Hlavní obsah
Práce a vzdělání

Proč nemohou prodavačky sedět?

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Věra Vaňková, vlastní foto

Moje bývalá kolegyně nastoupila před nedávnem do nové práce jako prodavačka – pardon shop assistant  – do prodejny sportovních potřeb jednoho nadnárodního řetězce. Tuhle jsem ji potkala a už tam není. A proč? Vydržela dva měsíce a odpadla.

Článek

Teď už třetí měsíc marodí s páteří. Podotýkám, slečně je něco málo přes dvacet a do té doby byla naprosto zdravá. Řeknete si, to je nesmysl, vždyť se tam rozhodně nepředře a nic těžkého netahá. Taky jsem se divila a bylo mi trapné ptát se na podrobnosti, ale rozpovídala se sama.

A tak jsem se dověděla, jak to v takových prodejnách vlastně chodí: Pracovníci střídají tak zvaný krátký a dlouhý týden, přičemž v dlouhém týdnu na ně čeká šest, někdy i sedm dvanáctihodinových směn za sebou a po celou dobu musí stát! Chápu, pokud se pohybují mezi regály a zákazníky, je to logické, ale i za kasou? Nechtělo se mi tomu věřit, tak jsem se do zmiňované prodejny vypravila. Prošmejdila jsem ji křížem krážem a opravdu nenašla jedinou židli. Všimli jste si toho někdy? Nepočítám taburetky na zkoušení obuvi, na nichž samozřejmě zaměstnanci sedět nesmí. A kdy a kde smí? O pauze v kuchyňce a při použití WC. No ještě, aby dámy vykonávaly potřebu ve stoje…

Pro zajímavost jsem prolezla všechny prodejny v nákupním centru. A výsledek? Kromě mobilních operátorů, kde pracovníci sedí se svými zákazníky u stolečků, a pobočky vzdušné banky všude makají na stojáka a u kasy přešlapují z nohy na nohu. Schválně si to zkuste, třeba jen hodinu stát na místě, neboť pokladní se ze svého pracoviště nesmí vzdálit. A já nevěřila kamarádce, že ji vyhodili z práce v obchodě s oblečením, protože si při vybalování zboží z krabic, sedla na zem. Teď už věřím.

Namítnete, vždyť servírky a číšníci jsou taky celý den na nohou a ještě se nadřou. Ano, ale to je nezbytné, přeci vás nebudou obsluhovat z jezdící židle. A pak, oni nestojí, nýbrž chodí, a to je podstatný rozdíl, což vám potvrdí každý lékař nebo fyzioterapeut.

Kdysi jsem pracovala ve vinotéce, pouhých osm hodin denně a pět dnů v týdnu. Pohybovala se převážně za barem, přesto jsem si mohla kdykoliv sednout – buď na barovou židli nebo se zákazníky ke stolečku, když jsem jim podávala informace o vínech. Ale to byla malá česká firma, kde si svých zaměstnanců vážili a snažili se jim práci ulehčit. Nikoliv obchodní řetězec, kterému jde jen o kšefty a v žádném případě o blaho pracujících.

Dokáže mi třeba někdo z manažerů těchto obchodních kolosů logicky vysvětlit toto specifikum? (Nevím, jak jinak bych to spisovně nazvala.) Asi těžko že, jelikož to žádnou logiku nemá.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz