Článek
Když nám zemře někdo blízký, byvá to pro nás natolik definitivní a traumatizující zážitek, že se z něj těžko dostáváme. Někdo nám totiž řekl, že už ho nikdy neuvidíme. Co když to tak ale není?
Často se stává, že lidé před smrtí natahují ruce do prázdna, jakoby chtěli někoho obejmout, něco někomu povídají nebo na něco odpovídají. Když pak ještě můžou, vypráví o svých setkáních se zemřelými příbuznými. Někdy je navštěvují ve snech, ale velmi často mívají vidění v bdělosti. Jejich zemřelí k nim přichází, aby je uklidnili a doprovodili na cestě do nebe.
Dnešní svět nás odvádí od posvátnosti smrti a my se jí díky tomu často bojíme. Lidé, kterým se odchod z našeho světa přiblížil, se už ale většinou nebojí. Jsou s ní smíření a přijímají ji tak, jak přichází. Má to své kouzelné opodstatnění. Ve skutečnosti se nebojíme ani tak smrti, jako spíš umírání.
V momentě, kdy umírající navštíví jejich zemřelí, získají povědomí o životě po smrti a přesvědčení o světě, kam po smrti odejdou. To jim přináší hluboký klid. Ten je velmi žádoucí a napomáhá klidnému umírání.
Zemřelí tedy dělají tu nejdůležitější práci. Strach totiž způsobuje stah a stah zase bolest. Uvolnění a smíření se se smrtí je velmi důležité pro klidný odchod. A když umírající odejde, bolest tady zůstává, jako součást života pozůstalých.
Pokud i vás trápí otázka, kdy své zemřelé zase uvidíte, s největší pravděpodobnost to bude nejpozději před vaší smrtí. Je ale potřeba si uvědomit, že trauma ze ztráty blízkého může způsobit vaši větší vnímavost a schopnost vidět mrtvé mnohem dřív. Takže to, že jste viděli svého zemřelého nemusí nutně znamenat, že zemřete. Odchod to zpravidla znamená, až když už jej vnitřně tušíte.
Na světě existuje spousta lidí, kteří mají různou formu schopnosti spojit se se zemřelými. Někteří je vidí, jiní cítí. Jsou to média, která se s nimi dokáží spojit. Všechno jsou to lidé s rozvinutou schopností vnímat je a všichni pracují s dušemi tady na zemi - s duchy.
V České republice v současné chvíli vzniká první centrum post mortem, které se bude specializovat na pomoc pozůstalým a odcházejícím. Je inspirované kalifornskou Eternal Family Foundation (Nadací věčné rodiny), která vznikla v roce 2009, aby pomáhá pozůstalým s otázkami posmrtného života a posmrtné komunikace se zemřelými.
Můžeme si být stoprocentně jistí, že život nikdo z nás nepřežije. Abychom mohli žít klidný a spokojený život, potřebujeme přijmout smrt jako jeho součást, smířit se s ní, přestat se jí bát a naučit se zpracovat bolest ze ztráty milovaného člověka.
„Na posmrtné komunikace je krásná radost, kterou to vnáší lidem do života. A když cítíte, že jste těmi vzkazy a tou komunikací na tu osobu napojení a jste schopní v komunikaci pokračovat i po smrti, tak to v procesu oplakávání velice pomáhá,“ řekla Leslie Kean, americká investigativní novinářka a autorka knihy Surviving Death (Přežití smrti).
