Článek
Je to čím dál častější frustrace. Nejen učitelů, ale i rodičů. Dítě chodí do školy, má hodiny „o klimatu“, „o emocích“ a „o tom, jak správně googlit“. Ale neumí napsat souvislou větu. Má prezentaci o duševním zdraví – a přitom se neumí podívat spolužákovi do očí.
Něco se ztratilo.
Škola bývala místo, kde jste se naučili základní dovednosti. Dnes je to laboratoř cílů, průřezových témat a rámcových plánů, které jsou tak komplikované, že je málokdo chápe. Učitelé se snaží držet krok. Ministerstvo jim pošle další metodiku. A děti mezitím sedí, koukají do mobilů a čekají, kdy už to skončí.
Když nevíme, co je důležité, učíme všechno. A tím vlastně nic.
Základní gramotnosti ustupují „kompetencím“. Jenže kompetenci nevybuduješ bez základů. Nemůžeš přemýšlet kriticky, když nerozumíš textu. Nemůžeš být finančně gramotný, když nezvládneš trojčlenku. A nemůžeš být digitálně odpovědný, když se nenaučíš přemýšlet.
Čím víc trendů škola absorbuje, tím méně ví, co je její jádro. A tím víc se štěpí role učitele – z učitele se stává poradce, kouč, terapeut, evaluátor, dokumentátor, administrátor a často i hasič.
Ale kdo ještě učí?
Chceme všechno. A tím ohrožujeme to nejdůležitější.
Moderní školství má být inkluzivní, individualizované, motivační, kompetenčně zaměřené, hodnotově ukotvené, a ještě technologicky vybavené. To všechno zní skvěle. Ale každá z těch věcí je extrémně náročná – na čas, na přípravu, na podporu, na peníze.
Výsledkem je, že místo smysluplného vzdělávání vzniká chaos.
Děti ztrácí oporu v tom, co je důležité. Rodiče jsou zmatení. A učitelé čelí absurdnímu tlaku: mají žonglovat s dvaceti míčky najednou – a ani jeden jim nesmí spadnout.
Možná už je čas říct si: co vlastně chceme, aby uměly děti, až odejdou z devítky?
Je to otázka, kterou nikdo pořádně neklade. A přitom je to základ. Protože dokud si na ni neodpovíme, budeme dál točit kolečko: nové reformy, nové pilotáže, nové standardy, nové revize. A další generace dětí, které neví, co chtějí – protože jsme jim to nedokázali ukázat.
Učitelé dnes nejsou zlí ani líní. Jsou přehlceni. A když je přehlcený člověk, dělá jen to, co musí – ne to, co by chtěl. Tak místo honby za dalším pilotním projektem bychom měli dát školám opět prostor učit dobře to základní. Aby se učitel vrátil k učení. A dítě k objevování.
