Článek
Planeta Země, domov nejen pro nás lidi, ale také pro mnoho živočišných druhů. Některým se daří méně, jiným více. Pořád však do přírody patří, i do té naší. Nedávno jsem četla článek, který popisoval útoky medvědů a usmrcení lidí. Pod články se rozvinula nemalá debata a dělila čtenáře většinou na dva tábory. Jedna reakce však vyvolala poměrně dost emocí. Někdo dal jasně najevo, že lidský život je přece důležitější než život zvířete. Když jsem si položila otázku, kdo je důležitější, nedokázala jsem si jednoznačně odpovědět.
Nedá se popřít, že se medvědi rozmnožují a tím se jejich populace zvyšuje. Stejné je to ale u lidí. I lidé se rozmnožují a jak je jich více, je jasné, že ke střetům prostě dojít musí. Oba druhy se snaží o jediné - žít svůj vlastní život. Další zajímavá reakce byla, když nějaký čtenář někomu napsal „chtěl bych vidět, co byste dělal, kdyby vám medvěd zabil člena rodiny“. Smrt je vždy tragická a je jedno, jak byla způsobena. Ano, člověk bude smutný, nešťastný a určitě to změní jeho další život. Nicméně to přece neznamená, že bych měla toužit po smrti toho, kdo to zavinil, což je v tomto případě zvíře, které se snaží přežít a žít stejně poklidný život, který žije sám člověk.
Tím nechci říct, že by se nějakým způsobem nemělo zasáhnout a stále se navyšující populaci nějak regulovat, ale otázka je, zda je správné řešení vzít zbraň a úkladně zvířata vystřílet. Existují možnosti odchytu a přestěhování do méně zabydlených oblastí. Člověk je bohužel pán planety a myslí si, že toto místo je určeno primárně pro něj. To je bohužel největší problém. Kdyby člověk přistupoval ke všemu, co je nebezpečné, vyvražděním, tak by tady za chvilku nezbylo téměř nic. U zvířat, která jsou nemocná či si člověka vybírají za svoji kořist, je to ovšem pochopitelné. Úkladné vrahy lidí posíláme do vězení, a to ještě na směšnou dobu, ale medvědy vystřílíme. To je spíše k zamyšlení.
Medvěd, stejně jako jiné šelmy, je na vrcholu potravního řetězce. Jedná se o velmi silné, nebezpečné, přesto však nádherné zvíře. Druhů medvěda je celkem osm, přičemž některé druhy mají ještě své poddruhy. Pojďme se nyní společně na některé z nich podívat.
Medvěd kodiak (Ursus arctos middendofrri)
Jedná se o největší poddruh medvěda hnědého. Domovem tohoto medvěda je ostrov Kodiak, další ostrovy a jižní pobřeží Aljašky. Jeho způsob života je téměř stejný jako u jiných medvědů hnědých. Dorůstají do 150 cm v kohoutku s váhou pohybující se mezi 300-600 kg. Kodiak je, co se potravy týče, všežravec. Skladba potravy se liší dle hojnosti a také dle ročního období. Když je hojnost lososů, aktivně ryby loví. Rád vyhledává různé bobule, neodmítne trávu, mršinu či odpadky. Obvykle je to medvěd samotář, ale je poměrně často viděn i ve větších skupinách. Je to teritoriální a nebezpečné zvíře. O tomto druhu jsem již psala a více informací se můžete dozvědět v článku zde.
Medvěd grizzly (Ursus arctos horribilis)
Opět se jedná o poddruh medvěda hnědého a jednoho z největších medvědů. Jeho domovem je Severní Amerika. Dorůstá v průměru okolo 102 cm v kohoutku s váhou u samců okolo 380 kg. Samice jsou většinou menší a mají také nižší váhu, která se pohybuje okolo 200 kg. Jako většina medvědů i grizzly je všežravec. Jeho jídelníček je velmi pestrý. Najdeme na něm různé rostliny, bobule, ryby, drobné živočichy, ale nemá problém ulovit i mnohem větší kořist jako je například karibu, bizon či los. I tento medvěd rád uvítá snadno dostupnou potravu. Pokud narazí na mršinu, s chutí si na ní pochutná. Zavděk vezme i odpadky, které lidé v přírodě odhazují či na ně narazí v obydlenější lokalitě. Jedná se o velmi teritoriální medvědy a setkání s nimi může a většinou v lepším případě způsobí velmi ošklivá zranění. V tom horším případě bohužel i smrt.
Medvěd hnědý (Ursus arctos)
Druh medvěda, se kterým se můžeme potkat v Beskydech, Javorníkách a převážně pak u našich sousedů na Slovensku. Jedná se o nebezpečné zvíře, které žije solitérně mimo dobu rozmnožování a výchovu mláďat. I když se jedná o menší jedince, než výše zmiňovaní medvědi, je i při své velikosti 90-150 cm v kohoutku s váhou od 100 do 350 kg velmi nebezpečný. Medvědi disponují velmi ostrými a dlouhými drápy, které dokáží způsobit ošklivá až smrtelná zranění. Navíc se v jejich tlamě ukrývají dlouhé a velmi ostré zuby. Při hledání potravy či partnera migrují. Mohou se tak velmi snadno dostat do zalidněných oblastí. O medvědu hnědém jsem psala v jiném článku. Více informací se můžete dozvědět zde.
Člověk není na jídelníčku zdravého medvěda a cíleně na něj neútočí. Jako všechny šelmy je ale teritoriální a při pocitu ohrožení se potenciální hrozbě dokáže postavit. Pokud má však možnost, většinou zvolí útěk. Největší problém je, pokud se člověk pohybuje v jeho teritoriu a nedá o sobě dostatečně vědět. Pohybuje se tiše a dostane se ke zvířeti moc blízko. V době mláďat se riziko stupňuje, neboť samice je odhodlaná svá mláďata chránit a položit vlastní život. Většinu medvědů pojí stejné chování.
Pokud lidé v přírodě vyhazují odpadky či zbytky jídla, mohou tím způsobit jediné. Medvěd při nalezení zbytků jídla cítí i lidský pach. To ho může při hledání potravy nasměrovat k lidskému obydlí, kde hledá snadno dostupnou potravu ve formě odpadků. Tím pochopitelně může postupně ztrácet strach z člověka. Pro medvěda je priorita přežít, a to znamená jediné. Dostatečně se připravit na zimní období, udělat si dostatečnou tukovou zásobu a mít čím nakrmit své potomky. V přírodě to tak prostě funguje. Zvířata se vždy snaží k potravě dostat co nejsnadnější cestou.
Pokud se tedy lidé pohybují v oblasti, kde je možné na medvěda narazit, měli by se dle toho také zařídit. Ideální je nechodit na taková místa v jednom. Nepohybovat se tiše a chodit pouze po vyznačených stezkách. Mít vždy po ruce sprej proti medvědům a dostatečně se po svém okolí rozhlížet. Pokud už na medvěda narazí, snažit se velmi opatrně a pomalu couvat co nejdál je to možné a jít šelmě z cesty. Rozhodně by se neměl zdržovat tím, že pořídí super fotografii, protože každá vteřina, kterou věnujete pomalému vytracení se z dohledu, je právě ta vteřina, která může zachránit život.
Je nutné si uvědomit, že příroda je přirozeným domovem zvířat. Své teritorium mají většinou velmi dobře zmapované a výhoda je vždy na jejich straně. Jsou to rychlá zvířata, která se pohybují rychlostí 48 km/hodinu. Člověk dokáže běžet až 45 km/hodinu, a to pouze pokud je v dobré kondici. Před medvědem se tak nedá zcela utéct. Pokud tedy vstupujeme do divoké a volné přírody, bereme tím na sebe riziko, že se může stát úplně cokoliv. Stejně tak pokud půjdu plavat do moře. Žijí v něm predátoři a další nebezpeční živočichové. Planeta je tu pro všechny. Lidé a zvířata do ní patří a každý má právo žít klidný život.
Zdroje:
https://www.stoplusjednicka.cz/kde-ziji-nejvetsi-medvedi-za-severoamerickym-medvedem-kodiakem
https://www.britannica.com/animal/Kodiak-bear
https://en.wikipedia.org/wiki/Kodiak_bear
https://www.britannica.com/animal/grizzly-bear
https://en.wikipedia.org/wiki/Grizzly_bear
https://cs.wikipedia.org/wiki/Medv%C4%9Bd_hn%C4%9Bd%C3%BD
Webové stránky Šelmy: Útoky medvědů na člověka
Franco, Barbara a Giordano, Simona, Mizející zvířata 2009
Názor a úvaha autorky
