Článek
„Nejhorší jsou maminky, které už přede dveřmi mávají papírem a první, co řeknou je, že mají porodní plán, který musíme dodržet za každou cenu,“ reagovala porodní asistentka, které jsem se na porodní plán zeptala. Dost ji chápu.
Porod není sranda a v převážné většině nebývá učebnicový a nejde podle daného plánu. Personál se musí přizpůsobovat jak stavu maminky, tak miminka a porodní plán je mnohdy úplně mimo to, co je v dané chvíli v jejich silách. Nemůžou se jím řídit, protože prioritu má vždy zdraví a život.
Je dobré něco chtít a trvat na tom, ale někdy je potřeba ustoupit, přestože Máňa od vedle úplně v pohodě porodila doma a Terka odcházela z porodnice ještě ten den. Někdy se totiž může stát, třeba to, co se stalo nám.
Měla jsem před druhým porodem chlapečka a vážně jsem zvažovala domácí porod. O dva a půl roku dřív jsem naprosto ukázkově a bez bolesti porodila holčičku. Nebyl důvod k obavám. Můj muž s tím ale striktně nesouhlasil a já mu jeho radikální tón měla za zlé. Je to přece i moje rozhodnutí. Jenomže měl pravdu.
Tři týdny před prvním termínem porodu mě hospitalizovali s podezřením na začínající HELLP syndrom v důsledku preeklampsie, a protože měl malý špatné ozvy, ještě ten večer jsem rodila akutním císařem. Mohla jsem nesouhlasit a trvat třeba na vyvolání, ale primář mi narovinu řekl, že se můj chlapeček nemusí dožít rána.
Měl pupeční šňůru omotanou těsně kolem krčku a škrtil se.
Kdo ví, co by se stalo, kdybych trvala na přirozeném porodu a kdo ví, co by se stalo, kdyby to bylo doma. Neumím si představit, že bych v porodnici na něčem trvala. A už vůbec ne na věcech, které mají vliv na zdraví a život miminka.
Znám maminky, co odmítaly oxytocin, protože se bytostně bály velké bolesti, která s ním bývá někdy spojená. Jenomže to může být jediná možnost, jak urychlit porod a dostat už vystresované miminko ven. Fyzická bolest z oxytocinu nebo po císaři se dá přece zvládnout mnohem líp, než psychická ze ztráty dítěte.
Maminky, co přichází s jasnou představou o tom, co a jak je potřeba při porodu udělat, bývají často ovlivněné internetem, který k porodním plánům vybízí, ale pravdou je, že porodní plán není něco, co by měla určovat maminka. Porodní plán určuje porodník - lékař k tomu studovaný, který bere v potaz všechny proměnné od psychického rozpoložení a fyzické připravenosti těla maminky až po projevy miminka.
Oni a porodní asistentky jsou odborníci, kteří mají zkušenosti se stovkami porodů. Samozřejmě chápou, že když už maminka rodí poněkolikáté, cítí se jako člověk znalý problému a v jedné věci to tak i je - ona nejlíp zná své tělo. Ale i přes více porodů, není odbornice na průběh porodu, protože jich zažila jen pár.
Proto si namísto porodního plánu pro personál porodnice připravte raději porodní přání. Ne proto, abyste jim ho flákli na stůl, že přes to nejede vlak, ale proto, abyste nezapomněli probrat s personálem před porodem všechno, na co chcete znát odpověď.
Budete se cítit mnohem líp a budete klidnější, když projevíte důvěru v jejich profesionalitu a odbornost, a mnohem snadněji s nimi pak budete komunikovat, co a jak u nich funguje a co byste si přáli při porodu prožít.
Nezapomínejte ani na to, že i když se třeba stane, že tatínek nestíhá nebo jsou nějaká bezpečnostní opatření kvůli epidemiím, nikdy tam maminka není sama. Pořád má v bříšku své miminko a celou dobu porodu na to budou minimálně dva.
Pokud má maminka o porodu své představy a nějaká očekávání, měla by se výběru porodnice věnovat už nějaký čas před porodem. Zjistit si, co nabízí a vybrat tu, se kterou nejvíc souzní. Tady u nás už existují i porodní domy, kde mají k porodům vlastní specifický přístup.
Jde o to, aby maminka nakonec žádný papír nepotřebovala. Aby byla v klidu s tím, co její porodnice praktikuje a do jejího prostředí se těšila. Průběh porodu totiž ovlivňuje hlavně psychika maminky. Má vliv nejen na personál, ale hlavně na miminko.
Když je totiž v pohodě máma, je v pohodě i dítě a následně i porod.
