Moje setkání s Valentinou Těreškovovou v Africe.. obří krysou hledající miny a tuberkulózu!

Je dusné tropické horko po prudkých deštích a já si - po sérii přednášek pro africké studenty na SUA univerzitě v Sokoine - odcházím  odpočinout do stínu zahrady plné voňavých květin a exotických stromů. V této malebné zahradě na úpatí dvoutisícových hor v Tanzanii by se dalo čekat jen klidné ticho a zpěv ptáků. Jenže tahle zahrada je jiná – je součástí  výcvikového centra APOPO. A tak zde má exotická idyla navíc ještě zvláštní až strašidelnou atmosféru: ze všech stran se na mě upírají pohled obřích krys. Nic pro slabší povahy. Tyhle tvory s ostrými hlodáky mají lidi zafixované jako nebezpečné škůdce, kteří si rychle vytvářejí rezistenci vůči nástrahám (více můj článek- Pozor, přichází „superodolná“ myš! Čeští hlodavci získávají odolnost vůči jedu - Médium.cz) a mohou přenášet smrtelné choroby. A teď stojím uprostřed celého jejich houfu .....naštěstí bezpečně zavřeným v klecích. Díky mému univerzitnímu kolegovi a průvodci však brzy zjišťuji, že právě tady se píše jiný příběh o hlodavcích. V areálu APOPO žijí mírumilovní „mazlíčci“, kteří lidem doslova zachraňují životy. Každá zdejší krysa má své jméno, rodokmen i vlastní „pokojíček“ s prolézačkami. Říká se jim HeroRATs – hrdinské krysy. Některé nesou tradiční africká jména, jiné odkazují na slavné osobnosti. A pro mě jako evropského návštěvníka byl šok i fascinace v jednom: tváří v tvář jsem se setkal s krysí samicí, která nesla jméno první kosmonautky – Valentiny Těreškovové. A právě tehdy začala ukázka jejich neuvěřitelného výcviku, jehož jsem byl svědkem.

Co znamená slovo APOPO ve svahilštině? Název domorodého kmene?

Zní to zvukomalebně „africky“, ale žádné slovo ve Svahilštině či název mistního kmene to není. APOPO je název organizace, která vznikla v Tanzánii v roce 1998 za podpory belgické vlády a ženevského centra pro humanitární odminování (GICHD). Ve spolupráci se Sokoinskou univerzitou zemědělskou (SUA) v Tanzanii a s Univerzitou v Antverpách vybudovala výcvikové středisko v Morogoru. Výzkum se od počátku zaměřil na využití hlodavců jako biosensorů, a po odborných konzultacích byla vybrána právě křečkomyš (Cricetomys ansorgei). Název APOPO je zkratkou nizozemského Anti-Persoonsmijnen Ontmijnende Product Ontwikkeling, což v češtině znamená „Vývoj produktů pro odstraňování protipěchotních min“. Oním „produktem“ nejsou stroje, ale právě vycvičené krysy.

Zvířata jako biosensory: když psi, tak proč ne hlodavci?

Vyhledávání nelegálně převážených potravin, cigaret, drog, min či jiných výbušnin patří k náročným a riskantním činnostem, kde je spolehlivost absolutní prioritou. Většina cestovatelů už zažila kontrolu na letišti, kdy jejich zavazadla prohlížel služební pes. Právě psi se díky svému mimořádnému čichu a schopnosti výcviku stali prvními „biosensory“, nasazovanými v praxi. Jejich disciplína a přesnost z nich dělá neocenitelné pomocníky při hledání drog, třaskavin nebo i hmyzu – dokážou například podle feromonů odhalit stromy napadené kůrovci nebo skrýše štěnic. Psi se cvičí i na odhalování přítomnosti škodlivých hlodavců. Ale co kdybychom podobným způsobem využili přímo hlodavce?

Krátkověkost jako problém využití hlodavců …a možné řešení

Většina hlodavců (potkani, krysy) má stejně vyvinutý čich jako psi, jejich praktické využití však naráží na překážky. Mnohé druhy je obtížné zcela habituovat na přítomnost člověka – zůstávají plaší či agresivní. Ty, které lze vycvičit, zase žijí příliš krátce (jen 1–3 roky), takže investice do jejich výcviku se nevyplatí. Právě to je důvod, proč se pozornost obrátila k africké obří křečkomyši (Cricetomys ansorgei), známé též jako obří krysa. Tento druh se v zajetí dožívá až osmi let, je učenlivý, inteligentní a dokáže si vytvořit pevné pouto s cvičitelem.

Jak taková obří krysa - křečkomyš - vypadá a kolik váží?

Obří křečkomyš je všežravec s převážně noční aktivitou. Má dlouhou hlavu s výraznýma ušima, nápadné hmatové vousky a dlouhý ocas, který je od poloviny ke špičce bílý. Srst na hřbetě je hnědá, spodní partie těla světlejší. Dorůstá délky 25–30 cm, ocas má 30–35 cm a váží přibližně 1–1,3 kg. Charakteristické lícní vaky jí slouží k přenášení potravy, podobně jako u křečků. Pokud byste ji chtěli vidět naživo, u nás to nebude snadné – v českých zoologických zahradách tento druh téměř nenajdete. Ale tuším, že v roce 2019  ZOO Praha získala blízce příbuzný druh, gambijskou obří krysu (křečkomyš -Cricetomys gambianus). Zážitek bude skoro stejný… Neodborník tyto dva druhy od sebe stěží odliší.

Výhody obřích krys jako „biosensorů“

Proč právě tento druh? Výcvik trvající zhruba rok se vyplatí, protože krysy žijí 6–8 let. Mají citlivý čich, jsou inteligentní a snadno se učí. Po habituaci nebývají agresivní vůči člověku a dobře spolupracují i s novými trenéry. Díky nízké hmotnosti nespouští rozbušky min, což zvyšuje bezpečnost práce. Chov i krmení jsou relativně nenáročné a levné. Navíc jde o druh původní v subsaharské Africe, a tedy přirozeně odolný vůči většině tropických chorob. Populace je široce rozšířená, takže v případě potřeby či předčasných úmrtí lze snadno doplnit chovy obřích krys z volné přírody.

Co všechno krysy vyčmuchají?

Hlavním úkolem HeroRATs je hledání min – krysy označují místa, kde cítí specifické chemické látky, které výbušniny uvolňují. Díky tomu mohou pyrotechnici bezpečně vyčistit minová pole a zachránit životy. V posledních letech se však pozornost obrátila k využití krys v medicíně. Obří křečkomyši dokážou ve vzorcích sputa rozpoznat přítomnost bakteriálních původců tuberkulózy s překvapivou citlivostí. Přestože zatím nedosahují úrovně diagnostických standardů WHO, jejich potenciál je obrovský, zejména v oblastech s omezeným přístupem k laboratorním vyšetřením.

Jak se krysy cvičí?

Toto byla bezesporu nejzajímavější část, které jsem byl přítomen. Výcvik začíná výběrem povahově a geneticky vhodných jedinců – klidných, zvědavých a motivovaných. Krysy si musí zvyknout na lidi, nové prostředí a základní úkoly, například chůzi po laně. Klíčovým krokem je metoda „clicker training“: po kliknutí následuje odměna v podobě oblíbené pochoutky. Postupně se krysy učí spojovat zvuk kliknutí s nálezem cílového pachového vzorku ( mina/ vzorek sputa s tuberkulózou) a lahodnou odměnou v podobě pasty z kešu oříšků. V pokusném záhonku -a později velkém poli- dokážou vycvičení jedinci během několika vteřin či minut označit místo, kde je ukrytý předmět se stopou výbušniny či bakterií. Následují stále náročnější tréninky v různém prostředí a s různými typy výbušnin či biologických vzorků. Celý proces trvá měsíce a končí přísnými zkouškami spolehlivosti. Cvičení k utvrzení získaných návyků však pokračuje i po dosažení „mistrovského certifikátu“.

Krysí domov důchodců – „HeroRAT Retirement“

Na rozdíl od většiny pracovních zvířat mají krysy v APOPO zajištěný důstojný důchod. Po ukončení služby zůstávají v areálu, kde žijí v prostorných klecích s výběhy a hračkami, v péči ošetřovatelů a veterinářů. Společnost ostatních krys jim brání v osamění. Tento přístup k chovaným zvířatům je v Africe výjimečný.  Má i symbolický význam – zdůrazňuje respekt k zvířatům, která pomáhala zachraňovat lidské životy.

Nejen Těreškovová … ale i Magawa – krysí hrdina s vyznamenáním

Mediáně nejslavnější krysou není Těreškovová ale super HeroRATem byl sameček Magawa, narozený v roce 2014. Během pěti let mino-hledačské služby v Kambodži prošel plochu o velikosti 42 fotbalových hřišť, odhalil 71 min a řadu dalších výbušnin. Za své zásluhy obdržel v roce 2021 od britské veterinární charity PDSA vyznamenání za odvahu a oddanost – jako první „krysa“ v historii. Uhynul v roce 2022 ve věku osmi let a stal se symbolem humanitárního odminování i důkazem, že „obyčejný hlodavec“ může pomáhat měnit svět na bezpečnější místo.