Článek
Těmito slovy uvádí Dan Buettner čtyřdílný dokumentární miniseriál o tom, co za posledních dvacet let zkoumání zjistil o dlouhověkosti obyvatel modrých zón - míst, kde se lidé nejčastěji dožívají sta a více let. Je jich na světě několik a on je postupně všechny opakovaně navštívil, aby nakonec zjistil, že mají společné rysy.
Japonský ostrov Okinawa, Sardinie, předměstí Loma Lindy v Kalifornii - domov Adventistů sedmého dne, řecký ostrov Ikaria i poloostrov Nicoya na Kostarice. Naprosto odlišné světy, které mají společného víc, než by se čekalo. Aniž by o to nějak usilovali, jsou jejich obyvatelé dlouhověcí, vypadají mladší, jsou i ve stáří vitální, nebývají nemocní, netrpí cukrovkou, nemocemi pohybového aparátu, srdce a ani depresemi. Jak je to možné?
Díky 4 jednoduchým a dřív úplně běžným věcem:
1. PŘIROZENÝ POHYB - ručně vykonávané domácí práce namísto praček, myček, sušiček, sekaček a jiných robotů, drobná každodenní práce na zahrádkách nebo lehký sport a namísto používání jakýchkoliv dopravních prostředků obyčejná chůze
2. ŽIVOTNÍ POSTOJ - činnosti na odreagování a uvolnění stresu, víra - lidé se zapojují do chodu věřící komunity i dobrovolnictví, a vědomí smyslu života, aby věděli proč každé ráno vstávají, čím jsou důležití a prospěšní
3. JÍST S ROZUMEM - převážně rostlinnou stravu nejlépe místní - celozrnné produkty, zeleninu, kukuřici, ořechy, fazole a batáty nebo brambory, každý den k jídlu trošku vína, jíst pomalu a přestat jíst dřív než člověk cítí, že už má dost (za den přijmout jen kolem 2000 kalorií - v rostlinné formě je to kopec jídla)
4. KONTAKT - silné rodinné pouto, péče o staré lidi v rodinách, celoživotní láska a zájem o partnera a děti, život v komunitě blízkých sousedů, vzájemná pomoc v rodinách i komunitě a šťastná dlouholetá přátelství
Zdá se to snadné, ale s odchodem stařešiny a příchodem fast foodů některé modré zóny za ta léta zanikly. Dana proto zajímalo, jestli by bylo možné vytvořit novou modrou zónu vědomě. Uspořádal sociální experiment, pro který získal obyvatele Albert Lea, malého města v USA, a po přizpůsobení jejich životního prostředí dokázal, že jde lidem vědomě prodloužit život.
Zjistil také, že jednou takovou novou modrou zónou se postupně stává ostrov Singapur s téměř šesti miliony obyvatel, kde vytváří svým lidem přesně takové podmínky, aby je motivovali žít podle čtyř kroků k dlouhověkosti. Nejsou tam dopravní zácpy, protože jsou tam drahá auta i řidičská povolení. Nepotřebují tam tolik silnic, takže budují parky, hřiště a sociální zóny, kde se lidé setkávají. Lidé dýchají lepší vzduch, zdravé potraviny jsou tam levnější než nezdravé a město je plné společenských a pěších zón. Pohled na Singapur člověku bere dech.
A sledovat tento seriál byla čistá radost. Všemi čtyřmi díly se prolínala krásná místa naší planety, úžasní téměř nesmrtelní lidé, bohaté stoly plné pestrého jídla, víno, zábava i klid. Když jsem se na něj dívala, cítila jsem někde hluboko uvnitř, že na přesně takovém místě a přesně takovým stylem života bych chtěla žít. Jakoby to všechno, co přináší lidem dlouhý a vitální život, bylo zakořeněno v mém DNA.
Z celého srdce vám doporučuji jeho shlédnutí. Jmenuje se Jak se dožít stovky: Tajemství modrých zón a najdete ho jako novinku na Netflixu. Užijte si ho a ať vás také inspiruje.
---
Zdroj informací dokumentární seriál z dílny Netflix nazvaný Jak se dožít stovky: Tajemství modrých zón
