Článek
Dostala jsem do ruky kalkulaci letošního „školního výletu“ jedné osmé třídy. Cena? Bezmála šest tisíc korun. Program? Moderní glampingové středisko, návštěva interaktivního vědeckého centra a večeře v restauraci. Jako učitelka se ptám: Kdy se z obyčejného školního výletu stala výběrová exkurze pro horních deset tisíc? A proč jsme jako společnost uvěřili tomu, že když dítě nejede do Londýna nebo do wellness resortu, je o něco ochuzeno?
V roce 2026 jsme v pasti prestiže, kterou si školy budují na úkor rodinných rozpočtů.
Exkurze jako sociální nůžky
Škola má být místo, které rozdíly smazává. Jenže drahé výlety dělají pravý opak. Jsou to ty nejostřejší sociální nůžky, jaké si umíte představit. V každé třídě je dnes několik dětí, jejichž rodiče musí každou korunu třikrát obrátit. Když pak přijde e-mail s částkou, která se rovná týdennímu nákupu potravin pro celou rodinu, nastává tiché drama.
„Náš kluk tam nechce, on na ty hrady moc není,“ slyším pak od maminek na chodbě. Ale já vím, že pravda je jinde. Ten kluk tam chce, ale ví, že tátovi právě zvedli nájem a máma si nemůže dovolit zaplatit mu „zážitkový kurz přežití v přírodě“ za pět litrů. Tak raději řekne, že ho to nebaví.
Kam zmizel Kokořín a špekáčky?
Proč už nám nestačí jet vlakem na nejbližší zříceninu, spát v turistické ubytovně na palandách a k večeři si opéct špekáček? Tehdy šlo o to být spolu, zažít legraci v kupé vlaku a koupit si na památku turistickou známku. Dnes jako by výlet musel být „edukativní show“ s plným servisem.
Mám pocit, že se školy snaží zavděčit hlasité menšině rodičů, kteří chtějí pro své děti jen to nejlepší a nejreprezentativnější. Jenže škola není cestovní kancelář pro náročné. Je to veřejná instituce, která musí brát ohled na nejslabší článek řetězu. Pokud pět dětí ze třídy nejede, protože na to rodiče nemají, je takový výlet morálním selháním školy, ne jejím úspěchem.
Přestaňme se stydět za „obyčejno“
V roce 2026 je největším luxusem čas a pozornost. Děti nepotřebují k zážitku drahou vstupenku do virtuální reality. Potřebují si vyzkoušet, jaké to je rozdělat oheň, jak se neztratit v lese s mapou a jak si s učitelem popovídat u táboráku jako člověk s člověkem.
Vyzývám školy i rodičovské rady: Vraťme se k nohám na zemi. Školní výlet nemá být položka, kvůli které si máma musí brát přesčasy nebo půjčku. Má to být zážitek pro všechny, ne jen pro ty, kteří mají štěstí na tučnější konto. Protože ty nejlepší vzpomínky si děti stejně neodvezou z předražených hotelů, ale z těch chvil, kdy se s celou třídou smály u blátivé cesty na rozhlednu.
