Článek
Představte si to. Jste v sedmém měsíci těhotenství, bříško se už nepřehlédnutelně rýsuje a vás naplno ovládl pověstný hnízdicí instinkt. Všechno doma zkrátka musí být dokonale připravené. Kupujete ta nejjemnější bodýčka z certifikované biobavlny, v drogerii pečlivě studujete složení dětské kosmetiky, aby neobsahovala ani miligram parabenů, a savičky k novým lahvičkám sterilizujete s takovým zápalem, jako by šlo o chirurgické nástroje před operací.
Děláme to všechny. Pro svůj malý, křehký zázrak chceme vytvořit naprosto bezpečnou, sterilní a dokonalou bublinu, do které nepronikne nic zlého z vnějšího světa. Jenže zatímco urputně bojujeme s prachem v rozích ložnice a vybíráme ty nejkvalitnější příkrmy ve skle, uniká nám mnohem nenápadnější hrozba. Vetřelec, kterého nevidíme ani necítíme, a přesto ho máme přímo pod nosem. Nebo spíše – sami v sobě.
Živě si vzpomínám na den, kdy jsem si u ranní kávy (samozřejmě z oblíbeného plastového kelímku „to-go“) pročítala vědecké novinky a krve by se ve mně nedořezal. Můj pocit, že mám jako máma všechno pod kontrolou, se zhroutil jako domeček z karet. Do našeho pečlivě střeženého, posvátného mateřského světa totiž potichu pronikl neviditelný narušitel. A tentokrát nejde o to, zda jsme dětem venku zapomněly dát čepičku.
Neviditelný narušitel našich dokonalých světů
Abychom pochopily závažnost situace, musíme si nejprve vyjasnit, o čem je řeč. Nejde o pohozené igelitové tašky ani brčka, kterými se dusí mořské želvy na druhém konci planety. Mluvíme o mikroplastech – částicích tak titěrných, že jsou mnohonásobně menší než průměr lidského vlasu. Jsou přímým důsledkem toho, jak se náš pohodlný, moderní svět postupně drolí a rozpadá.
Až donedávna jsme si naivně myslely, že se nás tento problém týká jen zprostředkovaně. Pak ale přišel zlomový moment v podobě průlomové studie italských vědců publikované v prestižním časopise Environment International. Výzkumníci udělali něco bezprecedentního – detailně prozkoumali placenty zdravých žen po zcela normálním, fyziologickém porodu.
Výsledek šokoval i samotné badatele. Vůbec poprvé v historii našli částice mikroplastů přímo v lidské placentě – tedy v orgánu, který má vyvíjející se plod chránit před škodlivými vlivy zvenčí.
U toho však bohužel nezůstalo. Krátce nato přišla další rána. Jiný výzkumný tým publikoval zprávu, že stopy mikroplastů byly objeveny i v mateřském mléce zdravých žen. Strhla se lavina obav. Ten nejposvátnější, nejdokonalejší a nejpřirozenější koktejl živin, jaký můžeme svému miminku darovat, v sobě nese stopy syntetických polymerů.
Jak se plastový prach dostane až k miminku?
Když jsem tyto řádky četla poprvé, měla jsem chuť se sbalit, odpojit Wi-Fi a odstěhovat se s dětmi do jeskyně v horách. Jak je to možné? Vždyť přece nepoužívám plastové lžičky, poctivě třídím odpad a snažím se nakupovat zdravě!
Odborníci tento jev trefně přirovnávají k neviditelnému, vytrvalému sněžení. Mikroplasty jsou zkrátka všude kolem nás. Vznikají otěrem pneumatik na silnicích, degradací jednorázových obalů, ale nejčastěji se uvolňují z věcí, do kterých by to člověk na první pohled neřekl.
- Syntetické oblečení: Každé vyprání hebké fleecové mikiny, polyesterových šatů nebo nylonových legín uvolní do odpadních vod i vzduchu statisíce mikrovláken.
- Běžná kosmetika: Řada voňavých peelingů, sprchových gelů a donedávna i zubních past (především těch s bělicím účinkem) obsahovala pro zvýšení účinnosti mikroskopické plastové mikroperličky.
- Rychlé stravování a pohodlí: Tohle je ta největší past na zaneprázdněné mámy. Když ve spěchu ohřejete jídlo v plastové krabičce v mikrovlnné troubě, vlivem vysoké teploty se do něj uvolní miliony mikročástic. A my je pak nevědomky sníme.
Naše tělo funguje jako houba. Mikroplasty vdechujeme s prachem v domácnosti, pijeme je z PET lahví a vstřebáváme kůží. Jelikož jsou tyto syntetické částice mikroskopické, dokážou proniknout přes buněčné bariéry hluboko do krevního oběhu, který je zanese až do placenty nebo mateřského mléka.
Panika nepomůže, chytřejší volby ano
Možná teď sedíte s telefonem v ruce, zíráte na plastovou láhev na stole a zaplavují vás výčitky svědomí. Zastavte se a zhluboka se nadechněte. Cílem těchto vědeckých zjištění rozhodně není uvrhnout nás – už tak dost vyčerpané mámy – do dalších úzkostí a pocitů viny. Naopak. Je to příležitost vzít kontrolu nad vlastním zdravím zpět do svých rukou.
Mikroplastů se nedokážeme zbavit stoprocentně. Žijeme ve 21. století, nikoli v panenském pralese. Jejich množství v těle však můžeme zcela zásadně snížit díky několika překvapivě jednoduchým krokům, které nezatíží naši peněženku ani každodenní režim.
- Konec ohřívání v plastu: Tohle je absolutní priorita číslo jedna. Už nikdy neohřívejte jídlo v plastovém nádobí v mikrovlnné troubě. A to ani v krabičkách, u kterých výrobce garantuje, že jsou „vhodné do mikrovlnky“. Vysoká teplota je hlavním spouštěč uvolňování plastových mikročástic do potravin. Nahraďte je raději skleněnými či keramickými nádobami.
- Sklo a nerez místo jednorázových plastů: Pijte raději kohoutkovou vodu a pořiďte si kvalitní nerezovou nebo skleněnou lahev na cesty. Pro děti jsou ideální klasické skleněné kojenecké lahvičky. Jsou sice o něco těžší a mohou se rozbít, ale ten klid v duši za to rozhodně stojí.
- Sledujte složení kosmetiky: Naučte se číst etikety. Zkratky jako PE (polyethylen), PP (polypropylen), PET nebo PMMA ve složení znamenají, že kosmetický přípravek obsahuje mikroplasty. Sáhněte raději po certifikované přírodní kosmetice, která je dnes běžně k dostání.
- Přednost přírodním materiálům: Postupně a bez tlaku obměňujte šatník. Místo syntetického polyesteru, nylonu či akrylu volte raději biobavlnu, len, vlnu, konopí nebo bambusovou viskózu. Nejenže tím ulevíte planetě, ale vaše pokožka vám poděkuje.
Sama dobře vím, jaké to je, když člověk podlehne tlaku, že pro své děti nedělá dost. A přiznávám bez mučení – i já jsem si nedávno v rychlosti ohřála těstoviny v plastové krabičce, protože jsem zkrátka nic jiného nestíhala. Nejsme superhrdinky. Jsme jen mámy, které dělají maximum pro to, aby každý den zvládly s láskou a v klidu.
Nedovolte, aby vás poplašné novinové titulky paralyzovaly strachem. Berte tyto informace jen jako další užitečný střípek do mozaiky, který nám moderní věda nabízí k tomu, abychom pro své rodiny dělaly vědomější – nikoli však úzkostlivě dokonalá – rozhodnutí. Každá vyměněná skleněná lahvička nebo bavlněné tričko se počítá. Děláte to skvěle a pro své dítě jste tou nejlepší mámou na světě. I s občasným plastovým zaškobrtnutím.
P.S.
Věřím, že největší vliv na zdraví své rodiny nezískáme útěkem před civilizací, ale ve chvíli, kdy pochopíme, jak s pomocí vědy a selského rozumu chránit vnitřní prostředí našich těl v moderním světě. Abych mohla i nadále bourat mýty o „nevyhnutelné toxicitě moderní doby“ a psát o tom, jak si udržet biologické zdraví a chránit životní sílu našich dětí již od početí, neobejdu se bez vaší podpory. Každý, byť drobný příspěvek je pro mě potvrzením, že moje práce dává smysl a že vás baví společně se mnou odkrývat pravdu o tom, co se skutečně děje v lidském organismu.
