Článek
Pro začátek jeden vtip, který určitě není nový, protože jsem ho slyšel už někdy na přelomu století: syn arabského šejka, který studuje v Česku (nebo ještě v Československu?), píše v dopise svým rodičům, že do školy jezdí autem, zatímco učitelé autobusem. V odpovědi dostane peníze se vzkazem: „Tady máš, nedělej rodině ostudu a kup si taky autobus!“.
Středočeské zastupitelstvo nedávno schválilo zdražení jízdného v kraji (přesněji ve vnějších pásmech PID) o 20-30 % od nového roku. Tím se ještě zvětšuje nepoměr mezi cenami jízdného v kraji a velmi lacinými „lítačkami“ v Praze. Ovšem nelze popřít, že i v kraji se výrazně rozšiřuje rozsah služeb. Autobusové linky, které teprve před několika lety začaly smysluplně propojovat i sousední okresy (nejen směrem na Prahu), už pronikly skoro do každé vesnice. Nejen u nás v maloměstě přibylo spojů v pozdějších večerních hodinách nebo v sobotu a v neděli ráno. Poněkud hůře je na tom železniční doprava v rámci PID, kde rychlíky charakterizuje malý (ve špičce často nedostatečný) počet vagónů, zatímco vedlejší tratě považuje středočeský radní pro dopravu Petr Borecký podle svých vyjádření (i praktické politiky) spíše za přežitek.
Jak je však nabídka autobusových spojů využívána? Některé, které byly přeplněné (od nás z maloměsta hlavně ten přímo do Prahy – zhruba od poloviny trasy do hlavního města), jsou přeplněné stále – v Praze a nejbližším okolí už asi často není kapacita pro posílení dopravy. Na většině linek je však obsazenost autobusů často velmi bídná: nejednou jsem zažil situaci, kdy jsem byl jediný cestující. A nedá se říci, že bych takovým zkušenostem šel naproti vyhledáváním výletů do nejzapadlejších koutů, nebo spojů velmi brzy ráno či pozdě večer. Ani autobusy úplně prázdné ve velké části trasy nejsou vzácností. Na některých linkách, kde jezdím poměrně často, můžu celkem zodpovědně zaručit, že počet cestujících bude v celé trase jednociferný. Proč tedy i tam jezdí autobusy s více než třiceti místy k sezení?
Boom autobusové dopravy pochopitelně něco stojí – dle vyjádření radního Boreckého (v tomto článku) „příští rok dotace na veřejnou dopravu spolykají skoro 37 procent disponibilního rozpočtu kraje“. To je samozřejmě těžko udržitelné. Proč tedy honit po kraji stovky poloprázdných autobusů? Možná je to výhodné pro smluvní soukromé dopravce a samozřejmě i dodavatele příslušných vozidel, ale určitě ne pro kraj. Jestliže jediné, co s tím kraj hodlá udělat, je zdražení jízdného, tak hlavní výsledek bude, že ty autobusy budou ještě prázdnější.
Veřejná doprava je nepochybně úspornější a ekologičtější než individuální, ale má to své meze. Velký autobus je drahý a má spotřebu paliva, oleje i otěr pneumatik jako několik osobních automobilů nebo dva větší minibusy či malé autobusy (řekněme pro 15-20 lidí). Navíc jsou větší autobusy na úzkých venkovských silničkách často poněkud neohrabané. Menší autobus navíc může jezdit i na vytíženějších linkách v dopoledním sedle nebo večer, takže není třeba mít obavy o jeho dostatečné využití.
V 80. letech, kdy nebyl k dispozici menší autobus než Karosa (cca 40-45 míst k sezení) ani větší minibus než Škoda 1203 (který se v hromadné dopravě nepoužíval – naštěstí, jak se jistě shodne většina pamětníků), se snad ještě absence menších autobusů na našich silnicích dala vysvětlit nepružností centrálně plánovaného hospodářství. Ale snad se na to nechtějí politici či úředníci vymlouvat ještě teď. Zavádění něčeho na způsob večerního „hromadného taxi“ na některých místech je jistě pokrokem, který se však zatím děje jen v symbolické míře.
Každopádně si musí veřejná doprava stanovit priority, k nimž patří hlavně dostatečná kapacita i přijatelné ceny spojů v nejdůležitějších směrech. I za cenu, že se bude jezdit méně, nebo aspoň menšími vozidly, do některých vesnic či osad.
