Článek
Těsně před začátkem prázdnin mi jedna maminka vyprávěla, že se její holčičce přestalo líbit ve škole. Letos byla teprve v první třídě. Malá Sandra se jako většina dětí do školy těšila. Líbilo se jí tam, byla snaživá a šikovná, takže prospívala velmi dobře. Byla spokojená a motivovaná. Posledních pár týdnů ale prosila maminku, aby tam nemusela. Důvod vyplul napovrch teprve, až když se jeden z jejích malých spolužáků strachy pozvracel.
Sandra má ve třídě spolužáka z nestabilní a sociálně slabé rodiny. Jeho maminka fetuje, nestará se o něj a v tom malém človíčkovi se všechno střádá tak dlouho, až to bouchne. Pak napadá ostatní děti a vyvolává v nich strach. Stejný, jaký prožívá on doma.
Jiná maminka mi zase vyprávěla, že se začala bát chodit do školy její třináctiletá dcera Petra. Rok s ní bojovala. Holka je krásná, skvělá žačka, známky problém nebyly. Má ale vrozenou vážnou nemoc a v průběhu toho roku byla několikrát v ohrožení života. Její třída o tom neměla tušení a její máma zase o tom, co se děje ve škole.
Nakonec zjistila, že právě před rokem z Petry vylákal nějaké fotky v prádle deváťák z jejich školy a pak ji vydíral. Rozesílal je spolužákům a chtěl z ní tak dostat peníze na nový počítač. Evidentně takových dívek muselo být víc. Nicméně Petra začala dostávat sms zprávy od svých „kamarádek“ spolužaček, ve kterých byla paradoxně tak silná slova, jako že by měla umřít.
Takové příběhy se ale nedějí jen na základních školách. Když se budete zajímat, najdete je už ve školkách.
Jedna maminka za mnou přišla s tím, že tak, jak se její čtyřleté holčičce Janičce se školce líbilo, měla tam výborného pana učitele a skvělou kamarádku, na které se každé ráno těšila, z ničeho nic přestala chtít chodit ráno do školky. První si myslela, že je to kvůli tomu, že odešel pan učitel, pak ale náhodou zahlédla, jak se k ní chová její malá kamarádka.
Když přišla Janička ráno do třidy, přiběhla k ní zezadu, bez varování do ní vrazila a běžela dál. Janička byla smutná a šla si hrát s jinými dětmi. Odpoledne se už ale zase držely za ruce a Janička zářila štěstím. Mamince to ale nedalo a nakonec zjistila, že ji její malá kamarádka trápí tím, že si s ní nechce hrát, vyhání ji od hraček a bere jí je. To pak byly i ty chvíle, kdy do ní narážela a velmi ji tím vším zraňovala.
Maminka malé Markétky mi zase vyprávěla, jak její holčičku ve cvičení pro předškoláčky obtěžoval nějaký chlapeček. Zřejmě to vzniklo z jeho velké náklonosti k ní, prostě se mu líbila. Z neustálého držení za ruce, kdy Markétka chodila domů s odřenou bradou, jak spolu při běhání padali na palubovku, to ale přerostlo do stavu, kdy ji odváděl od cvičení do části tělocvičny s velkým těžkým nářadím, kde se schovávali.
Trenér to s rodiči začal řešit. Nejenže narušovali hodinu, ale nebyli tam v bezpečí. Nakonec si Markétka začala doma stěžovat, že se jí to nelíbí, že to chlapečkovi říkala, ale on nedbá, a že tam chodit nechce. Situace se musela vyřešit.
Šikana je omezování osobní svobody a vědomé ubližování druhým fyzicky nebo psychicky.
Na všech dětech se její účinky projevují v podstatě stejně a můžete je docela snadno rozpoznat, když se budete zajímat.
Všechny tyto příběhy měly společné dvě věci. První byla, že se děti zdánlivě bezdůvodně přestaly těšit do školy, školky nebo kroužku, což postupně během velmi krátkého času došlo až do fáze, kdy tam nechtěly tak moc, že doma plakaly. Druhá, že o důvodech ze začátku nechtěly vůbec mluvit. I těm nejmenším bylo nepříjemné mluvit o tom, že jim někdo ubližuje a tady je potřeba zbystřit a být hodně empatičtí. Dát jim dostatek času.
Vím, jak dokáže rodiče svírat pocit, že jejich dítěti někdo ubližuje, ale když jim nedáte dost času, uzavřou se. Stejně tak se uzavřou, když na ně zaútočíte. Nic se nedozvíte. Vaše dítě se tím ale bude trápit, a když bude šikana pokračovat, rozvine se toto ublížení v trauma, jehož příčinou nebude jen ten, kdo šikanuje, ale i vy, protože u vás nenajde pomoc a potřebnou oporu.
Je potřeba dát dítěti prostor, získat jeho důvěru, jít na věci pomalu a bez nátlaku. Prostě se jen každý den zajímat o to, jak se mělo, co kamarádi a jestli je všechno v pořádku. Je potřeba si uvědomit, že děti jsou na všechno velmi citlivé a věci jim v určitých obdobích vývoje připadají hrozně zásadní. Když se v tomto období setkají se šikanou, může je to vnitřně zničit. Šikana se i mezi hodně malými dětmi opravdu děje a jediný, kdo vaše děti může ochránit jste vy sami.
Navíc mohou děti šikanovat nejen spolužáci, ale i učitelé. Slyšela jsem spoustu příběhů o tom, jak se učitelé chovají k dětem na základkách. Jak jim při hodinách vyhrožují, nadávají jim a uráží je. Ale je to i ve školkách, kde maličké děti učitelky nutí jíst, co nemají rády, dokud se nepozvrací, zavírají je za trest do tmavých kumbálů, straší je nebo je sprchují studenou vodou, když se počurají nebo pokakají. Za mě je to hrůza.
Pokud vaše dítě nechce chodit do školy nebo školky, neházejte na něj vinu a projevte zájem. Stejně tak, pokud zjistíte známky sebepoškozování. Nejen vaše děti, ale i vy rodiče, můžete využívat služby Linky bezpečí, když si nevíte rady a poradit se, co a jak v takových situacích dělat. Konkrétně bezplatnou Rodičovskou linku (https://www.rodicovskalinka.cz/).
Jen to, prosím, nikdy neházejte za hlavu, protože i sebevraždy dětí se reálně dějí. A s tím už pak nic neuděláte.
