Článek
Fotografování se zvířaty patřilo k věcem, kterých se Jessica Leidolph nebála. Zvířata ostatně nebyla jen živou kulisou před objektivem. Německá fyzioterapeutka se dlouhodobě věnovala péči o zraněné a osiřelé živočichy a peníze na jejich záchranu získávala mimo jiné prostřednictvím vlastních kalendářů. Právě kvůli jednomu z nich se v srpnu 2021 vydala na místo, kde žili dva staří levharti, kteří za sebou měli kariéru před kamerami. Měla vzniknout další série krásných a zajímavých fotografií. Místo ní si Jessica z onoho dne odnesla jizvy, tři kovové destičky v obličeji a vědomí, že ji od smrti dělilo pouhých několik centimetrů.
Jessica Leidolph
Levhart patří mezi šelmy, které člověk snadno podcení. Ve srovnání se lvem nebo tygrem je menší a lehčí, na jeho schopnostech zabíjet to však nic nemění. Dospělý levhart je mimořádně rychlý, silný a obratný. Dokáže svou kořist vynést do koruny stromu a jeho způsob lovu stojí především na momentu překvapení. Kořist často napadne ze vzdálenosti, ze které už prakticky nemá čas reagovat. V zoologických zahradách, cirkusech nebo u soukromých chovatelů může navíc vzniknout klamný pocit, že zvíře, které je na přítomnost lidí zvyklé, představuje menší nebezpečí. Instinkty šelmy ale nezmizí jen proto, že se narodila v zajetí nebo celý život zná lidské ruce. O této šelmě jsem již článek psala a můžete si přečíst zde.
Dne 24. srpna 2021 přijela šestatřicetiletá Jessica Leidolph do soukromého zařízení poblíž Wangenu v německé spolkové zemi Sasko-Anhaltsko. Žili tam dva levharti jménem Troja a Paris. Bylo jim přibližně šestnáct a osmnáct let a v minulosti byli využíváni při natáčení reklam. Podle dobových zpráv se objevili například v reklamní kampani na plazmové televizory. Majitelka zařízení měla s velkými kočkami dlouholeté zkušenosti a dříve pracovala jako trenérka zvířat pro cirkusy a zábavní parky.
Jessica nepřijela proto, aby se šelmou tajně pořídila několik fotografií přes plot. Focení bylo domluvené a probíhalo přímo uvnitř prostoru, kde se jeden z levhartů nacházel. Před začátkem dostala bezpečnostní instrukce. Troja byla podle pozdějšího vyjádření Jessicy zajištěna dvěma vodítky. Sama Leidolph později zdůrazňovala, že bezpečnostní pravidla podle jejího názoru dodrželi a nic nenasvědčovalo tomu, že by se během fotografování mělo něco stát. Existují fotografie pořízené krátce před útokem. Jessica je na nich v těsné blízkosti velké kočky, která působí klidně. Není na nich žádná dramatická scéna, žádná otevřená tlama ani výhrůžný postoj, který by jasně říkal, že za několik okamžiků přijde útok.
Jessica si později vybavovala, že všechno přišlo nečekaně a neuvěřitelně rychle. Seděla poblíž stromu, když se Troja náhle vrhla jejím směrem. Člověk má v podobné situaci jen zlomek sekundy. Dospělý levhart nepotřebuje dlouhý rozběh a vzdálenost několika metrů překoná téměř okamžitě. Jessica neměla žádnou šanci utéct. Troja se dostala přímo k její hlavě a obličeji. Následky byly strašlivé. Levhart Jessicu vážně poranil v oblasti hlavy a tváře a zanechal také mnoho ran na horní části jejího těla. Později byly zveřejněny fotografie z období po útoku. Její obličej byl oteklý, pokrytý ranami a jizvami, jedno oko téměř zavřené otokem. Lékaři museli poškozenou část obličeje chirurgicky rekonstruovat. Jessica následně uvedla, že v pravé části obličeje má tři kovové destičky.
Samotný útok podle ní trval jen krátce. To však u velké kočky stačí. Nejnebezpečnější nebyly pouze rány, které skutečně utrpěla, ale i místo, kam se levhart snažil dostat. Velké kočky při lovu často útočí na hlavu nebo krk a snaží se kořist znehybnit sevřením čelistí. Jessica si později velmi dobře uvědomovala, jak blízko byla smrti. Kdyby Troja zasáhla krční tepnu, mohla během krátké chvíle vykrvácet. Lékaři jí podle médií také řekli, že další kousnutí do oblasti krku mohlo mít smrtelné následky. Sama přiznala, že v určitém okamžiku byla přesvědčena, že umírá.
Přesné vteřiny, během nichž se podařilo Troju od Jessicy dostat, nejsou ve veřejně dostupných zprávách popsané tak podrobně, aby bylo možné celý zásah po jednotlivých krocích věrohodně rekonstruovat. Jisté je, že útok skončil dříve, než levhart způsobil poranění krku, které by s velkou pravděpodobností nepřežila. Na místo byly přivolány záchranné složky. Stav zraněné ženy byl natolik vážný, že ji vrtulník transportoval do specializované nemocnice. Jessica zůstala přibližně dva týdny hospitalizovaná. Lékaři se snažili napravit poškození tváře a ošetřit množství dalších ran. Ani po propuštění domů ale nebylo zdaleka vyhráno. Některé věci, které člověk běžně vůbec nevnímá, se musela znovu učit.
Kvůli poranění obličeje měla problémy s normálním přijímáním potravy a doma trénovala pohyby úst pomocí malých hůlek. Levou ruku nemohla normálně zatěžovat a značná část obličeje zůstávala oteklá. Pravou tvář měla zakrytou velkým obvazem a rány na trupu se stále hojily. Při pohledu na fotografie po útoku je překvapivé, jak blízko zuby a drápy šelmy prošly kolem oka, krku a dalších životně důležitých míst. Jessica sama později říkala, že měla obrovské štěstí. A přesto následovalo něco, co by mnohé překvapilo možná ještě více než okolnosti samotného útoku. Nechtěla, aby Troju kvůli tomu co se stalo zabili.
Po útoku se začalo řešit, co se stane s levhartem. Kdykoli velká šelma vážně zraní člověka, často se okamžitě objeví požadavky na její utracení nebo přemístění. Jessica se proti tomu ale postavila. Ani po operacích, bolestech a pohledu na vlastní zjizvenou tvář nepovažovala Troju za zvíře, které musí za útok zaplatit vlastní smrtí. Událost označovala za nešťastnou nehodu a veřejně dávala najevo, že je ráda, že nebylo rozhodnuto o utracení levharta. Pro člověka, kterému stejná šelma málem vzala život, to bylo neobvyklé stanovisko. U Jessicy ale souviselo s tím, jaký vztah měla ke zvířatům všeobecně.
Pracovala jako fyzioterapeutka, ale velkou část volného času věnovala péči o poraněná a osiřelá zvířata. Právě prostřednictvím fotografických kalendářů získávala část peněz potřebných k jejich péči. Ani útok levharta podle jejích pozdějších slov nic zásadního nezměnil na tom, jak zvířata vnímala. Když přibližně měsíc po útoku poskytovala rozhovor německému Bildu, držela během něj v ruce ježka, o kterého se starala. Zvíře, které jí způsobilo těžká zranění, tedy nezačala nenávidět. To ovšem neznamenalo, že se nic nestalo. Útok měl také právní dohru. Německá policie začala vyšetřovat majitelku zařízení kvůli podezření z ublížení na zdraví z nedbalosti. Úřady zároveň prověřovaly podmínky, za jakých byli levharti chováni.
Zajímavé přitom je, že zařízení prošlo kontrolami krátce před útokem. Okresní veterinář navštívil zvířata 3. srpna 2021 a oba levharti tehdy působili zdravě a jejich chování nebylo hodnoceno jako nebezpečné. Samotný výběh byl kontrolován také 18. srpna, tedy pouhých několik dní před neštěstím, a kontrola tehdy nezjistila konstrukční závady. Krátce po útoku navíc vznikl zmatek, protože se objevila obava, že levhart unikl a pohybuje se mimo areál. Úřady dokonce vydaly varování pro obyvatele okolí. Přibližně po patnácti minutách bylo odvoláno. Ukázalo se, že šelma výběh neopustila a veřejnosti žádné nebezpečí nehrozilo. Samotná Troja tedy po útoku zůstala na místě.
Příběh Jessicy Leidolph je připomínkou toho, co se někdy při kontaktu s exotickými zvířaty snadno ztratí. Zvíře může být zvyklé na člověka. Může znát svého chovatele, poslouchat určité povely a desítky nebo stovky předchozích kontaktů s lidmi mohou proběhnout bez jediného problému. To ale není totéž jako domestikace. Levhart zůstává levhartem. Jeho nečekanou reakci může vyvolat pohyb, zvuk, pach, momentální podráždění nebo podnět, který člověk ani nezaregistruje. Přesnou příčinu Trojina útoku se nepodařilo veřejně objasnit tak, aby bylo možné říct, proč právě v onom okamžiku zaútočila.
O měsíc později už Jessica dokázala o útoku mluvit veřejně. Lékaři byli podle jejích slov spokojeni s hojením a dávali jí dobrou prognózu. Doufala, že jizvy postupně vyblednou, a dokonce počítala s tím, že by v budoucnu mohla pokračovat ve vydávání svých kalendářů. Tvář jí ale událost změnila natrvalo. A zůstala také vzpomínka na okamžik, kdy člověk sedící před fotoaparátem náhle zjistil, jak nepatrná vzdálenost dělí kontrolované fotografování se šelmou od situace, v níž jde o život.
Jessica Leidolph měla v létě roku 2021 mimořádné štěstí. Levhart ji zasáhl do hlavy a obličeje, ale minul krční tepnu. Přežila transport do nemocnice, operaci i dlouhé týdny hojení. A navzdory tomu všemu nakonec neusilovala o smrt zvířete, které ji napadlo. V přírodě takové napadení většinou končí vítězstvím levharta. Jde o velmi silné a nebezpečné zvíře. Lidé si musí uvědomit, že pokud vstupují do stejného prostoru k divokému zvířeti, může se stát cokoliv.
Zdroje:
https://people.com/pets/model-mauled-by-leopard-speaks-out-about-near-death-attack/
https://www.bbc.com/news/world-europe-58329080
https://7news.com.au/news/world/glamour-model-suffers-horrific-injuries-to-face-after-leopard-attack-in-germany-c-3793280
https://www.ctidoma.cz/clanek/zajimavosti/modelka-udelala-kvuli-peknym-fotkam-silenou-vec-tohle-proste-hlava-nebere-67786
https://meaww.com/jessica-leidolph-model-hospital-leopard-attack-photoshoot
https://www.thesouthafrican.com/lifestyle/model-in-leopard-attack-visits-animal-photos/
https://globalnews.ca/news/8142361/leopard-attack-model-germany-photoshoot/
