Článek
Hmm. Znělo to zajímavě. A to hlavně proto, že tahle moje kamarádka je pragmatická matka několika dětí a rozhodně ji jen tak něco nerozhází. Upoutávka tedy zabrala. V několika následujících minutách jsem knihu objednala přes známý e-shop a za pár dnů rozbalila papírovou krabici.
Knížka to byla malá. S velkým nápisem NIC a podivným obrázkem na modrém pozadí, který vůbec nedával smysl. Na přebalu jsem se dočetla, že autorkou je švédská spisovatelka Janne Teller.
Tato téměř šedesátiletá žena, která se narodila v Kodani, píše knihy o společnosti, filozofii či psychologii. Nevyhýbá se ani tématům války a násilí a její tvorba je často vnímána jako kontroverzní.
Janne Teller je oceňovanou autorkou. Například v roce 2014 obdržela Drassow’s Literary Peace Prize za literární dílo vedoucí k míru a lidskému porozumění.
Sama jsem knihu dočetla před dvěma dny. Protože mám doma dva teenegary zaujal mě komentář na zadní straně tvrdící, že jde o otevřený popis myšlení a chování mladých lidí.
To je něco, co mě jako rodiče a někoho kdo bude na této generaci časem závislý, hodně zajímá. Zde je ale nutno dodat, že kniha je z roku 2000 a tedy s malou nadsázkou již čtvrt století stará.
Osobně mě oslovily první stránky knížky, kde jedna z hlavních postav sdílí svůj názor na život. A to ne tolik ta část o pomíjivosti, jako ta o dělání věcí jen jako. Jako na divadle, jako ve hře. Plýtvat energií na věci, na kterých vlastně nezáleží.
Částečně se s tím ztotožňuji. Svět se stává virtuálním. S přenesenou realitou. S nereálnou realitou. S vnucovaným obrazem toho, co bychom měli mít. Co bychom měli být. Opravdovost je tak nějak old fashion. Nebo není? S 8 miliardami názorů se v tom člověk lehce ztratí.
Kniha se již na prvních stránkách zajímavě rozvine. Dotkne se některých společensky velmi citlivých témat a pohraje si se silou davu, pocitem sounáležitosti, silou zloby, zoufalstvím marnosti a jednoduchostí zaprodání.
Moje pocity po dočtení jsou rozporuplné a závěr jsem si zatím neudělala. Musím o tom ještě chvíli přemýšlet. A jsem zvědavá, co budou říkat moje dospívající děti.
Rozhodně to ale je kniha o něčem a stojí za to si ji přečíst. Se svými cca 150 stranami je to nic.
Četli jste ji? Pokud ano, jak na vás působila?
