Článek
Dnes ráno mě čekala návštěva u paní ředitelky jedné školky. Přišli jsme tam a ona ještě hodnou chvíli visela na telefonu a něco horlivě řešila. Věnovala jsem se dětem, takže jsem nevnímala, o čem mluví. Když dotelefonovala, zhluboka se nadechla a omluvila se, že jí od rána drnčí telefony. Volali jí rodiče tříletých dětí, které nebyly přijaty do školky. Maminky potřebují z finančních důvodů do práce, ale jejich nejmenší nemají kam dát. Způsobuje jim to existenční problémy. Tak jsme se začaly bavit o tom, proč to tak je.
Samozřejmě jde hlavně o kapacitu školky. Ta je přesně daná a omezená. Jakmile se stav naplní, žadatelé, kteří zůstali pod čarou nebo nebyli vylosovaní, mají smůlu. Jediné, co je může ještě zachránit je to, že se rodiče některého z přijatých dětí rozhodnou pro jinou školku, nebo nechat dítě doma, a nějaké místo se uvolní.
Další věc je, že je školek málo. Když už mají omezené kapacity, mělo by jich být aspoň dost, ale není. Jestli si pamatujete kdysi vědomě vyvolaný Baby boom, tehdy vznikl stejný problém, ale začaly se otevírat nové. Jenomže boom odezněl a školky se zase porušily. Dnes už nové školky nikdo neřeší. Asi se spoléhají, že se to udělá nějak samo. No samo se ještě nikdy nic neudělalo a tak se nabízí otázka, proč se tak vážnou věcí nikdo nezabývá.
Součástí toho všeho je i záležitost dětí z Ukrajiny. Problém nedostatečné kapacity školek tady byl už před jejich příchodem. Jejich přijetí situaci ještě zhoršilo. Není to jejich vina. Je naše. My bychom jako země měli vědět, co si můžeme a nemůžeme dovolit.
Čím dál víc dětí taky dostává odklad do první třídy a tudíž zůstávají ve školkách. Není to proto, že by byly hloupější než dřív, ale proto, že se dnes víc hledí na to, aby se ve škole cítily dobře, nezaostávaly, nezdržovaly třídu a hlavně z toho nebyly frustrované. Tady dávám palec nahoru, to je super, ale taky to komplikuje už tak dost komplikovanou situaci.
Přestože by školky rády rodičům vyhověly, musí taky přednostně přijímat děti do předškolních tříd, tedy starší šesti let. Předškolní vzdělávání je totiž ze zákona povinné, takže tyto děti do školky přijmout musí. Ať se nám to líbí nebo nelíbí, nějak se s touto situací vypořádat potřebují.
Logickým krokem se tak stalo, že velmi často nepřijímají menší děti, jejichž maminky jsou doma s miminky, a v tom nejhorším případě ani ty, jejichž maminky už potřebují jít do práce. Pro české rodiny je nepřijetí nejmladších dětí do školky často likvidační.
Takže pokud se k zápisu do školky chystáte příští rok, zvažte, jestli dítko do školky opravdu potřebujete dát, s ohledem na stav kapacity vaší školky. Pokud ano, podejte si přihlášku do více školek. Ano, můžete si dát přihlášky i jinam než do spádové. Budete tak mít větší šanci, že i mladší dítě některá z nich přijme.
Další možností jsou individuální dohody, kdy vaše děťátko může docházet do školky jen na pár hodin v závislosti na fungování školky a vstřícnosti vedení. Tady platí, že líná huba, hotové neštěstí. Takže se ptejte, zjišťujte a starejte se. Bez toho to dnes už moc nejde. Hodně štěstí vám všem.
