Článek
Papírově se nic nezmění. Ale ve sborovnách to ucítíme první
Platy možná zůstanou, jak slibují. Jenže realita bude jiná. Peníze pro asistenty, psychology a podpůrné profese se prostě „ztratí“. Všechno, co nám v posledních letech trochu ulevilo, půjde stranou.
Místo reálné pomoci přijde tabulka, kontrola, formulář. Učitelé budou dělat víc práce pro méně výsledků. A politici nám řeknou, že „školství stojí stabilně“.
Vlastenectví místo kritického myšlení
Je jasné, kam ten vítr vane. Dějepis, vlajky, hymna, „české hodnoty“. Méně diskuzí, více pouček.
Učitelé, kteří vedli děti k samostatnému myšlení, začnou být nepohodlní. A školy, které si dovolily jít vlastní cestou, se budou muset vrátit „do lajny“.
Inkluze? Přepych, který si stát prý nemůže dovolit
Jestli něco tahle vláda nepochopí, tak to, že inkluze není módní výmysl, ale realita třídy. Když máte dítě, které nerozumí česky, nebo kluka s poruchou pozornosti, potřebujete pomoc, ne fráze o rovnosti.
Jenže přesně tam se začne šetřit. A kdo to odnese? My a ty děti.
Konec autonomie. Začíná doba rozkazů
Ředitelé, připravte se na víc dohledu a méně prostoru. Na povinné osnovy, povinné testy, povinné tabulky. Všechno se zase sjednotí – jak kdyby kreativita byla hrozba.
Učitel už nebude ten, kdo přemýšlí. Bude ten, kdo plní.
Modernizace? Jen když se to hodí do sloganu
Na digitalizaci, pomůcky nebo nové metody možná zůstanou peníze v tabulkách, ale ne v praxi. Nikdo nebude chtít slyšet o projektech, které nejsou „vidět“.
Školy, které se snažily jít dopředu, narazí na zeď – nezájem a úřední brzdy.
Zpátky k kázni. A k tichu ve třídě
Nová garnitura bude mluvit o „pořádku“. O tom, že děti mají poslouchat, ne přemýšlet.
Jenže ve chvíli, kdy z výuky zmizí respekt a zůstane jen autorita, ztratíme to nejdůležitější – vztah. A bez vztahu se neučí nikdo.
Závěr: Ticho po zvonění
Tohle nebude reforma. To bude ústup. Tichý, pomalý, nenápadný.
Zase se naučíme mlčet. Nepokládat nepohodlné otázky. A dělat si po večerech pomůcky z vlastních peněz, protože „na to teď nejsou prostředky“.
Ale pozor – ještě je čas. Dokud máme hlas a zkušenost z posledních let, můžeme to říkat nahlas. Protože školství se dá zlomit rychle, ale postavit zpátky trvá roky.
