Článek
Školy učí všechno. Jen ne to, co děti denně potřebují
Třídění odpadu zvládnou.
Složit rovnici zvládnou.
Poznat literární žánr zvládnou.
Ale vysvětlit, jak funguje úrok?
Nulová šance.
Školy se tváří, že finanční gramotnost „někde v RVP je“.
Ano — je.
Stejně jako dalších tisíc věcí, kterým se reálně nevěnuje vůbec nikdo.
Výsledek?
Dospělí Češi patří k nejzadluženějším v Evropě.
Když děti nikdo neučí penězům, přebírají to rodiče. A často pozdě
Realita je jednoduchá:
to, co dítě nepochopí ve škole, pozná na vlastní kůži v dospělosti.
A většina rodičů je na to úplně sama.
Musí dětem vysvětlit hypotéky, inflaci, daně, investice…
jenže sami v tom často tápou.
A pak přijde první půjčka, první kreditka, první „výhodná“ nabídka – a dítě, které se učilo deset let přechodníky, nepozná ani jednoduchý finanční podvod.
Česko se diví, že lidé dělají špatná rozhodnutí. Ale kde se to měli naučit?
Finanční chyby stojí rodiny tisíce korun ročně.
Špatné smlouvy, nevýhodné úvěry, neznalost daní, nulové spoření.
Přitom stačí základ:
– jak funguje banka,
– jak si nastavit rozpočet,
– proč dluh není normální,
– jak funguje úrok,
– jak poznat podvod.
Nic z toho není ve školách povinné.
Ale máme dvě vyučovací hodiny výtvarné výchovy týdně.
Učitelé by učili. Jenže na to nemají čas ani oporu
Když už chce někdo finanční gramotnost učit, dělá to „navíc“.
V hodinách, které k tomu nejsou určené, bez materiálů a bez podpory vedení.
A stát?
Ten se spokojí s tím, že téma „v RVP je“.
Papírově zaškrtnuto.
Problém vyřešen.
Reálně nevyřešeno vůbec nic.
Finanční gramotnost není bonus. Je to životní dovednost
Dítě bez znalosti ekosystému přežije.
Bez znalosti básnických pojmů taky.
Ale dítě bez finanční gramotnosti?
To nepřežije bez zbytečných dluhů, stresu a chyb, které mu můžou zničit roky života.
A můžeš mu říkat, že „školství učí pro život“.
Když neumí pracovat s penězi, tak neučí.
Děti potřebují praktické dovednosti. Ne další abstraktní kapitoly
Finanční gramotnost není o tom, že děti „pochopí princip“.
Potřebují umět:
– spočítat si splátku,
– nastavit si limit,
– vyjednat si podmínky,
– zorientovat se v běžné smlouvě,
– odmítnout lákavou manipulaci.
Tohle je látka, která má přímý dopad na život.
Proto by měla být povinná.
A kdo to teď platí? Rodiče. Doslova.
Každá chyba, kterou měl předejít systém, nakonec vybuchne doma:
– dluhy,
– pokuty,
– impulzivní nákupy,
– nevýhodné smlouvy,
– nulová schopnost hospodařit.
Rodiče vytáhnou peněženku.
Stát vytáhne ramena.
A dítě vytáhne příště zase špatnou kartu.
