Článek
Autorem knihy je Liou Cch’-sin. Tento čínský, téměř jedenašedesátiletý autor, se věnuje hard science fiction. Možná, že kdybych to věděla, ke knize bych přistupovala s větší obezřetností. Název hard science fiction se původně používal koncem padesátých let pro klasickou science fiction. Až později se vymezil pro díla zakládající si na vědecké správnosti a přesnosti. Hlavními obory jsou fyzika, astrofyzika a astronomie. Autoři se snaží zůstat co nejvíce věrohodní a propojit nynější realitu s budoucností tak, jak ji současná věda předpokládá.
Problém tří těles je kniha opravdu hard, a to platí i o dalších dvou dílech trilogie. Je založena na úloze z nebeské mechaniky. Tato úloha se snaží vyřešit pohyb gravitací se ovlivňující soustavy tří těles. Původně měla tato úloha řešit soustavu Slunce – Země – Měsíc a zabýval se jí v sedmnáctém století i sám Isaac Newton. Další detaily a podrobnosti vám bohužel nejsem schopna vysvětlit. Jsou na mě moc složité.
Kniha je nabitá teoretickou fyzikou, astrofyzikou i matematikou. Rozvádí cestování rychlostí světla, černé díry, existence v různých dimenzích, jaderné reakce, fúzní reakce a mnoho dalšího.
Přestože je hlavní linka příběhu celkem přímočará, chyběla mi v první díle trilogie a vlastně i v dílech následujících hlavní postava, se kterou bych mohla příběh sdílet. Pravdou ale je, že na rozdíl od mnoha jiných děl je v Problému tří těles a následujících dílech nazvaných Temný les a Vzpomínky na zemi, časový horizont v řádu staletí a na místo jednotlivce jde o celé lidstvo. Sám člověk je tedy podstatně nepodstatný.
Ovšem já jsem běžný čtenář. Člověk žijící na jedné planetě. A tak, i když Liou Cch’-sin pár postav, které čtenáře příběhem přeci jen provázejí zapracoval, byly pro mě jejich charaktery nedostatečně rozvinuté. Nějak jsem se neměla čeho chytnout.
A co Temný les? Taky hard?
Taky. Druhý díl byl na prvních 100 stranách navíc ještě velmi pomalý. Text byl hutný a vzhledem k hloubce popisované teorie jsem si děj plně neužila. Nemám ve zvyku nedočtené knihy odkládat, ale tady jsem musela zatnout zuby. Nakonec se vše pěkně rozběhlo a druhá polovina knihy se mi četla hezky. Závěr se mi líbil moc.
Do třetice Vzpomínky na Zemi.
Přečetla jsem i díl třetí. Za mě nejpovedenější, s nejrychlejším spádem a oživeným napětím.
Z mého pohledu celkově ucelené dílo. Komplexnost tématu byla pro mě ale opravdu hard. Potřebovala bych hloubkové studium všech oborů. Celkově je to ale trilogie, které stojí za přečtení pro svou výjimečnost, odlišnou perspektivu i časový horizont.
Já si ale na chvíli od hard science fiction dám oraz.
