Článek
Znáte ten moment. Týdny po porodu si poprvé stoupnete před zrcadlo z profilu a podíváte se na své břicho. Je tam takový ten podivný, necitlivý „převis“, který padá přímo přes hojící se, rudou jizvu. Když si na břicho sáhnete, máte pocit, jako by to snad ani nebylo vaše tělo. Je to území nikoho. Zkusíte vědomě zatnout břišní svaly, ale nestane se vůbec nic. Mozek pošle signál, ale tělo neodpoví. Váš střed těla jako by někdo úplně odpojil z elektřiny.
Zalije vás panika. „Tohle už mi zůstane navždycky? Co když už nikdy nedopnu svoje staré džíny?“ bleskne vám hlavou. Otevřete sociální sítě a tam na vás okamžitě vyskočí dvacetileté fitness influencerky, které radí po porodu bez okolků naskočit na prkno (plank) a dělat stovky sklapovaček denně.
Ale vy se přitom bojíte i jen hlasitěji zakašlat, natož dělat prkno.
Přiznám se, že já jsem po svém císaři probrečela spoustu nocí. Byla jsem nesmírně vděčná za zdravé miminko, ale pohled na mé zdevastované a necitlivé břicho mě hluboce trápil. Připadala jsem si jako zlomená napůl. Až když jsem vyhledala pomoc specializované fyzioterapeutky, pochopila jsem, jak obrovskou chybu my ženy po sekci děláme. Snažíme se trestat své tělo za to, jak vypadá, a nutíme ho do extrémních výkonů, přitom ono za sebou má jednu z těch vůbec největších břišních operací. Pokud chceme své břicho získat zpět, musíme na něj jít chytře, s laskavostí a pochopením pro to, co se uvnitř reálně stalo.
Odpojené kabely: Co se při císaři doopravdy stalo
Často máme tendenci císařský řez zlehčovat slovy, že nás prostě „jenom rozřízli a zašili“. Ale z hlediska anatomie je to obrovské trauma. Lékař musel projít přes kůži, tukovou vrstvu, fascii (obal svalů) a roztáhnout břišní svaly, aby se dostal k děloze.
Vaše tělo teď všechny své síly směřuje do hojení této hluboké rány. Podle klinických studií zaměřených na zotavení po císařském řezu dochází k dočasné neurologické inhibici. Co to přesně znamená? Že váš hluboký stabilizační systém – ten pomyslný vnitřní korzet, který drží břicho ploché a chrání záda před bolestí – byl „uspaný“, aby se chránila jizva před poškozením. Vaše břicho tak není líné. Je prostě v šoku.
Sklapovačky? Rychlá cesta do pekel
A tady přichází to nejdůležitější varování. Pokud máte po porodu povolené břicho, nebo dokonce diastázu (rozestup přímého břišního svalu), nesmíte dělat sklapovačky, zkracovačky (crunche), sedy-lehy ani prkno (plank)! Když uděláte klasickou sklapovačku, rapidně zvýšíte vnitrobřišní tlak.
Představte si své břicho jako balónek. Když ho z obou stran zmáčknete (uděláte sed-leh), ten obrovský tlak musí někam utéct. A uteče přesně tam, kde je břišní stěna nejkřehčí – tedy v místě vaší hojící se jizvy a rozestoupených svalů. Břicho se vyboulí ven a vy si svou diastázu a „převis“ paradoxně ještě zhoršíte.
Vaším cílem v prvních měsících není břicho „vysekat“. Vaším cílem je znovu zapojit ty přetrhané komunikační kabely mezi mozkem a hlubokými svaly, které se nacházejí hluboko pod vrstvou tuku.
10minutová záchranná rutina (když dítě spí)
Tento fyzioterapeutický plán je tak jemný, že ho můžete začít cvičit (po konzultaci se svým lékařem) už pár týdnů po porodu. Nepotřebujete u něj potit krev. Nepotřebujete činky. Potřebujete jen deset minut nerušeného soustředění, zatímco vaše miminko spí.
Krok 1: Brániční dýchání (zapojení pojistek)
Vaše bránice je střecha vašeho středu těla. Po operaci dýcháme obvykle jen mělce do krku, aby to nebolelo. Tím ale střed těla nikdy nenastartujeme.
- Provedení: Lehněte si na záda, nohy pokrčte. Dejte si dlaně zboku na spodní žebra. Zhluboka se nadechněte nosem tak, abyste cítily, jak se vaše žebra rozšiřují do stran a do zad (jako byste otevíraly deštník). Jizva by se neměla nijak napínat, břicho se nesmí nafouknout jako buben dopředu. S výdechem nechte žebra měkce klesnout dolů k pánvi. Opakujte desetkrát. Tímto jste nahodily hlavní motor.
Krok 2: Výtah v pánvi (zapojení spodního patra)
Pánevní dno a hluboký příčný sval břišní (transversus abdominis) tvoří ten váš vysněný plochý korzet.
- Provedení: Zůstaňte ležet na zádech. Představte si, že oblast mezi vašimi kyčelními kostmi a jizvou představuje dveře od výtahu. S tichým, dlouhým výdechem (jako byste chtěly zamlžit zrcátko: „hááá“) si představte, že se ty dveře pomalu zavírají k sobě a výtah vyjíždí jemně nahoru směrem k pupíku. Ucítíte jen malinkaté, vnitřní zpevnění hluboko v podbřišku. Hýždě zůstávají úplně volné! S nádechem výtah zase uvolněte. Opakujte desetkrát.
Krok 3: Skluz patou (první skutečný pohyb)
Až když perfektně zvládnete udržet onen „výtah“, můžete postupně přidat pohyb nohou.
- Provedení: Ležíte na zádech s pokrčenýma nohama. Začněte vydechovat („hááá“), zavřete dveře od výtahu v podbřišku a teprve poté pomalu, šouravým pohybem suňte pravou patu po podložce do natažení. Důležité: vaše bedra se u toho nesmí odlepit od země a břicho se nesmí vyboulit ven! S nádechem patu přitáhněte zpět. Vyměňte nohy. Udělejte pět plynulých tahů na každou stranu.
Zní to jako nic, že? Možná se ani nezapotíte. Ale garantuji vám, že po deseti minutách této hluboké, izolované práce ucítíte uvnitř břicha svaly, o kterých jste ani nevěděly, že je vůbec máte.
Buďte k sobě laskavé. Vaše tělo dokázalo stvořit nový lidský život a přežít obrovskou operaci. Nechtějte po něm, aby za měsíc vypadalo jako v reklamě na plavky. Dejte mu těch deset minut klidného dýchání denně a dovolte mu, ať ty přetrhané kabely uvnitř samo v klidu pospojuje. Vrátí vám to pevnou stabilitou, bezbolestnými zády a postupně i tím pevnějším bříškem, které si přejete.
P.S.
Díky, že jste dočetly až sem! Doufám, že až se příště podíváte do zrcadla, uvidíte místo „území nikoho“ tělo, které si zaslouží váš čas a jemnou péči. Pokud vám tento 10minutový plán pomohl zbavit se strachu z pohybu a znovu se „propojit“ se svým středem, budu moc ráda za vaši podporu. I symbolický finanční příspěvek mi pomůže dál psát o tom, jak se po porodu cítit ve svém těle zase doma. Odkaz najdete níže.
