrečné poučení
Je možné konstatovat, že oba spolky byly sice poškozeny na úsilí vloženém do dlouhého a náročného správní řízení se Správou Národního parku Šumava a jeho nadřízeným orgánem Ministerstvem životního prostředí ČR. Možná utrpěly částečně i morální újmu a chvilkový environmentální žal, ale edukační, kulturně-společenský a veřejně prospěšný cíl jejich snahy byl i přes všechny překážky dosažen a zbývá než poděkovat bavorským přátelům za poskytnutí dočasného politického azylu. Akci narušila jen hádka se strážcem národního parku, který plnil svoji povinnost a střežil hranice České republiky a Juránkovu chatu před vstupem Čechů.
Pro pořadatele 17. ročníku setkání na Juránkově chatě bylo povzbudivé, jak se zmínil místopředseda Otevřené Šumavy z.s. Milan Hampl v závěru akce, že mezi přítomnými byl značný podíl mladé generace. Ta může na základě výsledků vědy a vzdělávání ovlivnit zhoršující se stav klimatu a vegetačního pokryvu Země a prohlubující se ztráty druhové pestrosti přírody. Právě popularizací vědy a schopnost vyprávět příběh: „Jak se z chladničky stal radiátor“, mohou snadněji pochopit v záplavě desinformací, kudy vede cesta poznání, kritického myšlení a kvalitního života.
Literatura
Mazín A.V. 2024. Zachrání přírodní procesy Šumavu? (Vodní hospodářství 1/2024).
Pokorný J a kol. 2025. Slunce-voda-rostliny-klima: Podklady k poznání a výuce (ISBN 978-80-908090-3-1).
