Článek
Jméno Leendert Hasenbosch dnes zná jen málokdo. Neexistují o něm romány, hollywoodské filmy ani romantické legendy. Přesto patří jeho příběh k nejděsivějším a zároveň nejlépe doloženým případům lidské izolace v dějinách. Nebyl obestřen tajemstvím, ale právě naopak. Díky deníku, který po sobě zanechal, víme téměř přesně, jak jeho poslední měsíce vypadaly. Víme, co jedl, čeho se bál, co ho bolelo i kdy začal ztrácet naději. A víme také, že zemřel sám, vyčerpaný, pomalu, na ostrově, kde se nedalo nikam uniknout ani se skrýt.
Leedert Hasenbosch
Začátek 18. století byl obdobím, kdy oceány patřily lodím a lodě patřily tvrdým mužům. Plavby byly dlouhé, nebezpečné a často brutální. Námořníci umírali na kurděje, horečky, infekce i úrazy. Disciplinární tresty byly běžné a kruté. Bičování, hladovění, spoutání v podpalubí bylo běžnou praxí. Zároveň to byla zlatá éra pirátství. Karibik, západní Afrika i jižní Atlantik byly plné pirátských lodí. Jména jako Edward Teach zvaný Černovous, Charles Vane nebo Bartholomew Roberts budila strach v každém přístavu. Piráti přepadali obchodní lodě, ale také verbovali nebo unášeli zkušené námořníky. Pro posádky regulérních lodí představovala pirátská hrozba stálé nebezpečí. V tomto světě žil a sloužil i Leendert Hasenbosch.
Hasenbosch byl nizozemský námořník ve službách Nizozemské východoindické společnosti. O jeho životě před osudnou plavbou víme málo. Ne že by byl bezvýznamný, ale obyčejní námořníci po sobě většinou nezanechávali záznamy. To, co ho odlišuje, je důvod, proč byl potrestán. Hasenbosch byl obviněn ze sodomie. V tehdejší terminologii široký pojem zahrnující homosexuální chování. V 18. století šlo o těžký zločin, považovaný za morální i náboženskou zvrácenost. Tresty byly exemplární a nemilosrdné.
Místo okamžité popravy byl Hasenbosch odsouzen k vyhnanství na ostrov Ascension v jižním Atlantiku. Ostrov byl pustý, neobydlený, bez stálého zdroje pitné vody. Sloužil občas jako nouzová zastávka lodí, ale jinak byl prakticky zapomenutý. Vyhnanství na Ascension nebylo trestem s možností přežití. Byl to jasný rozsudek smrti. Ascension je sopečný ostrov, černé lávové pláně, ostré kameny a minimum vegetace. Voda se zde vyskytuje pouze ve formě krátkých dešťů nebo rosy. Žádné řeky, žádné stromy poskytující stín. Slunce pálí bez slitování.
Hasenbosch tam byl vysazen roku 1725. Dostal základní vybavení, stan, Bibli, trochu jídla, psací potřeby a inkoust. Žádnou zbraň, žádnou loď a žádnou naději, že by se pro něj někdo vrátil. Krátce po vysazení začal psát deník. Hasenboschův deník je výjimečný právě svou střízlivostí. Nejde o literární dílo, ale o praktický záznam přežití. První zápisy jsou racionální. Popisuje hledání vody, stavbu přístřešku, sběr želv a ptáků. Postupně se ale tón psaní měnil. Inkoust docházel. Zápisy v něm jsou kratší a roztřesenější. Hasenbosch si stěžuje na bolest dásní – jasný příznak kurdějí. Popisuje slábnoucí tělo, otoky, rány, které se nehojí. Přestává mít sílu lovit. Začíná psát o strachu. O lodích na obzoru, které se nepřiblížily. O křiku ptáků, který ho v noci děsí. O samotě, která ho drtí víc než hlad. Nikde ale není znát, že by byl hysterický. Právě to dělá text tak znepokojivým.
Ascension Island ležel mimo hlavní obchodní trasy, ale nebyl zcela neznámý. V té době ho občas navštěvovaly lodě, včetně pirátských. Piráti ostrovy využívali jako místo pro doplnění zásob nebo úkryt. Hasenbosch o pirátech věděl. V deníku se několikrát zmiňuje o lodích, které zahlédl. Nevíme, zda šlo o obchodní nebo pirátská plavidla. Jisté je jediné, žádná se k ostrovu nepřiblížila natolik, aby ho objevila. Ironií osudu je, že pirátští kapitáni byli často ochotnější pomoci trosečníkovi než regulérní námořníci. Pro zkušeného námořníka měl pirát vždy využití. Hasenbosch ale neměl možnost dát o sobě vědět. Jeho signální ohně zůstaly bez odezvy. Ke konci deníku už Hasenbosch sotva píše. Slova se opakují. Prosí Boha o milost. Popisuje, že nemůže chodit. Že nemá sílu vstát. Že mu došla voda. Poslední záznamy jsou útržkovité. Nevíme přesné datum smrti. Víme jen, že jednoho dne už nenapsal nic. Zemřel sám, na otevřeném ostrově, odkud nebylo kam jít.
O několik měsíců později na Ascension připlula britská loď. Námořníci našli rozpadlý stan, lidské ostatky a deník. Hasenbosch byl mrtvý, ale jeho příběh zůstal. Deník byl převezen do Evropy. Později byl vydán tiskem, ovšem ne zcela věrně. Některé pasáže byly upraveny, jiné vypuštěny, zejména ty, které se týkaly důvodu jeho trestu. Přesto základní fakta zůstala zachována.
Leendert Hasenbosch nebyl hrdina a nebyl ani dobrodruh, který se vydal do divočiny dobrovolně. Byl to obyčejný člověk, odsouzený systémem své doby k trestu, který neměl přežít. Jeho příběh je děsivý právě tím, že nenabízí žádnou romantiku opuštěného ostrova. Žádné vítězství nad přírodou. Jen pomalý rozklad těla i mysli, zaznamenaný vlastní rukou. A možná i proto je dnes jeho jméno méně známé než jméno Alexander Selkirk. Selkirk přežil a vrátil se. O něm jsem psala článek, který si můžete přečíst zde. Hasenbosch nezanechal nic než slova, která napsal. Slova muže, který věděl, že zemře, a přesto psal dál.
Ten kdo si myslí, že být sám na opuštěném ostrově by mohlo být celkem zábavné, by si měl přečíst příběhy lidí, kteří toto zakusili.
Zdroje:
https://scroll.in/article/1017628/the-diary-of-a-dutch-east-india-company-soldier-who-was-marooned-on-a-desert-island
https://publicdomainreview.org/collection/sodomy-punished/
https://thereader.mitpress.mit.edu/the-extinction-loop/
https://es-us.noticias.yahoo.com/tr%C3%A1gica-historia-marinero-sentenciado-vivir-105216211.html
https://alchetron.com/Leendert-Hasenbosch
https://www.outinperth.com/on-this-gay-day-remembering-leendert-hasenbosch/
