Článek
O školství rozhodují lidé, kteří nikdy nestáli před tabulí. Neposlouchají učitele, nerozumí dětem – a přesto si za „reformy“ nechávají královsky platit.
1. Změny bez praxe. A bez respektu
Všichni chtějí měnit školství – kromě těch, kteří v něm skutečně pracují.
Zásadní koncepce často vznikají na papíře, bez testování ve třídách, bez analýzy dopadů, bez zpětné vazby od těch, kdo je mají provádět – učitelů.
Z připomínek pedagogů se stávají „názory, které zvážíme“. Tím to končí.
2. Když nevíš, jak učit, neplánuj, jak mají učit ostatní
Většina lidí, kteří stojí za změnami rámcových programů, metodických pokynů a projektových výzev, nikdy systematicky neučila děti.
Neví, jak třída reaguje, když máš 25 žáků, z toho 4 s diagnózou a 3 bez tužky.
A přesto navrhují, jak máme učit.
To je, jako kdyby vám účetnictví reformoval někdo, kdo nikdy nedržel kalkulačku.
3. Dětská psychologie? Neznám. Ale tady je nová metodika
Změny ve vzdělávání by měly vycházet z vývoje dítěte, kognitivní psychologie, osvědčené pedagogické praxe.
Místo toho vznikají metodiky, kde se učitel má stát youtuberem, animátorem, terapeutem a manažerem v jednom.
Bez ohledu na věk dítěte, bez ohledu na podmínky školy.
Kdo by takhle přistupoval k medicíně nebo právu?
4. Změny, které nepomáhají – jen zatěžují
Namísto úlevy přichází další administrativa, další papírování, další „nutné kurzy“, které si někdo dobře zaplatil.
Učitelé mají učit – ale místo toho plní tabulky a sledují, jak další „strategická koncepce“ vznikla někde, kde nikdy neseděl neposedný prvňák.
5. Kolik to celé stojí? A proč z toho nemají učitelé nic?
Externí experti, konzultanti, pracovní skupiny. Většina reformních týmů je placena z veřejných peněz a evropských fondů.
Odměny jdou do statisíců až milionů korun.
A učitel? Ten, kdo to má celé realizovat?
Ten dostane metodický e-mail a úsměv: „Držte se!“
6. Co kdybychom to nechali na učitelích?
Co kdybychom změnu postavili zdola nahoru?
- Zapojili ředitele škol do plánování změn.
- Vyslechli učitele, kteří učí různé typy dětí, v různých regionech.
- Investovali do lidí ve školách, ne do konzultantských firem.
Školství není start-up. Není to business. Je to práce s dětmi.
A děti potřebují stabilitu, smysluplnost, důvěru – ne powerpointové revoluce.
Závěr:
Změny bez odbornosti, bez praxe a bez respektu nejsou reformy.
Jsou to jen další náklady, další chaos a další důvod, proč dobrým učitelům dochází síly.
Chceme-li lepší školy, musíme poslouchat ty, kdo v nich opravdu jsou.
Ne tabulky. Ne agentury. Učitele.
