Článek
Svoboda se dnes skloňuje často. Chceme svobodné děti, svobodnou výchovu, svobodné myšlení. Jenže z toho slova postupně mizí druhá, méně pohodlná část: odpovědnost.
A bez ní svoboda nevede k síle. Vede k bezradnosti.
Svoboda jako absence hranic
Pro mnoho lidí se svoboda rovná tomu, že:
- nikdo mi nebude říkat, co mám dělat,
- nikdo mě nebude omezovat,
- nikdo mě nebude hodnotit.
Jenže tohle není svoboda. To je jen odstranění hranic. A hranice nejsou nepřítel. Jsou orientační body. Bez nich se člověk neztrácí proto, že by byl slabý, ale proto, že nemá podle čeho se rozhodovat.
Dítě bez hranic není svobodné. Je nejisté.
Děti „můžou všechno“, ale neumí nic nést
Často slyšíme, že děti mají mít prostor, volbu, možnost rozhodovat. To je v pořádku. Problém nastává ve chvíli, kdy rozhodnutí nenese žádné důsledky.
Když můžeš všechno, ale za nic neneseš odpovědnost, neučíš se svobodě. Učíš se bezmoci. Svět se pak jeví jako místo, kde se věci dějí samy a někdo jiný je má spravit.
A ten někdo jiný je později:
učitel, zaměstnavatel, partner, stát.
Svoboda bez odpovědnosti ničí autoritu
Když se odpovědnost vytrácí, autorita se stává podezřelou. Každé „musíš“ zní jako útok. Každé „ne“ jako omezení svobody.
Jenže autorita není opakem svobody. Je jejím rámem. Bez ní není jasné, kdo nese odpovědnost za rozhodnutí. A tam, kde nikdo nenese odpovědnost, vzniká chaos a frustrace.
Ne proto, že by lidé byli zlí. Ale proto, že systém přestal být čitelný.
Škola jako laboratoř tohoto problému
Ve škole to vidíme denně. Děti mají práva. Oprávněně. Ale povinnosti se staly téměř tabu. Jakmile se o nich mluví, zní to staromódně, tvrdě, necitlivě.
Jenže dítě, které se nenaučí nést důsledky svého chování, nebude v dospělosti svobodné. Bude závislé. Na schvalování, na systému, na tom, že někdo jiný věci vyřeší za něj.
A to je přesný opak svobody.
Společnost bez odpovědnosti se rychle unaví
Když každý myslí hlavně na svá práva, ale málokdo na svou roli, společnost se začne drolit. Vztahy se stávají křehké, pravidla vyjednatelná, hranice nejasné.
Výsledkem není větší svoboda.
Výsledkem je vyčerpání.
Protože v chaosu musí být člověk neustále ve střehu.
Odpovědnost není trest. Je to opora
Odpovědnost dává svobodě váhu. Směr. Smysl.
Učí člověka:
- že jeho rozhodnutí mají dopad,
- že svoboda není jen o volbě, ale i o následcích,
- že dospělost nezačíná právy, ale převzetím odpovědnosti.
Tohle není konzervativní myšlenka. Je to základní lidská zkušenost.
Pokud chceme svobodné lidi, musíme je učit nést důsledky
Ne strašit. Ne trestat.
Ale jasně pojmenovávat hranice a odpovědnost.
Svoboda bez odpovědnosti se tváří lákavě.
Ale dlouhodobě nikoho neposiluje.
Naopak.
Teprve odpovědnost dělá svobodu skutečnou.
